Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Zatímco jako nový vůz je k mání za stále absurdnější peníze, ojeté kousky vychází v bazarech s končícím životním cyklem stále levněji. Jde o lákavé nabídky, Superb III je povedené a schopné auto, ne v každé verzi ale dává smysl.

Třetí generace Škody Superb byla odhalena už zkraje roku 2015, a u většiny automobilek bychom tak touto dobou dobou měli už po premiéře nástupce. Mladoboleslavská značka ale v posledních letech životní cykly jednotlivých modelů poněkud natahuje, a tak se nástupce teprve chystá. Superb III se proto stále častěji objevuje v autobazarech jako velmi zajímavá alternativa i k mnohem menším novým autům.

Tento Superb dnes jako ojetý koupíte i méně než 250 tisíc korun, a to klidně jako žádoucí dieselový kombík. Je nicméně třeba dodat, že v takovém případě musíte počítat s nájezdem pohybujícím se ve stovkách tisíc km. U takových exemplářů je obvyklé, že figurovaly ve firemních flotilách či sloužily osobní přepravě, což není u ojetého auta úplně ideální historie. I takové nasazení ale vůz při řádné péči zvládá dobře.

Zapotřebí je v takových případech každopádně velké opatrnosti, a to i v interiéru, kde může být značně ošoupané čalounění a poškrábané plasty, které nepatří k nejtrvanlivějším. Zkontrolovat byste pak měli také funkčnost vyhřívání sedadel, tedy pokud takové jsou na palubě, stejně jako palubní displej. Pokud na něm svítí ikonky odkazují na možnou poruchu předního asistenčního systému, pak raději ruce pryč, jeho opravy nebývají levné.

Pod kapotou můžete narazit na velké množství pohonných jednotek, spousta z nich se ale zdá být tak trochu nadbytečnou. Základem je přeplňovaná jedna-čtyřka TSI, kterou posléze nahradila jedna-pětka. Oba motory produkují 150 koní (jedna-čtyřka byla na některých trzích k mání i ve verzi se 125 koňmi), bezproblémovým se ale zdá být hlavně ten starší. U toho mladšího může být v důsledku přetížení elektrického okruhu poněkud náročné startování. Vše měla nicméně vyřešit svolávací akce, proto se raději ujistěte, že vámi vyhlédnutý exemplář již u servisních techniků byl.

Dále k dispozici byly dvoulitrové benziny se 190, 220 a 280 koňmi, z dieselů výjimečně narazíte na jednotku 1,6 TDI se 120 koňmi, častěji pak dvoulitr se 150, 190 nebo 200 koňmi. Silnější motory šlo spojit s pohonem 4x4, docela svobodná volba panovala po většinu výrobního cyklu i v případě převodovek. Málokterý motor nešlo mít s oběma alternativami. Nakonec atraktivita Superbu III jako ojetiny pramení do značné míry i z toho, že jde auto šité ještě hodně podle představ zákazníků, nikoli primárně podle evropských norem toho či onoho.

Ačkoli nabídka motorů je pestrá, smysl dávají v podstatě jen dvě verze, jak ostatně radí i kolegové z Autocaru. Pokud chcete auto se slušným výkonem pro každodenní ježdění, které bude levné na pořízení i provoz, je jasným favoritem dvoulitrový diesel se 150 koňmi. S autem slušně hýbe, je docela kultivovaný i velmi úsporný. Slabší 1,6 TDI je v případě Superbu motor za trest, který nejede a není o mnoho úspornější, silnější verze 2,0 TDI nedávají výkon navíc moc znát. A zejména 190koňové provedení je hřmotnější a odvděčí se leda vyšší spotřebou.

Pokud naopak chcete výkon, má smysl verze 2,0 TSI s 280 koňmi, která nabízí velmi solidní dynamiku (stovka za 5,8 sekundy), kterou díky pohonu 4x4 servíruje kdekoli a kdykoli na požádání, bez náznaků odříkání. Dvoulitrové benziny s předním pohonem nedělají dobrý dojem už kvůli vysokému výkonu na přední ose. Verze 1,4 a 1,5 TSI dobrý dojem dělají, ale lépe než 2,0 TDI nejedou a chtějí za své služby o dost více paliva. Jiné benzinové Superby III zkrátka mají smysl leda na ježdění po městě, popřípadě pro někoho, kdo diesely z jakéhokoli důvodu nemůže vystát.

V případě techniky je dále třeba dát si pozor na automatické převodovky DSG u slabších variant, u těch je dobré sledovat rychlost reakcí. Pokud dochází k váhání a pomalému řazení, pak je možné, že spojky jsou zralé na výměnu. Typickým koncernovým neduhem je možný únik oleje, ten by nicméně měl trápit jen ty nejstarší exempláře. Jinak třetí generace Škody Superb není na světě tak dlouho, aby ve větším množství ohledů pravidelně selhávala. Výměny výfuku se bát nemusíte, stejně jako by v pořádku měla být i světla či řízení. Problémem pak rovněž není koroze, a to ani u „nejolítanějších” kusů.

Tím jsme v případě negativ u konce, zamířit tedy můžeme k pozitivům, kterých není zrovna málo. Tím stěžejním je pak vnitřní prostor. Místem na zadních sedadlech totiž Superb může konkurovat i vrcholným limuzínám, do zavazadelníku pak pobere výbavu celé rodiny. A pokud místo liftbacku zvolíte kombík, pak vám jeho objem vystačí i na přestěhování celého domu. Použité materiály jsou v interiéru spíše průměrné, kvalita jízdy je ovšem velmi slušná.

Pokud byste chtěli jakýsi ideální kousek „pro každého”, u nějž lze spoléhat nejen na dobré celkové vlastnosti, ale i na minimální pokles hodnoty do budoucna díky široké oblibě, doporučíme kombík 2,0 TDI s manuální převodovkou, předním pohonem a 150 koňmi. Takové auto v téměř bezvadném stavu s nájezdem mezi 100 a 150 tisíci km koupíte už okolo 400 tisíc Kč, což je na dnešní dobu dobrý kauf. Však za podobný nový vůz od vás Škoda bude chtít nejméně 900 tisíc Kč, ani se u toho nezačervená - tak daleko až situace zašla.

Inspirace: Autocar

Petr Prokopec