Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tohle auto bylo na svou dobu vážně pokrokové v bezpečnosti. Jenže bylo tak zoufale ošklivé a drahé, že vznikl jediný kus. Existuje dodnes.

Co vás napadne, když se hovoří o nejošklivějším autě na světě? Pontiac Aztek? Nebo něco z našeho seznamu nejošklivějších sporťáků? Tahle auta jsou jistě designově nepovedená, hrůzostrašností své vizáže se ale ani neblíží americkému vozu s názvem Aurora z roku 1957.

Aurora je projekt Alfreda A. Juliana, connecticutského kněze (skutečně), který se v 50. letech minulého století rozhodl postavit bezpečnější auto než ta, která v té době jezdila po silnicích. Podřídil tomu na svém voze všechno. Dva roky ho kreslil a tři roky stavěl, a to na základě šasi Buicku z roku 1953. Představení se odehrálo v New Yorku v roce 1957.

Aurora měla skutečně co říci po stránce bezpečnosti a objevily se na ní prvky, které jsou dnes úplně běžné, jako třeba lomený sloupek řízení. Měla bezpečnostní pásy, myslelo se na bezpečnost cestujících při převrácení auta, ve stranách byly výztuhy pro případ nárazu z boku a rezervní kolo bylo v přídi auta a mělo sloužit jako deformační zóna při čelní srážce. A byla tu také funkce, která při hrozící srážce otočila sedadla čelem vzad.

Karoserie byla předváděna jako odolná promáčklinám a korozi - byla z laminátu. Okna vozu, resp. přesněji skleník nahoře, nebyla skleněná, nýbrž plastová, takže se v případě nehody netříštila. A karoserie myslela i na nepozorné chodce, protože oteklá příď byla vyplněna pěnou, která měla uchránit chodce před nárazem do ocelových částí vozu.

Kněz Juliano chtěl vytvořit nejbezpečnější auto na světě. Jak ovšem víme, cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly a tohle je skutečné peklo automobilového designu. Aurora je pro své bezpečnostní prvky tak ohyzdná, že si ji dnes lidé pamatují ne jako pokus udělat automobily bezpečnější, ale jako jedno z nejošklivějších aut na světě.

Není to úplně fér, ale také to nestojí na vodě, jak si můžete prohlédnout na fotografiích. Takhle nateklou karoserii auta aby člověk pohledal. Všude něco přebývá, ze všech stran; obrovské „čelo” auta, které tvoří přední sklo, působí jako mutant z kanálů ze seriálu Futurama a příď vozu na tom není lépe.

Důvod, proč se Aurora neuchytila, ale nebyl jen v šíleném vzhledu. Měla stát 12 tisíc dolarů, jen o něco méně než tehdy nejdražší auto na americkém trhu, Cadillac Eldorado Brougham. Šasí s motorem nebylo při stavbě roky používáno a když Juliano jel asi 160 km z Connecticutu do New Yorku na ono představení, vůz se prý patnáctkrát porouchal, což znamenalo mnohahodinové zdržení.

Stavbu prototypu financovala zčásti Julianova farnost, ale z 30 tisíc dolarů, které vývoj stál, získal Juliano většinu půjčkami na vlastní jméno. Aby si splnil sen, zadlužil se tak moc, že musel vyhlásit osobní bankrot. Vůz pak někomu dal jako splátku části dluhů. Následně Aurora prý změnila několik vlastníků, až zůstala v roce 1967 stát na dvorku jednoho servisu v USA. Tam zchátrala až do podoby, kterou můžete vidět níže.

V roce 1993 si jí všiml britský sběratel, který se rozhodl ji získat. Našel onen servis, věkem značně sešlou Auroru koupil za 1 500 dolarů a nechal si ji dovézt do Británie. Za nemalých nesnází - Juliano byl už čtyři roky po smrti - ji zrenovoval a v roce 2005 se objevil na Festivalu rychlosti v Goodwoodu. A i když to není kráska jako Jaguar E-Type, bylo by škoda si ji moci prohlédnout jen na šest dekád starých fotkách. Zřejmě nejošklivější auto všech dob a nejbezpečnější vůz své éry tak žije dál...

Takhle našel Auroru britský sběratel

Dnes je zrenovovaná a radostně způsobuje slabším mdloby

Marek Bednář