Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Stefano Casiraghi byl choť monacké princezny, obchodník, závodník na motorových člunech. Ty jej stály život, zůstala po něm také perfektní F40.

Mnoho petrolheadům visel v dětství nad postelí plakát Ferrari F40. Možná dodnes visí, třebaže spíš v garáži, protože manželky a přítelkyně takové věci vídávají v ložnicích nerady. To ovšem nic nezmění na tom, že by snad každý z nás F40 rád vlastnil, což nikdy nebylo snadné. A dnes to snad platí ještě více než kdy dříve, neboť exempláře v dobré kondici se s cenou často pohybují okolo 40 milionů korun.

Má to svou logiku, která nespočívá jen v omezeném množství vyrobených kusů - F40 se na poměry takových aut své doby vyrobilo naopak velmi mnoho, přes 1 300. Přesto je to legenda ze všech největší. Jde o první auto, které pokořilo hranici 200 mph, tedy 320 km/h. Je to poslední velké Ferrari, na jehož zrod dohlížel sám Enzo. A jednalo se o projekt, který na léta dopředu stanovil měřítka pro veškerou myslitelnou konkurenci. Věnovali jsme se mu v samostatném článku, protože jestli si nějaké auto zaslouží být zapsáno v historii, je to právě Ferrari F40.

Jeden z parádních exemplářů tohoto stroje máme na prodej nyní. Svému prvnímu majiteli byl dodán v březnu roku 1989, zanedlouho mu tedy bude sedmadvacet let. Za tu dobu ujel jen 4 tisíce kilometrů, což je málo i na auto typu F40 - nejsou výjimkou ani nájezdy přes 30 tisíc kilometrů, jak odhalí zběžný pohled do nabídky inzerátů. Stav vozu je tedy špičkový, po celou dobu bylo pravidelně servisováno, i když se s ním posledních 25 let prakticky nejezdilo. Pochopitelně k němu jsou veškeré dokumenty a nářadí.

Existovalo několik unikátních exemplářů F40, postavených pro brunejského sultána - zatímco všechny ostatní byly červené se spartánským interiérem, sultán si objednal třeba šedé a luxusní. A na Mobile.de je na prodej jedno v modré barvě, která určitě není originální. Tahle červená F40, které se věnujeme dnes, takhle speciální není. Vlastně na ní není nic moc unikátního, aktuálně najdete jednu na prodej i s nižším kilometrovým proběhem. Zcela neobyčejný je v případě tohoto vozu jeho první majitel a jeho životní osud.

Vůz, který máme před sebou, patřil Stefanu Casiraghimu. Pokud sledujete závody motorových člunů, toto jméno vám jistě něco říká - držel světový rekord v rychlosti na motorovém člunu s hodnotou 276,81 km/h, kterého dosáhl na jezeře Como v roce 1984. Tehdy s těmito závody začínal; nebyla to jeho obživa, spíše koníček.

Byl členem rodiny Casiraghi, která v 80. letech údajně patřila k nejbohatším v Itálii. Živil se hlavně developerskou činností, obchodováním s realitami či exportem italských oděvů a obuvi do USA. Jeho aktivity ale byly mnohem širší - pouštěl se do podnikání s čímkoli a kdekoli, kde vycítil příležitost. A tak například během svého života v Monaku v roce 1988 založil firmu Monacair, která vrtulníky přepravovala tamní zámožné obyvatele mezi Monakem a letištěm v Nice. A přepravuje je dodnes.

V Monaku se ovšem Casiraghi neocitl náhodou a neuchýlil se tam ani kvůli nízkým daním. V roce 1983 se stal druhým manželem monacké princezny Caroline. Na rozdíl od jejího prvního manželství to byl šťastný svazek, pár spolu postupně měl tři děti. Tento muž žil na prahu své třicítky zdánlivě dokonalý život a koupě nejlepšího auta světa v roce 1989 do této idylky jen zapadala.

Casiraghi byl ale stále věrný své nebezpečné vášni, závodění na motorových člunech. A byl v tom opravdu velmi úspěšný. Nejenže byl oficiálně nejrychlejším mužem planety, mezi léty 1984 a 1990 se zúčastnil 80 závodů, z nichž 12 vyhrál. V roce 1989 se dokonce stal mistrem světa, když se šampionát jel u amerického Atlantic City. O rok později, 3. října 1990 se mistrovství jelo v pro něj už dávno domácím Monaku poblíž mysu Ferrat. Casiraghi byl odhodlán titul obhájit.

Pikantní je, že právě tento závod měl být Casiraghiho posledním, po jeho skončení chtěl se závoděním na motorových člunech přestat. Jeho posledním se stal, ale v docela jiném smyslu. Možná až přemotivovaný Casiraghi chtěl tehdy nahnat ztracený čas, jež se svým kopilotem Innocentim věnovali v první den týdenního podniku na záchranu jiného pilota, jehož člun zachvátil požár. „Stále můžeme vyhrát, ale budeme muset tvrdě bojovat,” řekl tehdy.

Bojoval, ale zřejmě nebral dostatečný ohled na dost velké, zhruba metr vysoké vlny a svůj katamarán Pinot di Pinot hnal rychle vpřed. Ve 150 km/h se Casiraghiho stroj na jedné z vln převrátil a ač kopilot Patrice Innocenti tuto nehodu se zraněními přežil, Stefano C. byl na místě mrtev.

Casiraghi si byl vědom, že se pouští do nebezpečných dobrodružství, tvrdil ale: „Jsou tu i nebezpečnější sporty a jsem přesvědčen, že člověk má žít svůj život naplno.” Žil jej něco málo přes 30 let, svůj poslední závod prohrál tím nejhorším možným způsobem. Zanechal po sobě manželku, tři děti a jedno červené Ferrari F40, které zůstalo v majetku rodiny a je nyní na prodej u RM Sotheby's. Je to úchvatné auto, ve své paměti má ale navíc vrytý nešťastný osud jednoho šťastného muže...

Tohle červené Ferrari není ničím zas tak zajímavé, až na perfektní stav a jméno prvního majitele

Stefano Casiraghi byl druhý manžel monacké princezny Caroline a u svého F40 byl vyfocen mnohokrát

Život ho stála nehoda, když obhajoval titul mistra světa v závodech motorových člnunů

Zdroj: RM Sotheby's

Marek Bednář