Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Že jste o žádném sportovním autě z SSSR nikdy neslyšeli? Chápeme, ale vzniklo a mohlo stát na začátku jejich řady. Nakonec ale stálo na jejím konci.

Ve Spojených státech byla první generace Chevroletu Corvette předmětem obrovského zájmu a vydala se cestu k legendě, kterou je nyní. Psal se rok 1956 a v Sovětském svazu nechtěli za „Amerikou” v ničem zaostávat, někdy i za cenu přílišného eklektismu. Postavili tedy sporťák imperialistické Corvette nikoliv nepodobný - stroj s názvem Leningrad, pojmenovaný podle rodiště jeho konstruktéra, Arkadije Dmitrijeviče Babiče.

Už designem je tento stroj velmi zajímavý, extrémně nízký, zejména v místech, kde byste čekali dveře. Ty tu jsou, ale v podstatě je nebylo nutno používat, protože se daly velmi snadno překročit. Uvnitř byla pochopitelně dvě sedadla. A například čelní okno je kapitolou samo pro sebe; tvořeno dvěma rovnými skly mezi třemi chromovanými příčkami je velmi elegantní a nepoznali byste, že nepatří nějakému sporťáku z jihu či západu Evropy.

Co už však tento stroj od evropských či amerických aut odlišuje, je motor. Nevíme, kolik Leningrad vážil, ale pod kapotou měl 3,5litrový 90koňový řadový šestiválec z limuzíny Gaz-12 Zim. Tak nízký výkon byl dán vpravdě nízkým kompresním poměrem 6,7:1 a znamenal, že Leningradu trvalo zrychlení na stovku okolo 30 vteřin a maximálka byla jen 130 km/h.

To byl ale jen výchozí stav, Babič auto dále upravoval, aby se svému americkému vzoru neblížil jen vzhledem. Na jaký výkon a dynamiku nakonec dosáhl, nevíme, historické anály ale praví, že 2 125 km dlouhou trasu z krymského Simferopolu do Leningradu zvládl za 20 hodin. To je úctyhodný výkon informace, zejména když uvážíme, že po dálnicích rozhodně nejel - na to už by stovka za 30 sekund jistě nestačila.

Podobným výjimečnostem ale totalitní režimy nikdy nepřály a ten sovětský rozhodně nebyl výjimkou. Koncem padesátých let také kvůli Babičově stroji vstoupily v platnost zákonná omezení výkonu i jednotlivě zkonstruovaných aut, aby nebyla rychlejší než policejní vozy. A Leningrad měl utrum.

Vznikl tak v jednom jediném exempláři, sériová výroba jej nikdy nepotkala. Je to jistě škoda, určitými pohledy se Babičovi podařilo stvořit stroj ještě hezčí než původní Corvette. Tvůrce nakonec nebyl začátečník, když se do Leningradu pouštěl - dříve konstruoval sporťáky tak lehké, že je čtyři statní chlapi mohli odnést. Tyto stroje byly poháněny vidlicovými dvouválci z motorek a i ony jsou vidět na níže přiloženém videu, které na Leningrad nabízí asi nejlepší pohled - fotografií je zoufale málo.

Leningrad na každý pád skončil na černé listině a kde je mu konec, se dlouho nevědělo. Existuje relativně moderní fotografie, na které má být právě Leningrad v dnešním zuboženém stavu. Možné to je, i když nesedí rám předního okna a pár dalších detailů - podobný vůz mohl být během více jak 60 let od svého vzniku mnohokrát upravován a přestavován. Buď jak buď, podobně jako spousta sovětských konceptů, o kterých jsme psali v létě, skončil na smetišti dějin i krásný Leningrad - komunismus a kreativita mají společné jen jedno jediné písmeno...

Takto údajně Leningrad vypadá dnes. Také ale může tato fotografie ukazovat jiné auto, všimněte si např. rámu čelního okna, který originál podle starých obrázků nemá

Petr Miler