Autoforum

/

Foto: Toyota

Japonská značka proslula jako výrobce jedněch z největších držáků mezi auty. A její kouzlo funguje i u relativně malých a dostupných modelů, jak i v testu německých kolegů předvedl typ C-HR.

Od premiéry Toyoty C-HR uplynulo už sedm let. Do prodeje v Evropě auto zamířilo před šesti lety, přičemž tehdy vám na pořízení základní verze s přeplňovanou jedna-dvojkou o 116 koních stačilo 489 900 Kč. Co ovšem dnes vnímáme jako láci, byla kdysi spíše drahota. Škoda Karoq totiž byla k dispozici za úplně stejné peníze, nabízela ale víc, je to větší a praktičtější vůz.

Co se odehrálo od té doby, jsme zmínili nejednou. Ceny nových aut začaly rychle růst, kvůli čemuž si dnes na Karoq musíte připravit minimálně 665 900 Kč. Pod kapotou přitom i nadále odvádí svou práci litrový tříválec, ten však již na přední kola posílá jen 110 koní namísto původních 116. C-HR pak zaznamenalo ještě razantnější posun, aktuálně totiž na základní úroveň výbavy Comfort potřebujete alespoň 794 900 Kč. Zda je útěchou hybridní ústrojí naladěné na 122 koní, necháme na vašem posouzení.

S vyššími cenami logicky nejsou spojené zrovna oslnivé prodeje, za první letošní dva měsíce má totiž C-HR u nás připsáno jen 150 registrací. Karoq si nicméně za stejnou dobu pořídilo desetkrát více lidí. Tím vás však od zástupce Toyoty nehodláme nikterak odrazovat, ostatně jako dynamický styl se nám líbí víc než usedlý konzervativismus Škody. I když jsou s ním spojeny mnohé nevýhody. Malá boční okna a tlusté sloupky totiž omezují hlavně výhled vzad, stejně jako nejsou po chuti klaustrofobikům.

Zmíněné hnací ústrojí pak nepatří k nejdynamičtějším. Na stovce jste totiž za 11 sekund, což je stejný čas jako u slabší Škody. Karoq se však zvládne rozjet na 191 km/h, zatímco C-HR zastaví omezovač již na stosedmdesátce. Vlastně tak není divu, že kupci nových aut dávají přednost spíše českému vozu. V případě těch, jenž loví na trhu s ojetinami, by však byl na místě opačný přístup. Toyota totiž patří mezi výrobce nejspolehlivějších aut, model C-HR ctí vysoko posazenou laťku a jeho ceny jsou mnohem, mnohem zajímavější.

Data německého TÜV Reportu staví japonské SUV na jedenáctkou příčku mezi pět let starými vozy, je to jeden z největších držáků mezi moderními auty. Míra jeho poruchovosti činí 5,6 procenta, průměr pro jeho věkovou kategorii se však vyšplhal na 9 procent. C-HR se tedy opravdu není třeba obávat, zvláště když zatím existuje pouze jediné riziko, kterému se navíc lze snadno vyhnout. Někteří majitelé si totiž stěžují na praskliny na čelním okně. Ty se zprvu objevují v jeho vrchní části, než dojde na rozšíření směrem dolů.

Celý problém umocňuje fakt, že Toyota instalovala na vnitřní část čelního okna kameru a laserový radar. V případě výměny skla tak musíte k dealerům značky, kteří budou muset oba prvky přeprogramovat, aby byla zaručena jejich funkčnost. To ovšem znamená, že v servisech necháte trochu více peněz, než je obvyklé. Na druhou stranu jde o jediný extra výdaj, se kterým budete konfrontováni. Tedy za předpokladu, že původní majitel byl aspoň trochu ohleduplný.

I přes vysokou spolehlivost a odolnost ojeté C-HR není drahé. Ceny startují nad 300 tisíci korunami, přičemž za tuto sumu můžete pořídit jak původní jedna-dvojku, tak hybridní jedna-osmu. Lišit se nicméně bude nájezd. Naši kolegové z Německa aktuálně vyzkoušeli variantu s původním motorem 1,2 turbo o 122 koní, kterých poprvé zaregistrováno v srpnu 2018. Nejde tedy ani o 5 let starý vůz, jeho majitel s ním navíc najel jen 31 tisíc km. Přesto je k dispozici za 22 850 Eur, tedy asi 530 tisíc Kč. To je o mnoho levněji než jakékoli nové C-HR, přitom co s takovým držákem udělá 31 tisíc najetých kilometrů?

Němci říkají, že prakticky nic, je to stále zánovní vůz, jehož 122 koní spojených s automatickou převodovkou bohatě stačí na každodenní ježdění. Je to prostě normální moderní auto, které vydrží a jako ojetina stojí ještě snesitelné peníze. Pokud navíc akceptujete vyšší nájezd či delší časové stáří, cenu můžete snížit skoro o polovinu. Jestli se vám tedy C-HR líbí, není třeba mnoho dalšího řešit.

Zdroje: , TÜV

Petr Prokopec