Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Napadlo by vás ve snaze o zrychlení auta zbavit jej odpružení kol? Brity to kdysi napadlo a kupodivu uspěli, do závodu ale jejich stroj nikdy zasáhnout nemohl.

Už několikrát jsme na našich stránkách vzpomínali na zlaté časy, kdy ještě Formule 1 byla neředěnou zábavou. Třeba když mladý Ayrton Senna drtil v deštivém Monaku své soupeře, Schumacher si hrál s manuálem v Monze, Formule mohly mít hodně přes tisíc koní a na tratích si to v mnohem uvolněnějším prostředí rozdávaly takové legendy jako Alain Prost, Nigel Mansell, Keke Rosberg, Niki Lauda či Nürburgringem proslavený Stefan Bellof. Ty časy jsou však ve stínu někdy tragikomické současnosti ještě více fascinující, než kdysi byly, a tak se opět vrátíme ve vzpomínkách pár desítek let zpátky...

Tentokrát se ocitáme na konci sedmdesátých let, kdy se Sir Frank Williams spojil s automobilovým inženýrem Patrickem Headem a založili spolu závodní tým pojmenovaný jednoduše Williams. Za ten si v následujících ročnících zajezdili například výše zmiňovaní piloti Mansell a Prost, dále třeba Nelson Piquet, později i Jacques Villeneuve nebo Alan Jones. Právě Australan Jones dokázal s touto stájí v roce 1980 vybojovat mistrovský titul, který přinesl týmu vítězství také v poháru konstruktérů. U Williamsu byli v té době hodně vynalézaví a testovali v podstatě vše, co bylo i nebylo možné, aby svému monopostu vetkli co možná nejvyšší rychlost.

Tehdy se u britského Williamsu doslechli, že rivalové od Lotusu chystají speciál „bez podvozku“, a tak okamžitě chtěli něco takové sami vyzkoušet, aby neztratili náskok. Na test museli formuli nejprve řádně odstrojit, což spočívalo ve vyjmutí pružin a tlumičů, stejně tak i v sundání bočních nástavců, které se kvůli následnému přiblížení k asfaltu pod monopost prostě nevešly. Všechny tyto zásahy byly učiněny za účelem snížení vozu na minimální úroveň, snížení těžiště a jistě hmotnosti, ale především zlepšili fungování tzv. ground effectu, tedy zlepšili dynamiku.

Pozoruhodné je, že stačilo v podstatě jen „odšroubovat“ několik šroubů, okamžitě vyhodit vše, co hrdlo ráčilo, vrátit kola zpět na svá místa a mohlo se znovu vyrazit na trať. Dnešní technologie takový přístup „pokus-omyl“ zcela vytěsnily, týmy dnes pomalu ani netestují a pokud ano, většinu komponentů mají odzkoušenou virtuálně ještě dříve než vyrazí na dráhu s pilotem. I v tomhle ohledu je to dnes tedy docela „nuda“ a na vině jsou i regulace a nutnost zkoušet skoro všechno mimo závodní tratě.

Na snímku níže můžeme vidět, že první testy přerušil Williamsu déšť, a tak se Alan Jones odebral s monopostem zpět do depa. Další prověrka už vyšla a přinesla poměrně zajímavé výsledky. Závodní stroj „bez podvozku” byl skutečně rychlejší a problémem bylo jen odírání karteru převodovky o asfalt. Spíše s nadsázkou můžeme dodat, že pilot vozu volal po odpružené sedačce, neboť mu auto příliš nehýčkalo pozadí.

Jones zmiňoval i to, že monopost je hůře řiditelný a na nerovnostech, ale to Franka Williamse nezajímalo, když byl rychlejší - závodní trati jsou obvykle kvalitní a odpružení na nich může být zbytečným luxusem. Williams tedy chtěl toto řešení nasadit při závodě, ale možná už víte, co přišlo - organizátoři závodů, předchůdce dnešní FIA, monoposty bez zavěšení rychle zakázal v obavách o bezpečnost kvůli zmíněné horší řiditelnosti. Kdo ví, kde by dnes byl vývoj podvozků, kdyby se tohle nestalo...

Zdroj: MotorSportFiles@Youtube

Petr Miler