Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Na monoposty F1 pohlížíme jako na ta nejlepší auta, jaká existují, jenže i mezi nimi se najdou nepovedené stroje, které končí na chvostu startovního pole. Jak se jezdí s jedním z takových?

Letošní sezóna Formule 1 je u konce, což vybízí k ohlédnutí se za minulostí. My se ale dnes nebudeme zaobírat jedenácti vítězstvími Lewise Hamiltona v jednadvaceti závodech, díky kterým jako první jezdec překročil hranici 400 bodů získaných v jediném roce. Místo toho se vrátíme o dlouhých třicet let zpátky k ročníku 1988. Ten se nesl ve znamení McLarenu, který vyhrál patnáct z šestnácti velkých cen. Osm z nich pak opanoval Ayrton Senna, který se tehdy stal poprvé mistrem světa F1.

Velkou zásluhu na dominanci McLarenu nesla pohonná jednotka Hondy, což vlastně letošní sezóně dodává ještě hořčejší nádech, než jaký dosud měla. Britské stáji japonský agregát tentokrát vůbec nesedl, jakkoliv se taktéž jednalo o přeplňovaný šestiválec. Nyní jej však doplňovala také hybridní technika a sekvenční převodovka, před třiceti lety si pilot musel vystačit se šestistupňovým manuálem. A také s mnohem nižším výkonem, který činil 649 koní.

Stejnou pohonnou jednotku RA168-E užíval rovněž Lotus 100T, který měli v oné sezóně k dispozici Nelson Piquet a Satoru Nakajima. Brazilský pilot byl v té době úřadujícím šampiónem a s předchozí verzí motoru v barvách Williamsu dosáhl na svůj finální třetí titul. Přesun k Lotusu ale znamenal odklon od dokonalosti i neporazitelnosti, tyto faktory se přesunuly k britskému týmu Rona Dennise. Lotus totiž v šestnácti závodech dojel jen třikrát na pódiu a jeho monopost byl vnímán jako nepovedený.

Typické pro něj bylo i selhávání techniky, Brazilec proto musel hned sedmkrát ze závodů odstoupit. Nakajima pak má na kontě sice „pouze“ šest nedojetí, ovšem do dvou velkých cen se ani nekvalifikoval. Že přitom ne vině nebyly jeho schopnosti, nýbrž stav vozu, není třeba dodávat. Ostatně velmi zklamaný jím byl i Sir Jackie Stewart, který později dostal možnost tento vůz - samozřejmě již mimo šampionát - vyzkoušet.

Jaký tedy Lotus 100T skutečně byl? Stewart jej popisuje jako „kombinaci vzteklého motoru a nic neodpouštějícího šasí. Výkon byl extrémní, jeho dodávka však rozhodně nebyla jemná. Vše, co jste udělali, mělo za následek škubnutí. Když jste motoru naložili, začal sebou škubat. A výkon nepřicházel zlehounka. A když jste se hnali po rovince a na jejím konci sundali nohu z plynového pedálu, mělo to za následek neskutečné brzdění motorem.“ říká legendární Brit.

McLaren pohonnou jednotku do monopostu MP4/4 implementoval výrazně lépe, navíc jeho šasí bylo evidentně přátelštější. V případě Lotusu Sir Jackie zmiňuje značně nervózní záď, kvůli které podvozek působil dojmem, jako kdyby byl prohnutý. To je patrné i z archivních záběrů, kde na trati poskakuje jako splašená koza.

Jak je tedy vidno, i obecně nejlepší auto světa může být opravdu špatné. Ani elitě techniků pracujících na jeho vývoji se zkrátka nemusí podařit jej naladit způsobem, aby alespoň obstojně využilo potenciál zjevně špičkového motoru. S odstupem času tedy není divu, že Piquet a Nakajima s tímto vozem nedosáhli lepších výsledků.

Lze pak už jen dodat, že Lotus měl v roce 1988 zlatou éru již definitivně za sebou. Poslední titul britská stáj získala v roce 1978, poté se již dočkala pouze dílčích úspěchů. Dle Stewarta se to ale muselo stát, neboť v případě monopostu 100T prý tým pokazil prakticky vše, co se dalo. Třeba volant byl tak blízko přístrojů, že pilot mohli uprostřed zatáčky rukou nechtěně zavadit o centrální vypínač elektřiny.

Pro Lotus pak vlastně ani nebylo úlevou, že na konci roku 1988 došlo ke změně pravidel a přeplňované motory byly zakázány. Navrátit na výsluní se totiž stáj nezvládla ani s atmosférickými jednotkami. Ty jí přinesly ještě horší výkony, o pódiích si její jezdci mohli následně již nechat pouze zdát. Ukončení činnosti na počátku 90. let tak bylo vlastně pro všechny zúčastněné tak trochu vysvobozením.

Zdroj: Jalopnik

Petr Prokopec