Autoforum

/

Foto: Isuzu

Prodalo se jej tak málo, že ho možná vůbec nebudete znát, přesto může v automobilové historii sehrát důležitou roli. S jeho výrobním metodou se dnes zdánlivě nevyhnutelné objemy produkce čehokoli zdají být zbytné.

V roce 1998 bylo už trochu pozdě na výrobu automobilů vypadajících jako ocumlaný bonbon. Svérázné tvary plné bublin a vlnek nikdy nepatřily mezi revoluční způsoby modelování karoserie, přesto japonská automobilka Isuzu právě tehdy spustila výrobu SUV VehiCross. Aby vedení schválilo uvedení kontroverzního kompaktu do sériové podoby i s vědomím toho, že to jednoduše nebude prodejní hit, bylo potřeba snížit výrobní náklady na minimum. A právě tehdy Japonci přišli s něčím, co dnes rezonuje jako nikdy dříve.

Abychom se dostali k podstatě věci, je třeba připomenout, že karoserie naprosté většiny moderních vozů vznikají za pomoci panelů tvořených ocelovými formami. Výhodou jejich použití je opakované tvarování stovky tisíc dílčích výlisků, které jsou nezbytné pro pásovou výrobu aut ve velkém. Pevné předlohy jsou ale drahé, v roce 1998 stály okolo 1 milion dolarů (tehdy 32,2 milionu Kč) za kus, přitom na jeden model auta je třeba nechat si vyrobit asi 100 takových forem. To dělá 100 milionů dolarů, což v roce 1998 znamenalo 3,2 miliardy Kč - spousta peněz pro jakoukoli firmu, natož pak pro Isuzu.

Takové výdaje šéfové v Tokiu zamítli, VehiCross měl od začátku oslovovat okrajové skupiny zákazníků. Třídveřové SUV s divokým designem by nikdy nevydělalo tolik peněz, aby se vrátila útrata za kvalitní mechanizaci. Výroby auta se ale vedení Isuzu vzdát nechtělo, a tak pověřili techniky hledáním jiných řešení. Ti po chvíli přemýšlení oslovili keramické výtvarníky a společně stvořili něco, čemu dali jméno Ceraform. Jak už název naznačuje, Isuzu použilo keramické formy plněné kapalnou kaší schopné ztuhnout do potřebného tvaru a velikosti. Alternativa fungovala podobně jako standardní velkých postup světových automobilek, jen šlo o cestu vhodnou pro výrobu desítek, maximálně stovek tisíc aut.

Keramické formy stály zlomek ceny ocelových forem, přitom stačily na uspokojení nikterak závratné poptávky po výstředním VehiCrossu. SUV s délkou 4,1 metru poháněl vidlicový šestiválec o objemu 3,2 či 3,5 litru. Doplněním pohonu všech čtyř chromovaných kol a čtyřstupňového automatu bylo auto určené na silnici i mimo ni, v roce 1998 a 1999 off-roadové speciály dokonce excelovaly na terénních závodištích.

Dnes by toto řešení snadno mohlo posloužit pro výrobu aut, kterým se vyhýbají prakticky všichni výrobci krom úzce zaměřených automobilek nabízející zboží pro ty nejbohatší. Na trhu už prakticky nenajdeme nic jako dostupná kupé, po nichž možná klesla poptávka, ale pořád by si je koupilo dost lidí. Odmítají je hlavně automobilky kvůli vysokým nákladům na rozjezd výroby, s Ceraformem by mohla přijít na svět i dnes, třeba se této myšlenky někdo chytí znovu.

Zdroje: Isuzu, Automotive News

Mirek Mazal