Autoforum

/

Foto: Artem Gaibaev, publikováno se souhlasem

Pokud jde o spojení zdánlivě zcela protichůdných vlastností automobilu, nelze se dostat o mnoho dále než sem. Tento vůz je navíc výjimečný nejen jako takový, po 25 letech v rukou prvního majitele má i mimořádný stav a historii.

Německá firma Brabus proslula tím, že pod kapoty Mercedesů cpe někdy až bláznivé motory s bláznivými výkony. Nezastaví se snad před ničím, a tak dala za vznik všemu možnému od dvanáctiválcových tříd E až po přepracované Maybachy. A nezačala s tím zrovna včera - už před třemi dekádami, v roce 1991 nacpala 7,3litrový dvanáctiválec pod kapotu třídy S generace W140 a stvořila tak Brabus 7.3 S, dodnes fascinující stroj mnoha talentů.

Vrcholem standardní nabídky byla tehdy verze S 600, která nabídla také dvanáct atmosféricky plněných válců, ale „jen” s šesti litry objemu. Brabus šel zvětšením vrtání i zdvihu ještě o 1,3 litru dál, což samozřejmě znamenalo také větší výkon, o který tu šlo především. Pod kapotu se tedy ve výsledku ustájilo 582 kobyl a 772 Nm, což znamenalo stovku za 4,5 sekundy a maximálku 310 km/h. S takovýmito parametry by se ještě nedávno mohl představit nový supersport.

Oproti S 600 generace W140 šel tedy výkon pořádně nahoru, tovární vrchol nabídl 394 koní výkonu a 570 Nm točivého momentu. To jsou jistě také pěkná čísla, ve srovnání se 7.3 S ale blednou. Jízdními parametry S 600 také za 7.3 S pochopitelně zaostávala, zvládla stovku za 6,6 vteřiny a maximálka byla 250 km/h, samozřejmě elektronicky omezená. Brabus se žádnými umělými limity trápit nemusel.

Abyste mohli za jeho volantem rychlost snáze krotit, dostal nový brzdový systém s chlazenými třmeny Alcon. Brzdy měly s tímhle autem hromadu práce, pořád to byla luxusní limuzína s hmotností přes 2,2 tuny. Samozřejmě byl značně upraven také podvozek - inženýři Brabusu údajně dostali zadání, aby auto bylo klidné a snadno ovladatelné i v třísetkilometrové rychlosti.

Po stránce vzhledu nejsou moderní Brabusy úplně nenápadné, obvykle je na nich velmi dobře znát, co skrývají v útrobách. V případě 7.3 S to ale tak úplně neplatí, třebaže specifické lakování a tehdy neobvyklá 20palcová kola umí udělat své. Karoserie jinak nedává moc na odiv, že je pod kapotou dost výkonu na to, aby tohle auto byl svého času nejrychlejší sedan na světě - tento zápis v Guinnessově knize rekordů v době existence 7.3 S držel právě tento vůz.

V interiéru najdeme úplně všechno, co si od třídy S poloviny 90. let lze představit, od dokonale pohodlných sedaček přes palubní telefon nebo ledničku až po dvouzónovou klimatizaci. Brabus přidal ale jednu specialitku navíc - videopřehrávač. Stačilo vložit klasickou kazetu VHS a mohli jste si pustit za jízdy nějaký film. Také byl v nabídce fax, to abyste mohli po cestě v 310 km/h v klidu pracovat... Právě jízdní pohodlí při vyšších rychlostech bylo u tohoto auta klíčové.

Brabus 7.3 S zůstal ve výrobě 7 let a vzniklo jich jen málo. Přesný počet se nám nepodařilo zjistit, už dobová cena 422 000 německých marek, v přepočtu skoro 8 milionů tehdejších korun v základu byla „soda”. Sehnat dnes zachovalý exemplář v originálním stavu je skoro nemožné, právě takový se ale nyní objevil v prodeji.

V roce 1996 si jej pořídil první majitel, zjevně dobře situovaný Rus, který si jej vyzvedl přímo v Bottropu. A nechal si jej do dnešních dnů, aniž by jej nějak zvlášť používal. Najeto tak má jen 34 000 km a majitel tvrdí, že je v naprosto originálním stavu - nikdy nebyl ani intenzivně leštěn. Jde tak o slušný stroj času, který vás do vrcholných chvil jedné automobilové éry přenese se vším všudy. Však se podívejte jen na dobové dokumenty vyskládané na kapotě, toto je opravdu muzejní záležitost.

Něco takového se v prodeji absolutně nevidí, a tak snad ani nepřekvapí, že nejde o zrovna levnou záležitost. Majitel za svůj čtvrtstoletí vlastněný automobilový klenot požaduje 220 000 euro, tedy asi 5,6 milionu Kč. Tušíme tedy, že se po něm hned ta nezapráší, už vidět tento vůz v takové kondici ale stojí za to.

Zdroj: Mobile.de

Petr Miler