Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tento snímek mapuje 40 let evoluce F1 přímo z kokpitu. Na jeho počátku stál úspěšný McLaren M23, na jeho konci zatím smolný MP4-30.

McLaren patří mezi nejúspěšnější týmy Formule 1 v celé její historii, což je náležitě oceněno při rozdělování financí z prodeje komerčních práv. Je však nutné dodat, že tento přístup je zejména v posledních letech vůči ostatním stájím poněkud nefér, neboť Britové momentálně spíše paběrkují a pohybují se na chvostu či maximálně uprostřed startovního pole. Posledního vítězství přitom dosáhli v roce 2012, kdy za tým ještě jezdil Lewis Hamilton.

Na této poněkud smutné šňůře nic nezměnil ani uplynulý víkend, kdy se jela Velká cena Kanady. Jenson Button totiž musel svůj monopost odstavit, zatímco Fernando Alonso skončil těsně za body na 11. místě. Pravdou však zůstává, že pro letošek je u týmu patrné zlepšení, neboť zatímco loni oba piloti získali za celou sezónu pouze 27 bodů, aktuálně jich mají již čtyřiadvacet, přičemž Alonso se může pochlubit jedním pátým a jedním šestým místem.

My se ovšem aktuálně vrátíme zpátky do historie do let, kdy britský tým patřil na špičku celého pole. První velký úspěch si přitom připsal v roce 1974, kdy Emerson Fittipaldi za volantem McLarenu M23 dosáhl na titul Mistra světa a za pomoci Dannyho Hulma získal stáji Pohár konstruktérů. Daného komba Britové znovu dosáhli již o dva roky později, kdy u toho byl James Hunt, Jochen Mass a na počátku i evoluční verze McLarenu M23.

Tento monopost byl dílem Gordona Coppucka, nicméně k jeho vývoji přispěl značnou měrou i Fittipaldi, který k týmu přešel právě v roce 1974 od Lotusu a od svého bývalého zaměstnavatele přinesl cenné know-how. V případě podvozku tak bylo počítáno s dvojitými lichoběžníky vpředu i vzadu, zatímco o pohon se staral třílitrový atmosférický osmiválec Ford-Cosworth. Ten přitom skrze pětistupňový manuál Hewland posílal dozadu 490 koní.

Pro sezónu 1975 byl monopost výrazně přepracován, přičemž jako první v té době dostal do vínku šestistupňovou převodovku. Ani to ovšem nepomohlo k porážce Ferrari, jehož monopost 312T těžil zejména z lepšího šasí. Britové se tak vrátili do čela až o rok později v jedné z možná nejznámějších sezón všech dob, při které na Nürburgringu málem přišel o život Niki Lauda. Titul pak i díky jeho částečné absenci získal Hunt.

Tento mistrovský rok si můžete dosytosti vychutnat ve filmu Rivalové, kde sice Hollywood nelpěl až tak na historické přesnosti, nicméně alespoň použil autentické monoposty včetně šestikolového Tyrrellu P34. Zpět ale k McLarenu, který si na další titul musel počkat až do sezóny 1984. V té době již u toho byla formule MP4/2 osazená 1,5litrovým přeplnovaným šestiválcem TAG-Porsche, jehož výkon se při kvalifikacích pohyboval okolo 1 000 koní.

Daný monopost dosáhl v mnoha závodech takové dominance, že ve stejném kole jako vítěz skončil pouze druhý vůz McLarenu. Britové tak logicky použili jeho evoluční verzi také v následujících dvou letech, z čehož byly další dva Poháry konstruktérů. V roce 1988 pak přišla Honda a Ayrton Senna, což vedlo k dalším zlatým vavřínům. Japonské značce přitom McLaren zůstal věrný až do roku 1992, poté se vrátil k Fordu a nakrátko přešel i k Peugeotu.

Tyto roky však příliš úspěšné nebyly, vrchol tak znovu přišel až s pohonnou jednotkou od Mercedesu a Mikou Häkkinenem v roce 1998. Finský pilot zajistil stáji prvenství i v následující sezóně, poté však přišla fenomenální epocha Michaela Schumachera. McLaren si tak musel počkat až do roku 2008 na již zmiňovaného Hamiltona, který do Wokingu přivezl osmý a zatím poslední Pohár konstruktérů.

S třícípou hvězdou se Britové rozloučili předloni, aby své síly spojily opětovně s Hondou. Jak jsme ovšem uvedli na počátku, prozatím daná spolupráce zrovna nejsladší ovoce nenese. Uvidíme tedy v dalších závodech, zda u monopostu MP4-30 osazeného 1,6litrovým hybridním šestiválcem RA616H limitovaného 15 000 otáčkami nedojde k výraznému zlepšení.

Závěrem pak jen dodáme, že celou výše zmíněnou historii dokonale mapuje nové video, na kterém si můžete vychutnat jízdu jedné každé generace monopostu McLarenu (každý rok neznamenal zcela nový vůz, zejména v dřívějších dobách, pochopitelně), který od roku 1975 dodnes vznikl. A pozoruhodné je sledovat především zvuk raných agregátů. My pak přihazujeme ještě fotogalerii monopostů M23 a MP4-30, jenž nám ideálně vykreslí, jak moc se za uplynulých čtyřicet let změnilo.

...od nějž do současnosti ušli vážně velký kus cesty...

...až aktuálnímu monopostu MP4-30, s nímž však spíše jen paběrkují. Ovšem není to první slabší období v historii McLarenu - ostatně, kdo pořád jen vyhrává...

Petr Prokopec