Autoforum

/

Foto: Toyota

Japonská auta platí za držáky a zdá, že je jedno, jakou třídu zastupují či kolik stojí peněz, i s jedním z nejlevnějších moderních modelů můžete udělat štěstí. Některé exempláře třetí generace Yarisu nicméně trápí potíže, kterým se dá celkem snadno vyhnout.

Toyota je považována za automobilku, pro kterou je kvalita a spolehlivost jednou z hlavních priorit. Nejde jen o mýtus, značka ostatně figuruje prakticky ve všech statistikách spolehlivostí na čelních místech. To obecně vzato vede k zachování vyšší zůstatkové hodnoty, neboť řada lidí takové ojetiny nepřekvapivě chce, ne pro každou Toyotu to ale platí, protože trh ojetých aut všechny tříd vozů automaticky nemiluje. A jednou z nich jsou vozy platící za malé, i když dávno až tak malé nejsou.

My si dnes posvítíme na třetí generaci Toyoty Yaris, jenž se začala vyrábět v roce 2010. Na montážních linkách vydržela dlouhých deset let, během nichž přišly hned dva facelifty - první v roce 2014, druhý v roce 2017. Během nich došlo na zlepšení kvality jízdy, stejně jako byl postupně zvelebován také interiér. Mimo to pod kapotu zamířila objemnější benzinová jedna-trojka. Pakovat se však na druhou stranu musel i původně nabízený 1,4litrový turbodiesel.

Změnami prošel i design, od roku 2014 hlavně čelní partie vypadají o poznání agresivněji než u originálu. Automobilka souběžně s tím pracovala také na problémech, kterými byly rané exempláře třetí generace zatíženy. Vozy vyrobené po roce 2017 tedy skutečně můžete nakupovat pomalu bez prověrky, obvyklých závad není mnoho. Ta nejzávažnější koresponduje s hybridním ústrojím, jenž může přestat pracovat. Je tak třeba návštěvy v servisu a výměny konvertoru stejnosměrného proudu (DC).

Tento problém je spojen s kusy vyrobenými mezi únorem 2018 a dubnem 2019, zatímco benzinovým verzím, jenž továrnu opustily mezi červencem 2017 a dubnem 2018, pro změnu může prosakovat palivo. To jsou ale skutečně jediné typické neduhy vozů po druhém faceliftu. Jakmile sáhnete po starších kusech, již budete muset prověřit, zda neuniká brzdová kapalina. Selhat ovšem může také airbag řidiče, zadní bezpečnostní pás nebo kabeláž předních sedadel.

Dále je třeba poukázat také na zkrat, na který může dojít u posilovače řízení. Týká se aut vyrobených mezi červencem 2011 a březnem 2012, přičemž jediným řešením je výměna řídicí jednotky. Toyota kvůli tomu inkriminované vozy povolávala do servisů, v případě zájmu se tak přesvědčte, že vámi vyhlédnutý Yaris ji má za sebou. Kromě toho se pak již tradičně vyplatí prověřit litá kola kvůli obrubníkům, a to již bez ohledu na datum výroby.

Plejáda neduhů tím končí, přestoupit tedy můžeme k cenám. Ty startují pod 100 tisíci korunami, tedy na lákavé sumě, za kterou lze pořídit rané exempláře s již poněkud vyšším nájezdem. Zvolit nicméně u nich můžete i onen diesel. Za kousky po druhém faceliftu ale již dáte okolo čtvrt milionu korun. Daná suma vám nicméně přihraje jak nízký nájezd, tak i výkon přes 100 koní. V té chvíli můžete Yaris považovat pomalu za „warm hatch“, i když jeho podvozek je naladěn spíše komfortně.

Dodat již můžeme jen pár zkušeností od našich německých kolegů. Ti mohli proklepnout provedení 1,5 Dual-VVT-iE, jenž disponuje 111 koňmi. Vůz z roku 2019 přitom měl již dva majitele, jejich nájezd (9 200 km) však rozhodně není závratný. Počítat tak lze se špičkovým stavem, stejně jako dokonce s tovární zárukou. Ovšem také s cenou, která už není nejnižší. Na druhou stranu můžete za 13 500 Eur (cca 323 000 Kč) mít skoro novou Toyotu, mezi novými vozy za ně pořídíte leda Dacii Sandero.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec