Autoforum

/

Foto: Peter Nicholls, Reuters

Pokud si některé značky malovaly, že balanc mezi nabídkou a poptávkou uměle udrží na straně přemíry zájmu, mýlily se. Výrobní kapacity se zvyšují, zájem klesá. Na některá auta se pořád čeká dlouho, na jiná ale už ne. A situace by se měla z pohledu zákazníků dál zlepšovat.

Za poslední dekádu si většina Evropy zvykla na to, že nová auta jsou levná. A pokud nejsou dostupná hned, za pár měsíců vám automobilky dodají prakticky cokoli, pouze v případě exkluzivních značek jako Ferrari jste museli čekat klidně i pár let, neboť výrobní možnosti italské automobilky byly omezené a zájem vysoký. Maranellští se navíc snažili držet produkci na uzdě, aby nad zákazníky měli patřičnou převahu.

S příchodem koronaviru nicméně zažité jistoty skončily a Ferrari se začalo stávat pomalu z každé automobilky. Nejprve došlo k zavření továren a showroomů, následně se objevily obrovské trhliny v dodavatelských řetězcích. Nešlo přitom pouze o čipy, výrobcům scházelo kde co od plastových granulátů až třeba po pneumatiky. A když už se loni zdálo, že veškeré problémy budou překonány, eskaloval rusko-ukrajinský konflikt. V daný moment vám tak vlastně již nikdo nedokázal říci, kdy přesně vámi objednaný vůz dorazí, a to přesto, že objednávku jste podepsali klidně už v roce 2020.

Před pár dny od prvního nasazení roušek utekly již tři roky. Změnilo se tedy v rámci možností dodání nových aut něco? Na to se rozhodli nalézt odpověď kolegové z Nizozemska. Tedy ze země, kde je velkou měrou podporována elektromobilita, přesto jsou právě bateriovými vozy spojené největší nejistoty. To na první pohled zní poněkud překvapivě. Nicméně je třeba si uvědomit, že výrobci s těmito auty nepřišli z popudu trhu - do prodeje je posílají primárně proto, aby splnili emisní cíle a víc je nezajímá.

I když jsou elektromobily dotovány na mnoha frontách, stále jsou s nimi spojené ztráty, což je důvodem, proč se jich prodává spíše tolik, kolik se jich prodat musí. Pro každý rok tedy uvolní jen určitou kvótu, jíž maximálně navýší jen proto, že se jim povedlo vyrobit a prodat více spalovacích vozů, než původně předpokládali. I proto ostatně loni v závěru roku byl bateriový pohon v mnoha případech k dispozici maximálně v řádu několika málo týdnů.

Když jsem v průběhu února mluvil s jedním z místních prodejců Škody, sdělil mi, že na celý rok dostalo dealerství, ve kterém pracuje, přiděleno pouze pár desítek kusů modelu Enyaq. Ty ovšem byly prodány převážně do zahraničí již během ledna, po zbytek roku tak nebude z čeho brát. Tedy za předpokladu, že se v mezičase více nerozjedou dodávky spalovacích aut. Svoboda, jakou jsme s branží měli dlouhá léta spojenou, se tedy opravdu vytratila.

To jsme nicméně poněkud odbočili, proto zpátky k průzkumu kolegů z Auto Weeku, který dává slušný obrázek o situaci napříč Evropou. Na první návštěvu zamíříme ke koncernu Stellantis, který v případě elektrických aut zmiňuje jako termín dodání „do konce letošního roku”. Přesnější data nejsou známa. Vozy se spalovacími vozy by pak zákazníci mohli převzít již 3 až 4 měsíce po objednání. Stejné je to i u Fordu, kde je rovněž jedinou výjimkou bateriový vůz, a sice Mustang Mach-E. Ten je možné mít do tří týdnů, pokud to nebude později.

Co přesně taková informace znamená? V podstatě totéž, s čím je třeba počítat u Mercedesu, Jaguaru či Land Roveru. Britské značky sice zmiňují, každé nové čtvrtletí mají k dispozici více komponentů než v tom předchozím, konkrétní dodání však závisí na daném modelu, výbavě a individualizaci. To třícípá hvězda jen potvrzuje, stejně jako Audi. Dlouhé čekací lhůty jsou nicméně spojené se specifickými verzemi Q4 e-tron, jenž mají dorazit až někdy v příštím roce.

Se Škodou jsou spojené zhruba 3- až 4měsíční čekací lhůty, přičemž Nizozemci jsou na tom v případě Enyaqu zjevně o trochu lépe než Češi. Zda tomu ale bude celý rok, není jisté. Volkswagen pak nejspíše má v případě přerozdělování komponentů přednost, neboť uvádí, že velké množství modelů je skladem v Německu a k dispozici jsou prakticky okamžitě. Seat a Cupra jsou na tom pak stejně jako Škoda, přičemž i Španělé přiznávají, že situace se vyvíjí příznivě, i tady už lze narazit na větší množství skladových aut.

S tím nejspíše nebudou souhlasit u BMW, kde je třeba čekat až 9 měsíců na spalovací auta, zatímco ta elektrická obdržíte zhruba 5 měsíců od objednání. Dacia pak rovněž není zrovna rychlíkem, neboť Sandero, Duster a Jogger můžete mít nejdříve v červenci. Zájemci o elektrický Spring si však musí počkat až do září, protože přednost mají bateriové vozy Renaultu, které lze převzít již v půlce května.

Volvo a Polestar nicméně s mnoha vozy mají jako termín dodání spojený až příští rok. Podobné je to s elektromobily značky MG, její plug-in hybridy či spalovací auta však můžete mít v garáži klidně i během tří měsíců. To je podobná čekací doba jako u Kie a Hyundai. Se stejnou lhůtou je pak spojena většina modelů Toyoty a Lexusu, zatímco u Mazdy si musíte počkat půl roku. Také Japonci ale mají k dispozici řadu skladových aut.

Nissan pro změnu zmiňuje rozstřel dvou až šesti měsíců, zatímco s Mitsubishi je v obou případech spojena poloviční doba. Subaru je na 3 až 4 měsících, Suzuki pak na dvojnásobku. Taková Honda ovšem poněkud trpí a některým zákazníkům již oznámila, že dříve než v příštím roce na ně řada nepřijde. Objednávky na Civic pak byly úplně zastaveny. Dříve oblíbený výrobce tak bude ještě více paběrkovat.

Ve finále pak už jen zmíníme Teslu, jejíž berlínská Gigafactory zatím příliš nejede. Značka je proto i nadále závislá hlavně na importu, přičemž její lodě pravidelně připlouvají s koncem každého čtvrtletí. Model 3 a Y ale lze mít ihned ze skladu, dokonce se slevami platnými právě do konce března, na větší a starší auta ale můžete čekat až do června. I to je však značný posun vůči loňsku, kdy se na Modely S a X čekalo často více než rok.

Zdroj: Auto Week

Petr Prokopec