Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nebojte, nechceme láteřit nad nebezpečností aut s pohonem zadních kol. Připomenout si jejich potenciální záludnost ale čas od času není na škodu.

Jsme těmi posledními, kdo vám bude rozmlouvat oblibu v autech s pohonem zadních kol. Ať už mají motor vepředu nebo uprostřed, jde o optimální koncepci z hlediska dynamiky, přesnosti i řidičské záživnosti. Nic proti jednoduchosti a nezáludnosti předokolek, nic prosti smyslu čtyřkolek za určitých, zejména klimatických podmínek. Budeme-li ale hledat nějaký „obecný ideál”, je to pohon zadních kol - proto jej mají Formule 1, proto jej má většina špičkových sporťáků. Přesto má i tato koncepce pochopitelně své nevýhody.

Tou hlavní je, že zadní náprava vůz před sebou „tlačí”, což má - v závislosti na umístění motoru různý - vliv na nestabilitu v přímém směru. Můžete jet s předokolkou v -20°C na ledu na letních, dát plný plyn a nestane se nic zvláštního, autu začnou prokluzovat přední kola a vůz maximálně nikam nezatočí. To ale na rovince obvykle nepotřebujete. Se čtyřkolkou bude situace podobná, zadokolka ale začne téměř vždy „něco dělat”. Stačí malý sklon silnice, vítr, trochu jiná adheze pod pravým či levým kolem, trochu jiný odpor kladený na ta přední, stačí... skoro cokoli a auto se začne někam sunout. A kdo zažil pár zim se zadokolkou, klidně skvěle připravenou, ví, že s ní nebývá jen legrace.

Jak málo může stačit, abyste v naprosto banální situaci ztratili nad vozem kontrolu, ukazuje i přiložené video. Na tom můžeme vidět McLaren 650S (popis videa je chybný) na polské dálnici, kterak se prožene za ne zcela lehkého, ale nijak zvlášť silného deště kolem kamionu za Škodou Octavia, kterou chce následně předjet. Podle dostupných informací měl řidič vypnuté stabilizační systémy (jak to jen u 650S jde) a prostě přidal plyn. Že to neudělal citlivě, je jedna věc, že reakce vozu byla téměř okamžitým a bez bleskurychlé reakce nekontrolovatelným „úskokem”, už uvidíte sami.

Svou roli zde pochopitelně hrál vysoký výkon a omezená citlivost řidiče, ale nemusela to být žádná „lopata”. V tak výkonném autě se zadním pohonem, navíc s turbem, stačí na silnici s nerovnoměrnou vrstvou vody na jejím povrchu opravu velmi málo, aby si každá část auta začala jet tak nějak kam chce a vyžaduje precizní a velmi rychlou reakci rukama i nohama, aby tento pohyb byl ještě zkorigován. Řidič McLarenu byl v tomto případě zřetelně zaskočen a rychle ani správně (nakonec vidíme i brzdy, v takovém momentě naprosto fatální chyba...) reagovat nestihl. Berme to jako poučení, se silnou zadokolkou na podobném povrchu je dobré i ve zdánlivě neškodné situaci (přidání plynu na rovné dálnici) lepší dvakrát měřit a jednou „řezat”...

Zdroj: Carscoops

Petr Miler