Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V australské Victorii roste díky měření rychlosti zejména příjem do státní kasy. Počet mrtvých loni navzdory rekordním rozdaným pokutám stoupl.

Podle úřadů, policistů, chronických omezovačů a pachatelů dobra je rychlost nebezpečná a zabíjí a naopak měření rychlosti a snižování limitů je lékem na úmrtí na silnicích. V této demagogii se však objevuje další trhlinka, tentokrát opět z Austrálie - ze země, která se na jistém úseku dálnice vrátila k neomezené rychlosti, protože limit 130 km/h byl kontraproduktivní.

V australské Victorii vloni na silnicích zemřelo o 2,5 % lidí více než v roce 2013. Stalo se tak přes rekordní počet fixních i mobilních radarů na silnicích a adekvátnímu množství rozdaných pokut. V delším časovém období - mezi léty 2006 a 2013 - se počet mrtvých při dopravních nehodách bez započítání sražených a usmrcených chodců ve Victorii snížil z 261 na 200, tedy o 23 % méně, přičítat to měření rychlosti ale lze jen stěží. Stejná statistika totiž sleduje i zranění, která vyžadovala hospitalizaci kratší než 14 dnů i delší než tuto dobu. A v letech 2006 - 2013 se počet lidí ročně v obou těchto kategoriích naopak zvýšil, byť o jedno procento.

Automobily jsou přitom čím dál bezpečnější, a to docela výrazně, jak ukazuje čerstvá americká statistika. Australská čísla tedy do značné míry podporují teorii, že ať se úřady snaží, seč mohou, lidé stále v autech chybují a působí dopravní nehody, ať už při tom jedou pár km/h pod nebo nad rychlostním limitem. Nákladné vymáhání rychlosti zkrátka ani v tomto případě nepřináší hmatatelný efekt. Nebo vlastně přináší, jen jiný, než jakým se zastánci drakonického vymáhání rychlostních limitů obvykle kryjí.

Co se totiž ani zdaleka nesnižuje, je množství peněz vybraných na pokutách. Zde jsou dostatečně přesná data známa jen od roku 2010 do roku 2013, ale i tak jsou čísla vypovídající. Zatímco úřady Victorie v roce 2010 vybraly na pokutách zhruba 236 milionů australských dolarů (4,4 miliardy korun), v roce 2013, po velkém rozmachu pevných i mobilních radarů, to bylo 293 milionů AUD (téměř 5,5 miliardy korun), tedy o 24 % více. Je to za kratší dobu větší nárůst, než výše zmíněný pokles úmrtí.

Názorně to ukazuje graf, který zaznamenává jak obě skupiny hospitalizovaných (červená, resp. zelená křivka), tak i počet úmrtí (modrá křivka) a množství peněz vybraných na pokutách za jízdu nedovolenou rychlostí (fialová křivka). Je vidět, že jediná razantní změna je v tom, kolik peněz úřady vybraly na pokutách.

Victorijské ministerstvo spravedlnosti a regulací, pod které spadá kromě spousty dalšího i policie, takovýto vývoj odůvodňuje růstem populace a s tím souvisejícím nárůstem počtu automobilů na silnicích. „Velmi zhruba řečeno, procento pokutovaných se nemění, ale absolutní počet pokut roste s tím, jak roste populace. (...) Více než 99 % vozidel projíždějících pevnými měřeními rychlosti a více než 98 % vozidel měřených mobilními radary dodržuje dovolenou rychlost," uvádí ministerstvo v prohlášení a dodává, že veškeré peníze z pokut jsou vynaloženy na zlepšování silniční bezpečnosti pro všechny účastníky provozu.

Pokud toto zlepšování nicméně sestává z instalace nových radarů, dovolíme si říci, že to není nejefektivnější cesta. Například údaje o počtu pokut vydaných pražskými úsekovými radary naznačují, že přínos finanční je pro obce mnohem důležitější než přínos bezpečnostní. Jiné informace uvádějí, že kvalita povrchu silnic a objekty v jejich bezprostředním okolí jsou mnohem důležitějšími faktory v bezpečnosti silničního provozu.

A v neposlední řadě, v některých případech znamená snížení rychlostního limitu více zranění při nehodách a naopak zvýšení dovolené rychlosti může přinést snížení počtu nehod. Zda tedy přemnožené radary bezpečnosti provozu skutečně pomáhají, ať už v Austrálii či u nás, je přinejmenším pochybné.

Přínos australských radarů je přinejmenším sporný (ilustrační foto)

Zdroj: Car Advice

Marek Bednář