Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dvouspojkové převodovky jsou pozoruhodný vynález. Přisuzován je koncernu VW a Němci se skutečně postarali o to, že se dostaly do sérových aut, nápad ale vznikl jinde.

K dnešnímu dni vyrobil koncern Volkswagen více než 26 milionů převodovek označených německy Direktschaltgetriebe a anglicky Direct Shift Gearbox, kterým ovšem málokdo řekne jinak než DSG. VW byl prvním výrobcem, který s dvouspojkovými automaty přišel na trh a byl tím, kdo ukázal konkurenci, že se bez podobně řešené převodovky alespoň u některých modelů neobejde. U zrodu alternativy hydrodynamického měniče ale nestál.

DSG je chytrý nápad a zdá se být spojením toho nejlepšího ze všech myslitelných systémů změny převodů. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že budoucnost žádnému jinému řešení patřit nebude, neboť konvenční automaty s hydrodynamickými měniči nejsou tak rychlé, nejsou tak plynulé, nedokáží stejně rychle reagovat na povely řidiče v případě manuální volby stupňů a v neposlední řadě nejsou tak efektivní. Pozdější vývoj, problémy s životností zejména některých „dvouspojek” a schopnost hydrodynamického měniče snáze pracovat s vysokým výkonem resp. točivým momentem motoru hru vyrovnala. Přesto jejich výlučné použití v supersportovních autech všeho druhu naznačuje, že nic lepšího pro silniční vozy vymyšleno nebylo.

Princip této převodovky je vlastně docela jednoduchý. U konvenčního manuálního řazení nebo robotizovaného manuálu s jednoduchou spojkou při změně převodů musí spojka rozepnout a tím nastává prodleva v toku točivého momentu z motoru na kola. DSG funguje jinak, má dvě spojky a na každé má připravenou jednu rychlost. Řidič tak v optimálním případě přepnutí z jedné rychlosti na druhou pomalu nevnímá, neboť proběhne velmi rychle a hladce. Každá spojka v páru je ovládána mechatronicky a spíná podle řídící jednotky, která určuje, jaký rychlostní stupeň má být následně zařazen. Každá spojka patří zhruba polovině převodů, takže například zařazenou jedničku střídá předem připravená dvojka z druhé sady.

Pochopitelně, z většiny rychlostí je možné zařadit dvě různé, a tak softwarové algoritmy sledují jízdu a snaží se předvídat další krok řidiče při předvolbě další rychlosti, aby převodovka měla na druhé spojce připravenou tu správnou rychlost. Jestliže člověk například mačká plyn a zrychluje plynule na 3. rychlostní stupeň, počítač rozkáže připravit 4. stupeň, který plynule převezme otěže. Při konstantní akceleraci je změna převodů plynulá a velmi rychlá, kritizované prodlevy se ale objevují v momentě, kdy se řidič udělá něco obtížně vyzpytatelného a automat nemá připravený další stupeň. Evoluce posledních 16 let ale učinila i tyto situace o poznání snesitelnějšími.

Oněch 16 let nezmiňujeme náhodou, neboť už v roce 2003 koncern Volkswagen s velkou slávou nabídl DSG za příplatek poprvé v tehdejším Golfu R32. A po nadšeném přijetí dostupnost novinky rychle rozšířil do řady dalších modelů celého koncernu - i ve Škodě Octavia DSG debutovalo jen o dva roky později. Právě proto se traduje, že koncern VW za celým vynálezem dvouspojkových automatů stojí, realita je ale jiná. Prvenství nepatří VW, dokonce ani Porsche či Audi, zkrátka nikomu z koncernu Volkswagen.

Vůbec první pracovní prototyp dvojspojky byl vyvinut v britském hrabství Warwickshire na území města Royal Leamington Spa v roce 1980 - 23 let předtím, než ji poznal svět v Golfu. Vynález tehdy dostal jméno hot-shift automatic gearbox čili něco jako automat s „ostrým” řazením. Koncept jistě nevykazoval reakce podobné současným DSG, ale ve srovnání s tehdejšími konvenčními převodovkami s měničem točivého momentu byl jistě rychlejší.

Převodovky s HDM navíc nebyly a nejsou vhodné pro malé motory, na to jsou v nich příliš velké ztráty, hot-shift měl právě to řešit. Byl to nadějný koncept, v té době se jej ale kvůli jeho složitější konstrukci žádná automobilka nechytla a zůstal jen nápadem. Přitom z hlediska základního uspořádání byl design hot-shiftu velmi podobný současným dvojspojkám. Předloha měla tehdy jednu spojku suchou a jednu mokrou s olejovou lázní, kdy každá pracovala s „vlastní” sadou převodů.

DSG může používat obě alternativy. Její první verze používaly mokré spojky a byly schopné zvládnout točivý moment až 350 Nm. Výrobce BorgWarner pro ně používal ochrannou známku DualTronic a jednotlivé větvě převodů u nich kvůli úspoře místa byly umístěny v jedné ose. Později přišla sedmistupňová verzi DSG určená pro kompaktní vozy. Vzhledem k limitu točivého momentu 249 Nm byly spojky bez maziva jen volně nasucho, aby se snížil vnitřní odpor. Verze bez oleje má o něco větší spojky a s tlustším třecím obložením kvůli oddálení opotřebení. Konstrukce by měla odolávat 300 tisíc ujetých kilometrů.

Olejové chlazení u DSG slibuje větší odolnost proti zátěži, taková převodovka ale váží více, má větší vnitřní ztráty a je cenově dražší. Výrobce u obou typů převodových skříní slibuje snížení spotřeby, nižší emise a také dokonalý jízdní zážitek. Pravda, současné technické finesy umí zázraky a když se s DSG naučíte pracovat tak, aby správně četlo vaše úmysly, je jízda s ním uspokojivá. Žádná elektronika ale nikdy nenahradí přesně trefený meziplyn při prudkém brzdění do oblíbené zatáčky...

Zdroj: Autocar

Mirek Mazal