Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je pravidelně označováno za jedno z nejkrásnějších Ferrari všech dob, jeho minulost ale tak krásná není. Vůz sám i příběh jeho života budou teď předmětem dražby.

Diktátoři postupně ztrácejí střízlivý pohled na realitu všedního života. Uzavírají se do vlastního světa, ve kterém plodí nesmyslné doktríny a neomezenou moc dokazují nedotknutelností vlastní osoby i svého majetku. Vládnoucí skupina se v takovém okamžiku stává neohroženou smetánkou s prakticky neomezenými zdroji peněz, třebaže zbytek obyvatel trpí chudobou. Takoví vůdci mají nezřídka v oblibě drahé vozy, které nakupují bez hlubšího zamyšlení. Sbírky jejich aut pak po zveřejnění jen tají dech. Tak tomu bylo i v případě Juana Peróna.

Argentinský politik Juan Domingo Perón položil základy své moci na nacionalistickém populistickém hnutí inspirovaném italským fašismem. Generál a pozdější prezident Perón po vojenském převratu zavedl tzv. perónismus, uspořádání orientované na zájmy celku, preferující centrální vládu a spoléhající se na dělnickou třídu. Perón se u moci držel brutálním potlačováním svých oponentů. Jako diktátor likvidoval nepohodlné osoby a zaměřil se na získání podpory chudších vrstev.

Vedle záliby v politických čistkách provozoval ještě jednoho koníčka, byl znám i jako automobilový nadšenec prvního stupně. Shromažďoval nekonečnou sbírku od Ferrari až po Packardy, štědře podporoval argentinské závodní jezdce, nechal vybudovat závodní okruh Formule 1 a založil státem financovanou automobilovou společnost. Když pak v říjnu 1952 na autosalonu v Paříži spatřil Ferrari 212 Inter Ghia, okamžitě musel auto mít. Rozhodl se jej představit jako důkaz úspěšného vládnutí. A jak vládl, tak i nakupoval. V Argentině v té době platily přísné předpisy k dovozu automobilů do země a Perón je prostě obešel.

Vůz si ale dlouho neužil. Stále silnější autoritářské sklony přestávaly být přijatelné i pro dělnickou stranu, počátkem 50. let se navíc argentinské hospodářství začalo hroutit. Neschopnost čelit krizi a smrt manželky Evy obrátily Perónovi svět vzhůru nohama. Když byl v roce 1955 vojenským převratem sesazen z moci, utekl ze země a Ferrari, jako i jiný majetek zanechal v zemi. Vůz zůstal na svém místě v prezidentském paláci až do 70. let, kdy byl přemístěno do obchodního zastoupení.

V roce 1973 jej koupil italský sběratel sídlící v Buenos Aires a dalších 14 let se o něj staral. V roce 1987 ho prodal do Evropy, kde bylo autu poskytnuto rozsáhlá restaurace do podoby nového vozu s dvoubarevným lakem. V roce 1999 došlo k dalšímu prodeji a krásný kousek zaparkoval u sběratele italských vozů, který své unikáty předváděl na výstavách. Neokoukané zrekonstruované Ferrari si odneslo z významných akcí mnoho vítězství a uznání.

Výška ocenění došla tak daleko, že tento stroj je označován za jedno z nejhezčích Ferrari všech dob. Nemusíte s tím souhlasit, vzácné je ale zcela nepochybně - 49. kus v pořadí ze všech 73. vyrobených byl dokončen v létě roku 1952 na podvozku č. 0233 EU. Účelem auta byly prezentační akce, proto byl tvar karoserie svěřen do rukou turínské karosárny Carrozzeria Ghia. Výsledek inspirovaný modely Ghia GS1 a Chrysler D'Elegance ohromuje designovými finesami i snad nejlepším barevným provedení, jaké mohlo v 50. letech vzniknout. Pneumatiky s bílým lemem doplňují žluto-černý lak k dokonalosti. Nad tehdejší poměry stoupal luxus v kabině.

Právě toto Ferrari 212 Inter s karoserii Ghia z roku 1952 je nyní na prodej. Bude k dispozici během 19. ročníku aukce RM Sotheby's v Arizoně ve dnech 18. - 19. ledna 2018. Tam obvykle tečou miliony dolarů proudem a Perónovo Ferrari to má jen podpořit. Předběžný odhad konečné ceny za nejhezčí Ferrari z rukou argentinského diktátora se pohybuje mezi 1 600 000 a 2 000 000 USD (34 832 000 a 43 540 000 Kč).

Sbírat stará auta znamená kupovat i jejich příběhy, ve kterých se zrcadlí nejeden lidský osud. Juan Perón neměl slitování s mnoha lidskými životy, ale ten svůj si dokázal pořádně zpříjemnit. Státní peníze utrácel za vlastní blaho, a proto si mohl dovolit například výstavní Ferrari. Pro někoho tak může být obtížně akceptovatelné, že jde o automobil stojící v pozadí lidských životů, které dokázal Perón nenávratně zničit. Nemáme ale pocit, že by to výslednou cenu tohoto vozu jakkoli ovlivnilo, ať už tím či oním směrem. Nakonec, auta přece za nic nemohou... A nebo máte jiný názor?

Zdroj: RM Sotheby's přes Jalopnik

Mirek Mazal