Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tento Mercedes ukazuje dvě věci - že když automobilka odvede svou práci pořádně a vy se o své auto staráte, vystačíte si klidně s jedním na celý život.

Jak vypadal svět před 30 léty? Československo bylo ještě celé, komunistická strana se teprve chystala spáchat harakiri s Miloušem Jakešem v čele a z aut jste si na oko mohli koupit cokoli, reálně jste se ale museli spokojit s tím, co nabízela Škoda a automobilky ze spřátelených zemí. Tedy, pokud jste krom peněz měli štěstí, známé a nebo nejlépe obojí dohromady.

Mercedes už ale tou dobou vyráběl model W124, vůz proslulý svou odolností. Němci tehdy udělali to, co umí jako nikdo jiný - vzali stovky nejlepších techniků, miliardy marek a s pomocí tisíců prototypů vyšlechtili auto, které dodnes platí za nepřekonaný vzor automobilové vypiplanosti. Sice během toho přišli na to, že nejde o zrovna o ekonomicky optimální způsob vývoje nového automobilu a už nikdy k němu tak extenzivním způsobem nepřistoupili, model W124 ale byl na světě. Na hodně dlouho.

Platí nejen za stroj schopný odolávat obrovským porcím kilometrů, to zvládnou i mnohé pozdější vozy, obdivuhodné je spíše to, že se u toho ani nezapotí. Kdysi jsme vám ukazovali, jak dnes může vypadat exemplář se 704 tisíci najetými km - je to na něm sotva znát. Ale co když za stejnou dobu někdo oněch kilometrů najede méně a o vůz se stará podobně příkladně? Právě takový případ vám ukážeme dnes.

Řeč je konkrétně o Mercedesu 230E W124 z roku 1988, tedy skutečně téměř 30 let starém autě. Že to je spousta let, nemusíme znovu zdůrazňovat, i takovou dobu ale mnohé vozy přečkají ve stavu zánovních strojů, pokud moc nejezdí. Tento jezdil. Možná ne nějak extrémně, 189 tisíc km za 29 let není mnoho, ale k 0 to má opravdu daleko. Až do roku 2016 jezdilo toto auto v rukou prvního rakouského majitele a teď se dostalo do Polska, kde jej nabízí k prodeji majitel druhý. A pohled na něj bere dech.

Však si vůz prohlédněte a zkuste na něm najít jakoukoli podstatnou známku opotřebení. Je úplně jedno, jestli se podíváte na lak, gumy, plasty, podvozek nebo motor, tohle je dvěma slovy zánovní auto. Renovace? Kdepak, je ve zcela originálním stavu a prodávající kontrolou tloušťky laku dosvědčuje, že je též původní až na dva později lakované díly kvůli parkovištním škrábancům. Což berme spíš jako důkaz, že tohle auto normálně jezdilo v normálním světě, nelétalo s Alenkou Říší divů. Protože při pohledu do naprosto netknutého interiéru byste mohli začít mít ten pocit.

Na dnešní poměry je tohle auto samo takovou říší divů. Automobilky, Mercedes nevyjímaje, od té doby postupně opustily snahu dělat věci co nejlépe, dělají je už jen tak, jak je třeba. Ekonomicky je to pochopitelně naprosto racionální, ale já nejsem finanční ředitel Mercedesu, abych to ocenil. Jsem zákazník, ocením co nejlepší auto a byť evoluce pochopitelně posunula automobily jako takové o kus dále, z hlediska kvality a trvanlivosti nesahají Mercedesu W124 ani po kotníky.

Pokud si myslíte, že ano, přivezte mi za 30 let a 189 tisíc km ukázat vaše dnešní auto, pochybuji, že se s tímto kusem bude s to rovnat jediné. A přitom tento exemplář není zase tak výjimečný, zachovalých W124 existuje pořád spousta. I o něj se pochopitelně musel někdo dobře starat, ale to samo o sobě by u naprosté většiny srovnatelných aut nestačilo.

Podívejte se na tento kousek sami a kdybyste o tento vůz náhodou měli zájem, dá se koupit, v přepočtu asi za 150 tisíc Kč. To není špatná nabídka na auto, co přežilo 30 let jako nic. A dalších 30 jistě ještě přežije...

Zdroj: Gielda Klasykow

Petr Miler