Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Giugiarův stroj byl futuristický zvenčí i zevnitř. Na interiéru by ani nic tak zvláštního nebylo, až na volant s budíky ve středu. A byl tam i airbag.

Sedmdesátá léta minulého století byla v automobilovém designu ve znamení rovných přímek, ostrých hran a tvarů karoserií, které vypadaly prostě jako klíny. Vzpomeňme například na Ferrari Modulo, které svými tvary a zakrytými koly ohromilo ženevský autosalon v roce 1970.

Jen o rok později, konkrétně na turínském autosalonu jako model a pak ve funkční podobě v Ženevě v roce 1972, se ukázal stroj, který sice zvenčí vypadal o něco uvěřitelněji, na silnice se však stejně nedostal. Bylo to Maserati Boomerang. Jako bumerang však na exteriéru nevypadalo zhola nic, oblé tvary byste spočítali na prstech rukou. Ani disky kol neměly kromě obvodu s kruhy nic moc společného, jak je vidět na fotografiích, a všechna skla - a že jich bylo bohatě, i střecha byla prosklená - byla úplně rovná. Za designem nestojí nikdo jiný než Giorgetto Giugiaro.

Také interiér byl značně futuristický, Giugiaro stvořil zcela inovativní přístrojovou desku. Na rozdíl od zevnějšku se vůz uvnitř nepodobal ničemu, co tehdy jezdilo po silnicích. Dominoval zde kruhový ovládací panel, který nazvat pouhým volantem lze jen velmi stěží. Samozřejmě, obruč vně kruhu sloužila jako běžný volant, tedy k zatáčení, prostor uvnitř ale nebyl vyplněn kusem plastu s logem, nýbrž budíky a dokonce také ovládacími prvky, které se nehýbaly. Vidíme tu kromě otáčkoměru uprostřed také ukazatel stavu paliva, teploty oleje nebo přepínače směrovek a osvětlení. A pokud nás neklame zrak, Italové tak nějak zapomněli na tachometr.

Zbytek interiéru byl vpravdě minimalistický, ale až na zmíněný volant jako z jiného světa tu není nic zas tak netradičního. Tři pedály, manuální převodovka s obyčejnou řadicí pákou, rádio na středové konzoli, před spolujezdcem je přihrádka a dokonce i dveře se otevírají normálně, nikoliv nahoru či dozadu. A dokonce, třebaže je vůz jen něco přes jeden metr vysoký, to vypadá, že spolujezdec měl docela hodně prostoru. Vsoukat se za volant však jistě chtělo o něco více ohebnosti.

Důvod pro takovéto řešení volantu byl jednoduchý, ale na 70. léta docela překvapivý - pasivní bezpečnost. Střed volantu údajně měl původně obsahovat airbag, jak to je obvyklé v dnešní době, ale z neznámých důvodů se sem nakonec nastěhovaly budíky. Sloupek řízení také byl navržen tak, aby v případě nehody nepochroumal řidičův hrudník, ale zůstal na svém místě. Je velmi zajímavé, že se někdo u experimentálního automobilu zabýval něčím takovým.

Jediný funkční prototyp byl technicky spřízněn s Maserati Bora, což znamenalo i použití stejného motoru. Tím byl osmiválec o objemu 4,7 litru, který měl dva ventily na válec a dával 306 koní - a také o sobě světu dával dostatečně dobře vědět, jak ukazuje video z přehlídky níže. Jeho síla samozřejmě proudila na zadní kola. Měla ale s vozem co dělat - třebaže jeho klínovitý tvar naznačuje, že s odporem vzduchu problém nebyl, zas tak slavné to podle samotného Giugiara nebylo: "Když hledáte nové cesty, vystavujete se riziku, že občas zahnete špatně. Posun k čím dál grafičtějším tvarům zde zašel moc daleko, Boomerang je tvarově krásný, ale z pohledu aerodynamiky je to přesně naopak," uvedl designér.

Maserati Boomerang obráželo evropské autosalony, až po tom v Barceloně v roce 1974 bylo prodáno do soukromých rukou, a to na značkách. V roce 1990 se objevilo na přehlídce elegance, kde seděl v porotě sám Giugiaro. Vůz tehdy podepsal fixem na záď a údajně tam jeho podpis stále byl v roce 2005, kdy v aukci u Christie's změnil majitele za 781 250 Eur (tehdy téměř 22,8 milionu korun). Tehdy vůz údajně také měl posvěcení německé TÜV, že v tomto státě může na silnice, pokud dostane oranžové žárovky do směrovek.

Dnes stojí v Museu Casa Enzo Ferrari v Itálii. Boomerang designově ovlivnil spoustu dalších Giugiarových výtvorů. Sériová výroba nikdy nebyla v plánu, můžeme však přemýšlet a snít, co by bylo, kdyby...

Marek Bednář