Autoforum

zvětšit fotografii /

Jako nástupce Diabla si pamatujeme Murciélago. Původně jím ale měl být jiný vůz, jehož konec přineslo až převzetí „Lamba” koncernem VW.

Napadlo vás někdy při pohledu na Alfu Romeo SZ nebo Aston Martin DB4 GT, jak by asi vypadalo Lamborghini, kdyby se o jeho design postarala karosárna Zagato? Pokud vás to zajímá, není to hypotetická otázka. Má dokonce odpověď a jmenuje se Canto. Že jste o něm nikdy neslyšeli? To jistě nejste sami a i pokud o něm něco málo víte, pojďte si s námi na něj zavzpomínat.

Abychom se drželi historických faktů, prototyp Canto nebyl prvním pokusem studia Zagato o přimění Lamborghini ke spolupráci. V roce 1965 byl na londýnském autosalonu představen model 3500 GTZ vycházející z typu 350 GT. Měl o deset centimetrů zkrácený rozvor a o design jeho karoserie se postaral Ercole Spada, hlavní návrhář Zagata. Tento stroj má dnes nedocenitelnou hodnotu. Vznikly pouze dva exempláře, přičemž jeden z nich byl zničen při dopravní nehodě.

Podobně exkluzivní je rovněž druhý pokus o kooperaci. Jde o studii Lamborghini Zagato Raptor, která byla odhalena na ženevském autosalonu 1996. Byl to náznak možné náhrady Diabla využívající jeho techniku - šasí s pohonem všech kol a vidlicový dvanáctiválec o výkonu 500 koní pocházel z typu VT. Ani tentokrát to nedopadlo. Raptor skončil v rukou privátního sběratele, nicméně konečně přesvědčil Lamborghini, aby design skutečného nástupce Diabla navrhla firma Zagato.

Hodně zdrojů uvádí, že Lamborghini Canto bylo poprvé spatřeno na vysokorychlostním oválu Nardo a okamžitě se začalo rozebírat jeho obrovské nasávání. Tvrdí se, že vůz měl problémy s chlazením motoru, nicméně nečekejte, že by vám tohle někdo potvrdil oficiálně. V každém případě ale víme, že první testy proběhly ještě s motorem 5,7 V12 z Diabla SV o výkonu 530 koní a až později byl před zadní nápravu usazen šestilitrový dvanáctiválec se 600 koni ze speciální edice SV-R.

První nákresy vznikly již v roce 1997 a proslýchá se, že na některých byl nástupce Diabla až nápadně podobný Ferrari Testarossa. Výsledek prezentovaný o rok později byl ale zcela svébytný, i když zástupci Audi, kteří tou dobou přebírali kontrolu nad Lamborghini z rukou předchozích malajských majitelů, neměli moc pochopení právě pro ty mohutné nasávací kapsy. Rozhodnutím jednoho z nich byly v rámci dalšího vývoje zmenšeny. Tím člověkem byl Ferdinand Piech, který měl do budoucnosti Canta ještě zásadně, přímo tragicky promluvit.

Téměř hotový automobil s kódovým označením P147 měl být představen velmi brzy, již na ženevském autosalonu v roce 1999 a o dva roky později se očekávalo spuštění produkce. Motor po úpravách produkoval až 640 koní, ale v tiskové zprávě z ledna 1999 Lamborghini SpA uvádí „pouze“ 610. Snížení výkonu bylo podle dobových záznamů provedeno v zájmu zvýšení spolehlivosti a životnosti.

Byla známá také předběžná cena. Mluvilo se o částce přibližně 250 tisíc dolarů a exkluzivitu měla zajišťovat velmi omezená výroba - maximálně 400 vozů ročně. Autorem designu byl Norihoko Harada, zaměstnanec Carrozzeria Zagato, ale ze svého díla asi velkou radost neměl. Auto bylo neustále přepracováváno, zejména potom, co dal Piech jasně najevo, že v jeho tvarech postrádá agresivitu typickou pro Diablo a Countach ale také eleganci Miury.

Ani snaha udělat nápravu ovšem Haradaovi a jeho týmu nepomohla a ještě v říjnu 1998 Piech projekt pozastavil a kontaktoval několik stylistických studií, aby jim navrhly nový design. Jak je tedy možné, že v lednu 1999 automobilka oznámila uvedení nástupce Diabla s motorem V12 a výkonem 610 koní na blížícím se autosalonu v Ženevě? Trochu to zavání rebelantstvím Italů. Za čtyři měsíce udělali facelift. Canto dostalo přepracovanou příď, ještě menší nasávací otvory, jenže ani tohle Piecha nepřesvědčilo a vývoj modelu definitivně ukončil. Canto se stalo mrtvou větví vývoje a automobilka s novým vedením obrátila svou pozornost na zcela nový projekt, který vyvrcholil v roce 2001 představením modelu Murciélago. Ale to je už jiný příběh...

Jak je vidno z dobových i aktuálních snímků, Canto prošlo kompletním vývojem a dočkalo se několika evoluční verzí. Finální provedení mělo pod kapotou dvanáctiválec o výkonu 610 koní a pohon všech kol, vůz ale skončil před branami sériové výroby

Foto: Lambocars.com, Wikicars, Autoblog.it

Miro Mihálik