Autoforum

/

Foto: Renault

Nemusí jít o víc než pár let staré auto, přesto za něj dnes nemusíte dát ani zdaleka tolik co za základní Fabii. V myslích lidí je zafixované jako nespolehlivé, statistiky ale o ničem takovém nevypovídají, s Méganem Grandtour lze najet spoustu bezproblémových kilometrů.

Francouzská auta nemají u servisních techniků dvakrát lichotivou pověst. Z velké části za tím stojí elektronika, která nezřídka selhává častěji než u konkurence. Pokud by šlo o multimédia, která vás během každodenních jízd možná těší, ale dá se bez nich docela dobře žít, nejspíše by nebylo o čem hovořit. Problémem však je, že závady bývají často spojeny třeba s ovládáním oken. A jakmile ta nelze kupříkladu zavřít, pak jednoduše auto nemůžete ponechat nikde bez dozoru, natož s ním jezdit delší vzdálenosti. To jinak dobré pocity z vlastnictví takového vozu nutně kazí.

Zatímco o těchto potížích se ví, další nešvar zůstává širší veřejnosti neznámý. Francouzi totiž obecně sází na spoje nižší kvality. Neznamená to nicméně, že by vyráběli pojízdné rakve. Spíše o jejich vozech smýšlejte jako o produktech jedné skandinávské firmy, jejíž nábytek naleznete pomalu v každé české domácnosti. Skříně z Ikey jsou totiž po prvním smontování naprosto bytelné. Jakmile je ovšem musíte převézt na jiné místo, a tedy rozmontovat a znovu smontovat, začínají se vám pomalu rozpadat pod rukama.

V případě oněch šroubů pro změnu došlo na využití měkčího materiálu. Ten sice různé díly dokáže udržet pohromadě, ovšem problémy nastávají ve chvíli, kdy je zapotřebí cokoli opravit. Spíše než vzduchovou pistoli totiž musíte do rukou popadnout vrtačku a většinu šroubů odvrtat. Něco takového je logicky časově zdlouhavé, stejně jako je třeba počítat s vyššími náklady. A můžete jen doufat, že servis znovu nesáhne po originálních výrobcích, neboť druhovýroba bývá paradoxně kvalitnější.

Ve světle těchto skutečností se můžeme přesunout k Renaultu Mégane Grandtour. Ten si stále ještě můžete pořídit jako zcela nový, ostatně české zastoupení minulý týden zveřejnilo aktualizovaný ceník. Jakkoli se však v něm objevují hned dvě akční ceny, s lácí kombík rozhodně spojen není. Jeho nejlevnější varianta totiž vychází na 496 tisíc korun. Pokud ovšem chcete benzinový motor zaměnit za dieselový, musíte si připravit 607 tisíc Kč, což je docela síla.

Otázkou nicméně je, zda místo do bazaru nepoletíte spíše ke konkurenci - je tu totiž výše zmíněná pověst. Renault nicméně na čtvrté generaci svého bestselleru opravdu důkladně zapracoval. Ve finále jsou zde tak tři oblasti, jimž je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Tou první je filtr pevných částic u dieselových motorů, jenž může být ucpaný, pokud původní majitel jezdil převážně ve městě. Pokud navíc problém neodstraní pár dálničních výletů, čeká vás drahá zastávka v servisu.

Potrápit vás může rovněž automatická převodovka. Nikoliv však dvouspojkové EDC, nýbrž CVT či konvertor točivého momentu. Stojí za tím přitom špatný software, který může mít občas problém „sešlápnout“ spojku. Automobilka již kvůli tomu přistoupila ke svolávací akci, načež se v případě zájmu přesvědčte, že jí vámi vybraný kousek prošel. Stejně tak zkontrolujte přístrojový štít, svítit na něm totiž může ikonka signalizující přehřátí převodovky.

Ve finále je pak ještě třeba zamířit do interiéru, neboť Renault stejně jako řada ostatních výrobců používá různé plasty. Na těch tvrdších ovšem mohou být po letech škrábance, které v podstatě již nelze odstranit. Zmiňována je pak mnohými majiteli i ona elektronika, pročež je zjevné, že jakkoliv francouzská automobilka kvalitu skutečně zlepšila, neboť u předchozích modelů bylo problémů daleko více, jedničku s hvězdičkou ji stále odměnit nemůžeme.

Dosud jsme přitom mluvili hlavně obecně, nyní tak přikročíme k hodnocení konkrétního prodávaného vozu, který krátce projeli kolegové z německého Auto Bildu. Usedli za volant dieselové verze z roku 2018, s níž majitel najel 113 810 km. To už není úplně malá porce, která se logicky na stavu vozu musela podepsat. Stále však o něm lze mluvit pozitivně, neboť pomačkané je pouze boční vedení sedadla řidiče a některé z plastů již vypadají omšele.

Během jízdy po horším povrchu se pak sice z kabiny ozývá skřípání, stejně jako je třeba hlavně na přídi počítat s ťukanci od kamínků, ovšem celkově vůz působí robustně. Za promáčklinami na zadním nárazníku a škrábanci na nákladové hraně totiž stojí hlavně nepozornost původního majitele. Oprava hlavně mimo autorizovaný servis nemusí být drahá, o trochu horší je to již s brzdami, z nichž hlavně zadní již vyžadují výměnu.

Pohonná jednotka nicméně svou práci odvádí skvěle, přičemž si říká o méně než 5 litrů nafty na sto kilometrů. Samozřejmě ovšem jen ve chvílích, kdy za kombík nepřipojíte až 1 700 kg vážící přívěs. Ojetý Mégane Grandtour se tak jeví slibně, jeho cena navíc klesla na 10 980 Eur (asi 263 000 Kč), což zní docela sympaticky. A více ojeté exempláře lze pořídit ještě levněji, jen je třeba pamatovat na výše zmíněná riziková místa.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec