Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tradičnímu pohonu aut pomocí spalovacích motorů právě zvoní umíráček. Vymysleli jsme snad něco lepšího? Ani ne, Obama s Barrosem to naplánovali.

Hořká káva pana Obamy

Americké limity spotřeby na rozdíl od těch evropských nejsou vůbec nové. Platí již od roku 1978, říká se jim CAFE (Corporate Average Fuel Economy) a již z jejich názvu je patrné, že jsou konstruovány stejně jako ty současné evropské. Sledují tedy průměrnou spotřebu paliva toho kterého výrobce napříč portfoliem jím vyráběných vozů.

Mohlo by se tedy zdát, že nejde o Obamův nápad, ani projev americké dělnické revoluce. To je ale dojem mylný, pokud se totiž do věci ponoříte hlouběji, zjistíte, že limity dosud měly fakticky minimální dopad, neboť se mezi léty 1985 a 2010 nezměnily ani o píď - hranicí byla spotřeba 27,5 MPG (miles per galon), tedy ekvivalent 8,55 l/100 km.

Reálný dopad tak mají teprve od letoška, kdy se posunuly na 30,2 MPG (7,79 l/100 km) a především mají „nalajnovaný” vývoj až do roku 2016, kdy mají činit 39 MPG (6,03 l/100 km, přesný přehled najdete níže). Nechybí samozřejmě ani penalizace za jejich překročení - výrobci aktuálně platí 55 dolarů za každé prodané vozidlo a 1 MPG pod stanovenou mez (přepočteno tedy 0,07 litru na 100 km jízdy nad limit dle naší metriky).

Platné „CAFE standards” v USA pro letošní a následující roky

(údaje v MPG pro osobní vozy a velké pickupy)

2010 27,5 - 23,5
2011 30,2 - 24,1
2012 31,7 - 25,3
2013 33,3 - 26,6
2014 35,0 - 27,9
2015 36,7 - 29,3
2016 39,0 - 30,0

Výrobci jsou tak nyní tlačeni do stejných opatření jako v Evropě, neboť i v Americe je spotřeba určována dle jediné, třebaže poněkud realističtější normy a výjimkou jsou jen tzv. „trucky” (velké pickupy), které mají i vlastní standardy CAFE. Méně válců a více turbodmychadel, to všechno tedy Američany čeká, jen se zpožděním a s pomalejším nástupem.

Obdobné limity totiž nejenže přijdou později, ale i pokuty za jejich nedodržení jsou zatím nižší. Pokud jsme dle přibližného přepočtu 1 gramu CO2 na 0,04 litru paliva a europokutě 95 Eur za jeden gram nad limit (130 g) došli k penalizaci jednoho litru „nadměrné spotřeby” ve výši 60 000 Kč, pak v USA znamená poplatek 55 USD za každého 0,07 litru v přepočtu něco přes 13 000 Kč za každý litr. A to je o poznání méně.

A kdepak je ona Obamova kávička? Inu, již současné přiostření pravidel platné do roku 2016 má na svědomí on a je to nic proti tomu, co právě chystá.

BMW 528i: od roku 2012 už jen s krásným novým čtyřválcem a systémem start/stop

Americký limit pro rok 2025? Nakonec 4,3 litru na 100 km

O chystaných nových limitech jsme vás informovali již v druhé půlce července, když se dalšímu posunu norem v Americe začali veřejně bránit výrobci aut. Trnem v oku jim bylo postupné přiostřování pravidel od roku 2017 až do roku 2025. Cílem v tu dobu bylo 56,2 MPG, tedy 4,2 litru paliva na 100 km. Argumentace proti zavedení tak přísné regulace (navíc vynucované jistě ještě většími pokutami) byla logická a opírala se mj. o to, co jsem zmiňoval výše - zejména zapovězení možnosti automobilek vyjít vstříc specifickým zájmům zákazníků a jakési „zprůměrování” nabídky na trhu.

Automobilky spustily vcelku mohutnou kampaň na obranu těchto racionálních zájmů, jejich odpor ale zjevně nebyl principielní. Prezident Obama totiž čerstvě přišel se snížením cíle na 54,5 MPG (4,3 litru na 100 km, dříve navrhoval 62, pak 60 MPG atd.) a rázem jsou téměř všichni pro. Nechápu smysl takového boje za 0,1 litru průměrné spotřeby, zřejmě bylo automobilkám (a dalším, proti 56,2 MPG byli i někteří Obamovi straničtí kolegové) slíbeno ještě něco trochu jiného, ale to už teď není podstatné. Za dané situace je velmi pravděpodobné, že limit v této podobě bude skutečně zaveden a také v Americe budou mířit k průměrné normované spotřebě, která je v praxi dosažitelná jen díky zcela jiným přístupům ke konstrukci aut.

Pikantní za dané situace je, že k podpoře celého Obamova záměru se okamžitě přihlásilo BMW, které už pěkných pár pátků „inovuje” po evropském způsobu ještě rychleji, než limity vůbec vyžadují. Jediným velkým výrobcem, který se dnes staví na odpor je tak Volkswagen. Zní to až legračně, že výrobce sportovně-luxusních limuzín proslulý svými šestiválcovými motory, které nezáří v testech, ale na silnici, tuto doktrínu podporuje a producent převážně menších „lidových” aut, jemuž by takové tržní restrikce měly být ku prospěchu, je proti. Ale dnešní svět je zkrátka zvrácený, i když je pro pořádek třeba dodat, že VW se proti návrhu oportunisticky staví jen proto, že ponechává citelně mírnější limity pro velké pickupy (typu Ford F-150), které Volkswagen vůbec nenabízí. A tak se bojí favorizace segmentu trhu, na němž nepůsobí.

Systém start/stop je jedním ze zhoubných projevů současných regulací. Je to ale jen drobnost proti tomu, co nás ještě čeká...

Osud spalovacích motorů je zpečetěn

Po událostech posledních dnů je nesporné, že pohonné jednotky aut, jak je známe dnes, již nečeká žádná budoucnost. Novinky zpoza oceánu jsou přitom spíše posledním hřebíčkem do rakve než dramatickou změnou, Evropa je totiž pořád „dále” a to již delší dobu. Pro rok 2020 platí v EU limit emisí CO2 95 g/100 km, tedy ekvivalent cca 3,8 litru benzinu na 100 km.

To je spolu s hodnotou 4,3 pro americký trh v roce 2025 číslo tak nízké, že je jasné, že nebude dosažitelné současnými technologiemi. Již za dnešních, mnohem mírnějších regulací jsou likvidovány motory jako třílitrové šestiválce nebo čtyř- a vícelitrové osmiválce a to se vlastně pořád nic velkého neděje. Co se stane, když během dalších 15 let klesnou v Americe limity spotřeby o 3,5 litru na 100 km, tedy téměř o 50 procent, a v Evropě o dalších 30 během následujících 9 let. Podaří se snad zvýšit v takové míře účinnost větších spalovacích motorů? Ani náhodou, něco takového není možné.

Jakékoli výkonnější spalovací motory za 15 let na trhu zkrátka na trhu nebudou existovat vůbec, nebo jen jako vzpomínky v nabídkách exotických malosériových výrobců. Jedinou spalovací alternativou budou nízkoobjemové „malorážky”, které budou s to limity příliš nepřekračovat a držet se nabídce toho kterého výrobce jako konkurenceschopná alternativa. To není malování čerta na zeď, to není strašení, to je holý fakt, který byl právě „doplánován” pár mocnými lidmi tohoto světa. Bez ohledu na to, jestli za současného stupně vývoje smysluplně (rozumějte s přijatelnými náklady všeho druhu) dosažitelný je, nebo není.

Co přijde místo nich? Patrně především plug-in hybridy, neboť elektromobily zřejmě nebudou s to stát se ani za 10 nebo 15 let alternativou k současným konvenčním autům. I přes jejich do jisté míry vyšší provozní efektivitu je třeba říci, že jejich udávaná spotřeba a tedy i emise CO2 je jedna velká lež (blíže vysvětlováno třeba zde nebo zde) a reálně nebudou významně účinnější než dnešní, dávno prověřená a spolehlivá řešení. Nebo si snad vážně myslíte, že Porsche 918 Spyder o výkonu sedm set koní bude vážně jezdit za 3 litry na sto nebo jiný energetický ekvivalent této spotřeby? Na modrém papíře jistě, ve skutečnosti ani omylem.

Kdyby se přirozený vývoj ubíral tímto směrem, neřekl bych ani popel. Něco takového se ale nestalo a neděje, neboť alternativy spalovacích motorů zatím nedospěly takového stupně vývoje, aby nabídly skutečně efektivnější řešení. Pokud by se tak stalo, prosadí se přirozeně. Dnešní vývoj se danou cestou ubírá jen pod tlakem regulací, které nejsou s to reflektovat pestrost zákaznických preferencí a vytvářejí lepší svět leda virtuálně, ve výsledku k efektivnějšímu fungování věcí kolem nás nevedou. Jeden z uživatelů našeho fóra má ve svému podpisu citát: „Spaste svět od těch, kteří ho chtějí spasit.” Žádnou lepší větou tento článek uzavřít nemohu...

Auto budoucnosti? Třeba toto. Ne proto, že je tak nekompromisně dobré, je ale ušité na míru zřejmě již nevyhnutelným normám

Walter Kraft