Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už skoro před 60 léty vznikl český kabriolet na základech Škody 440. Jezdil v provozu, mohl se vyrábět, nakonec se štěstím přežil dodnes.

Když se řekne Spartak, fanouškům hokeje se vybaví moskevské mužstvo a příznivcům škodovky zase automobil Škoda 440, kterému se lidově říkalo právě Spartak. Desetitisíce vyrobených kusů byly všechny v podstatě stejné, byly to dvoudveřové čtyřmístné rodinné stroje, předchůdce Octavie. Jeden jediný ale byl jiný. Měl laminátovou karoserii a vznikl ve Vysokém Mýtě. Představil se v roce 1956 jako Škoda 440 Karosa.

Laminátová karoserie ovšem byla Spartaku podobná jen tím, že pod ní byla čtyři kola, to bylo všechno. 440 Karosa vzhledově spíš připomíná proslulý autobus 706 RTO. To možná není lichotivé přirovnání, ale když se podíváte na příď malé Škodovky s její oválnou maskou chladiče, dvěma kulatými světlomety po stranách a barevnou kombinaci slonoviny a modré, myšlence na onen autobus se nelze ubránit.

V útrobách je tento kabriolet Škodou 440, tady žádné překvapení nečekejte. Základem vozu je páteřový rám a koncepce motoru vpředu a pohonu zadních kol. Obě nápravy jsou odpruženy příčnými listovými pery a všechna kola měla nezávislé zavěšení. O pohyb se stará 1,1litrový čtyřválec s výkonem 40 koní, což je dnes vážně málo, ale tehdy to byl slušný výkon.

Tím spíš, že 440 Karosa byla oproti Spartaku o 100 kg lehčí. Vážila 825 kg právě díky laminátové karoserii, která byla jen na některých místech vyztužena. Její hmotnost činila 65 kilogramů a vznikla v Kovoně Karviná. V interiéru byla také čtyři místa, ale ta zadní byla spíš nouzová a v podstatě neměla opěradla. Také tu nikdy nebyla skládací střecha, jedinou možností byl hardtop z laminátu a plexiskla. Jeho úchyty však byly dost mizerné a při zkouškách střecha několikrát odlétla.

Vůz se představil v roce 1956 na automobilové soutěži v Mladé Boleslavi. Sklidil velký obdiv, a to i přes to, že měl při jízdě defekt a lehce havaroval. Jediný člověk nicméně auto opravil během pěti hodin a během dalších dvanácti, kdy zaschl lak, vypadala karoserie jako nová. Stroj pak obrážel výstavy a všude byl terčem obdivu.

Do sériové výroby se ale nikdy nedostal, v ČSSR 50. let žádné překvapení. To je spíše s podivem, že komunisté jen o něco později pustli do výroby původní Felicii. S jediným vyrobeným kusem tak jezdil ředitel Karosy Vysoké Mýto až do roku 1960, kdy s ním boural v Praze. Unikátní prototyp měl být sešrotován, ale jeden z konstruktérů Josef Nalezenec ho odkoupil, opravil a po některých úpravách za účelem homologace a získání značek ho používal. Z dalších, pozdějších úprav zmiňme přední světla z Tatry 603, zadní z Fordu Cortina nebo třeba přední sklo z Felicie, díky kterému bylo možné namontovat hardtop určený pro tento model.

Na počátku 70. let však Nalezenec odjel na tři roky do Afghánistánu pomoci s opravami autobusů a když se vrátil, zjistil, že jeho tchán vůz prodal do Pardubic. Tam vystřídal několik majitelů a když ten poslední zemřel, hnil tento unikát několik let na zahradě. Až na sklonku tisíciletí se podařilo ho odkoupit a zachránit důkladnou renovací. Opět objel několik výstav a událostí a před pár léty byl zapůjčen do Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.

Po Tatře JK 2500, která se shodou okolností také ukázala v druhé půlce 50. let, je tak Škoda 440 Karosa, řečená „Spartak v laminátu”, dalším příkladem stroje, u kterého si můžeme říkat jen „co by bylo, kdyby”. Nebylo nic a už ani nebude, zajet se na něj podívat do Vysokého Mýta ale můžete...

Na zahradě v Pardubicích se z kdysi krásného kabria stala takováto hromádka neštěstí

Po náročné renovaci je nicméně vůz opět v plné kráse

Marek Bednář