Autoforum

/

Foto: Audi

Zejména v Česku jsou ojeté škodovky uctívané tak moc, že za ně lidé v bazarech platí ceny, za které mohou mít klidně i lepší verzi prakticky toho samého auta. Přesně to je případ ojetého Audi A1, které brzy skončí bez nástupce.

Audi pochopitelně není levnou značkou, jeho nejdostupnější model ale zase tak drahý není. Váš může být od 638 900 Kč, což ovšem zní sympaticky jen do chvíle, než si uvědomíte, že jde o sourozence Škody Fabia, který je i přes takřka o 300 tisíc Kč vyšší cenu kratší, a tedy i méně praktický. Druhá generace Audi A1 nicméně v nabídce figuruje již od roku 2018, a tak můžete v bazarech narazit na zajímavé kousky startující už pod 300 tisíci korunami. To samo o sobě představuje citelnou úsporu, ještě více však při koupi vozu z druhé ruky ušetříte při zvážení konkrétních specifikací.

Patrné je to i z testu ojeté A1 od kolegů z Auto Bildu, kteří vyzkoušeli exemplář z roku 2019. Ten měl najeto 40 615 kilometrů a jeho majitel se při koupi nedržel zkrátka. Jen za příplatkové prvky utratil 10 615 Eur (cca 266 tisíc korun), načež se cena vozu osazeného přeplňovanou jedna-pětkou a sedmistupňovým automatem vyšplhala na docela bláznivých 37 965 Eur (asi 955 tisíc Kč). Nyní je nicméně k mání za 24 980 Eur (cca 625 tisíc korun), což je pořád nižší suma, než na jakou vychází nová Fabia Monte Carlo se srovnatelnou technikou a výbavou. Ovšem Škoda není Audi, výbavy dostupné německému vozu je citelně víc a kvalita je také jinde.

A1 totiž zůstává věrné firemním tradicím, načež mu nelze téměř nic vytknout. Jedinou výjimkou je dvouspojková automatická převodovka (v tomto případě zvaná S tronic, jinak je to ale pořád DSG), která má zejména při rozjezdu k hladce řadicímu stroji daleko. Jde nicméně už o notoricky známou koncernovou patálii. Pokud nicméně zatoužíte po vrcholné verzi 40 TFSI disponující dokonce dvoulitrem a 200 koňmi, nic jiného vám nezbývá, toto provedení s manuálem k mání nebylo.

I v případě vrcholné verze se vejdete do 600 tisíc korun, počítat nicméně již musíte s vyšším nájezdem než u testované jedna-pětky. Tu s trojicí pedálů pořídit můžete, takových exemplářů je nicméně v nabídce minimum. Kromě toho se pak Audi nabízelo rovněž s litrovým tříválcem naladěným na 95 či 116 koní, jímž obvykle disponují ony vozy startující od 300 tisíc korun, nicméně tyto varianty vás neuchvátí ani dynamikou, ani spotřebou či kultivovaností.

Lze už jen dodat, že ona kvalita je vskutku bytelná, a to přesto, že se jedná o základní model značky. Na vrzající plasty tedy zapomeňte, jakkoli o jejich poškrábání se mohly postarat děti předchozího majitele. Či spíše majitelky. Vyplatí se proto i kontrola karoserie a litých kol, zvláště u vozů s tříválcem a nižší výbavou, jež nebyly osazeny ani zpětnou kamerou, ani parkovacími senzory.

Kolegové potvrdili, že právě na některých tvrdších plastech již je znám „zub času“, stejně jako měli výtky k převodovce. Skutečně jde tedy o jediné problémy, které malý hatchback z Ingolstadtu sužují. Oběma se nicméně dá vyhnout uvážlivým výběrem, jakkoli to znamená, že nejspíš budete muset sáhnout hlouběji do kapsy a obrnit se menší trpělivostí.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec