Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pokud chcete postavit nejlevnější auto světa, musíte věci nutně dělat jinak než konkurence a šetřit na úplně každé prkotině. Přesně to udělali konstruktéři Taty Nano, až z toho jde hlava kolem.

Indii si s automobily přirozeně příliš nespojíte a pokud ano, vytane vám nejspíše na mysli Tata Nano, po dlouhá léta daleko nejlevnější sériově vyráběný vůz světa. Malé auto bylo stvořeno s cílem být přesně tím a po světové premiéře v lednu 2008 vstoupilo do výroby v továrně Taty v Gudžarátu. Mělo se pro Indii stát tím, čím se kdysi stal VW Brouk pro Evropu, mělo se prodávat po milionech a druhou nejlidnatější zemi světa „přesadit” z motorek do aut.

Nahrávalo tomu vše, Nano bylo v podstatě autem za cenu motorky. V nejlevnější verzi přišlo na 100 tisíc rupií, dnešním kurzem asi 32 tisíc Kč. Žádný jiný model na světě nebyl jako nový k mání za jakkoli srovnatelnou cenu a i když ceník tři roky po odhalení začínal „už” na úrovni 115 400 rupií (37 tisíc korun), stále neexistoval nový vůz, který by byl schopen prťavé Tatě cenově jakkoli konkurovat.

Jenže z Nana se namísto hitu stal jeden velký propadák. Jeho největší trumf se v podstatě stal jeho katem, neboť výrobce musel auto „oholit” až do takové míry, že bylo nezajímavé i pro nenáročné Indy s jejich motocykly. V loňském roce tak výroba Nana skončila v momentě, kdy se zájem propadl prakticky na nulu. A důvodem byl faktor, se kterými ani jistě chytří plánovači obřího indického koncernu nepočítali.

Nano bylo tak levné, že jej lidé nesrovnávali s jinými novými auty nebo motocykly, ale s ojetinami. Jejich trh Nano změnilo, ale tak, že na jeho úroveň klesly po premiéře ceny ještě perspektivních ojetin (hovoří se o skokovém poklesu o 25 až 30 procent) podstatně vyšší úrovně. A lidé se 40 tisíci korunami na auto raději sáhli po něčem propracovanějším a ojetém. Podobné uvažování je jistě vlastní i zákazníkům zdejších, nutně dražších aut. Místo nové Fabie s litrovým tříválcem můžete mít hezký ojetý Passat s motorem 2,0 TDI. Úprk klientů tímto směrem ale není tak masivní, Fabie si pořád vede dobře, trh Taty Nano ale ojetiny prakticky „vyčistily”.

Při pohledu na to, co také auto nabízelo, skoro není divu. Snaha o minimální vývojové a výrobní náklady se musely na Nanu projevit a výsledkem byla spousta bizarních řešení. Třeba přestože Nano vypadá jako hatchback, výklopná záď tu není, navzdory velmi vhodnému designu i konstrukci. Křičíte, že jste viděli fotky vozu s vyklopenou zádí? Ano, ale tuto možnost přidala automobilka do nabídky až v roce 2015, kdy bylo Nano jednou nohou v hrobě, do té doby byl prostor za zadními sedačkami dostupný pouze z interiéru.

Další opatření na snížení hodnoty jsou podobně veselá. Například čelní sklo stíral jen jeden malý stěrač. Dobře, můžeme říci, že stejně jako některé modely Mercedesu v devadesátých letech, to byl ale promyšlený u mechanismus. U Nana o ničem takovém nemohla být řeč a žádná genialita nebyla vlastní ani třem šroubům pro uchycení kol, taková věc by snad Němce ani nenapadla.

Osekané investice se podepsaly rovněž na absenci posilovače řízení, rádia, klimatizace, scházelo vnější zrcátko spolujezdce a o airbagu alespoň pro řidiče se ani neuvažovalo. Úsměvnou věc vymysleli i lidé starající se vývoj palivového systému, když víčko palivové nádrže skryli pod přední kapotu, aby nemuseli projektovat separátní vstup. Každé tankování se neobešlo bez otevření celého předního víka menšího zavazadelníku (motor je vzadu). Pamětníci si teď asi vzpomněli na Trabant, který ale Nano navzdory své primitivnosti v mnoha ohledech překonával.

Finanční oddělení jistě uvítalo nasazení pouze 12palcových ocelových disků, pod kterými brzdí bubnové brzdy na obou nápravách, kotouče by lezly do peněz. Bubny měly by stačit na motor o objemu 0,6 litru. Ze dvou válců dostával možná až překvapivě slušných 38 koní (28 kW) a 52 Nm, které ovšem stačily ke zrychlení maximálně na 105 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h za 29,4 sekundy. I to je samo o sobě komické, z Nana to rázem udělalo jedno z nejhůře zrychlujících aut všech dob.

Jistě, všechny tyto absurdity mají omluvu v podobě ceny v řádu desítek tisíc korun, která je sama o sobě absurdní. Jak jsme ale zmínili, zákazníci s koupí Nana tak hluboko klesnout nechtěli, zjevně za žádnou cenu. A tak jej svým nezájmem před pár měsíci jednou pro vždy poslali do propadliště dějin...

Mirek Mazal