Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Další ročník dakarské rallye je v plném proudu není v ní nouze o zajímavé situace. Takové podívané jako v 80. letech se ale při soubojích kamionů dočkáme jen stěží.

Dakarská rallye byla ve svých rozličných podobách vždy primárně automobilovou soutěží, v České republice i v někdejším Československu ale byla sledovaná hlavně kvůli klání kamionů, mezi nimiž patřily československé i české speciály obvykle k velmi konkurenceschopným. Dakar jezdí dodnes a jsou působivě rychlé i pozoruhodně odolné, ale ve své šílenosti zdaleka nemají na to, co bylo v této soutěží k vidění koncem 80. let. Byl to nizozemský stroj jménem DAF 95 Turbotwin, ovšem jméno nedostal podle dvou turbodmychadel. Těch tu bylo celkem šest.

Jeho historie se začíná psát v roce 1984, kdy Jan de Rooy vyrazil na dakarskou rallye v kamionu DAF 3300 FAV 4x4, který měl dvě kabiny, přední a zadní, otočenou proti směru jízdy. Nebylo to pro snazší couvání, nýbrž pro přitáhnutí pozornosti a lepší vystavení log sponzorů. Fungovalo to, ale kvůli tomu bychom na něj nevzpomínali.

Kromě dvou kabin měl také dva motory. Jeden poháněl přední nápravu, druhý zadní a dohromady dávaly asi 800 koní. Vůz měl maximálku asi 160 km/h a posádka de Rooy/Roggeband/Geusens skončila druhá mezi kamiony. Druhé nasazení tzv. „Twincabu” proběhlo v roce 1985, kdy ale nebyl hlavním vozem týmu.

Tím byl „Bull”, český „Býk”, který už neměl dvě kabiny, nýbrž svažující se kryt korby, vzhledově z profilu připomínající býka. Koncepce se dvěma motory zůstala, jen byl tentokrát výkon 420 a 450 koní, celkem tedy 870. Starší Twincab jel za Býkem jako rychlé servisní auto a ten měl slušně našlápnuto k vítězství, jenže těsně před cílem poškodil kabinu a ztratil hodně času, takže dojel druhý.

V roce 1986 se de Rooy vrátil, tentokrát už s kamionem, který dostal jméno DAF 3600 Turbotwin. Kryt korby už nepřipomínal býka a místo žluté barvy byl kamion oděn do bílé a modré, ale dva motory zůstaly. Byly to řadové šestiválce, každý měl 11,6 litru objemu a dohromady dávaly asi tisíc koní.

Základem vozu byl hliníkový rám, ve kterém byly uloženy oba motory, každý u své nápravy. Vpředu i vzadu byla tuhá náprava odpružená listovými pery a nad tou zadní byla umístěna palivová nádrž o objemu 760 litrů. Maximálka tohoto stroje byla okolo 200 km/h, ale ani tentokrát se de Rooyovi nepodařilo vyhrát. V 18. etapě havaroval a musel odstoupit.

Kýžený úspěch přišel v následujícím roce, kdy se na start postavil DAF Turbotwin II. Objem motorů zůstal na 11,6 litru, jejich výkon také na zhruba 1 000 koní, ovšem tentokrát se do cesty posádky de Rooy/Geusen/van de Rijt nepřipletl žádný problém a ona si dojela pro vítězství mezi kamiony. Na druhého Karla Lopraise na Tatře 815 měla náskok 14 hodin a 25 minut, v celkovém pořadí byla jedenáctá.

Vrchol Turbotwinu ale přišel ještě později, v roce 1988. Tehdy se na start Dakaru postavily dva DAFy 95 Turbotwin, nazvané X1 a X2. Měly pořád dva řadové šestiválce po 11,6 litru objemu, ale každý motor dostal tři turbodmychadla a celkový výkon pohonného ústrojí verze X1 stoupl na nějakých 1 220 koní a 4 700 Nm. Turbotwin X2 měl asi 980 koní.

Maximální rychlost byla okolo 240 km/h, na 11 tun těžké monstrum nevídaný kalup, a právě de Rooyem řízený Turbotwin X1 byl zachycen na videu, jak ve zhruba 210 km/h na poušti předjíždí Ariho Vatanena, vítěze WRC, Dakaru i Pikes Peak, na tehdy zdánlivě neporazitelném Peugeotu 405 T16. Vatanen údajně, rozzlobený a frustrován, několikrát udeřil do volantu.

Ten rok ovšem posádku Turbotwinu X2 potkala vážná nehoda. V sedmé etapě v rychlosti okolo 180 km/h dvakrát za sebou neplánovaně vyskočil do vzduchu na terénních vlnách, dopadl na tvrdý povrch a po šesti přemetech skončil na boku. Navigátor van Loevezijn vyletěl čelním sklem i se sedačkou a zemřel, řidič van de Rijt měl vážně zraněné nohy a druhý řidič, brit Christian Ross, měl vážná vnitřní zranění.

DAF po téhle nehodě ze soutěže odstoupil a tak skončil i Turbotwin X1. Jeho posádka de Rooy/Geusen/Duisters odstoupila z pátého místa celkově (!), tedy nikoli jen mezi kamiony. Pro vítězství si tak dojel Karel Loprais. DAF se dalších ročníků nezúčastnil (vrátil se do Dakaru až v roce 2002) a de Rooy tehdy říkal, že tuhle soutěž nepojede už nikdy, ani jako soukromník.

Nikoli nepodobně osudu skupiny B v rallye znamenala tato tragická nehoda zákaz soutěžení kamionů na Dakaru roku 1989, tehdy jely jen jako podpůrná vozidla. Od roku 1990 zase soutěžit mohly, ovšem s mnohem přísnějšími pravidly, která de facto zakazovala šílené a s produkcí nesouvisející speciály, jakými byly DAFy Turbotwin. De Rooyův sen, dostat se s kamionem do první desítky v absolutním pořadí, tak zůstal naplněn jen částečně, jeho monstrum ale dodnes zůstává nesmazatelně zapsáno do dějin automobilového závodění - kamion rychlostně konkurující autům ve stejné soutěži svět nikdy dříve ani později nepoznal.

„Bull” vypadal jako býk, dvě kabiny už neměl, ale dva motory mu zůstaly

První Turbotwin byl bílomodrý

Druhý měl více výkonu a právě na něm de Rooy vyhrál

Turbotwin X1 byl silnější než Veyron Super Sport, X2 bohužel havaroval

Zde vidíme památný moment, kdy Turbotwin X1 předjíždí Peugeot 405 T16 Ariho Vatanena

Petr Miler