Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Unikátní dopravní prostředek měl být trumfem Sovětů během studené války. Nový vůdce zvolil jinou taktiku a plány na vývoj zrušil, samy ekranoplány ale z povrchu země nikdy nezmizely.

V 60. letech minulého století vůdce Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov tvrdil, že v zemi probíhá tajný vojenský projekt, který má SSSR dodat zásadní výhodu v soupeření se západem. Silácká prohlášení skrývala vývoj ekranoplánů, svérázných kombinací letadel a lodí, které dokázaly bezprecedentními rychlostmi přemisťovat spoustu munice, vojenského materiálu či vojáků, a to pro protivníka prakticky nepostřehnutelným způsobem.

Těmto strojům jsme se dříve podrobně věnovali, proto o detailech jejich fungování zopakujeme jen to nejdůležitější. Za celým nápadem stál sovětský technik Rastislav Jevgenijevič Alexejev, který byl posedlý touhou zcela změnit možnosti transportu po vodě.

Alexejev nejprve v podstatě přidělal lodím křídla. Když se tedy loď rozjela na dostatečně vysokou rychlost, její trup se zvedl těsně nad hladinu a pod vodou zůstala jen ona křídla. Plavidla tak mohla dosáhnout rychlostí až 100 km/h, což bylo do té doby kvůli velkému odporu vody nevídané. Alexejev ale časem přišel na to, že jeho vysněný stroj se vůbec nemusí „plácat ve vodě”, ale za pomoci tzv. Bernoulliho efektu se může pohybovat těsně nad ní.

Tak vznikl ekranoplán, zcela specifický stroj, který se nad hladinu uměl vznést zcela. Nutno dodat, že jej nelze zařadit mezi letadla, protože nedokáže skutečně létat vysoko nad zemí. Není to ani loď, jelikož se nepohybuje tak úplně po vodě a je vážně rychlý. Není to rovněž vznášedlo, protože se nemůže zastavit, aniž by dosedl zpátky na hladinu. Je to obludný kříženec všeho zmíněného a svého času skutečně mohl změnit rozložení sil mezi východem a západem.

První kus postavený ve velkém měřítku byl přezdíván „Kaspický netvor” a mohl se pohybovat rychlostí přes 600 km/h. Uvážíme-li, že při tom uměl převážet ohromujících 544 tun nákladu, šlo o mocný dopravní prostředek. Alexejev nemyslel v prvé řadě na armádní využití, Kreml ale podporoval vývoj, protože si byl vědom jejich potenciálu. Výhody potenciálního nesení jaderných zbraní těsně nad vodou, kde nefungují detekční systémy nepřítele, byly zřejmé. Pod hladinou hlídají sonary, ve vzduchu chytají antény, jen v meziprostoru by se dalo neviditelně přepravovat velké množství vojenského materiálu potřebného k překvapivému útoku.

Bylo to ideální zařízení pro rychlou a skrytou přepravu prakticky čehokoli. Dobrou myšlenku se ale inženýrům nikdy nepodařilo dotáhnout do konce. Možná je dobře, že specifický mix protichůdných způsobů pohybu byl extrémně složitý, proto děsivá mašina nikdy nevstoupila do sériové výroby. Množství provozních problémů prototypů převýšilo nadšení pro věc. Záchranný nástup dalších odborníků do projektu zbrzdila změna ve vedení SSSR a Leonid Iljič Brežněv už neměl podobnou touhu zatěžovat napjatý státní rozpočet riskantními koncepty sloužícími bez záruky k ovládnutí světa během studené války.

Plány vzniku taktického ekranoplánu byly postupně odloženy na neurčito. Celkově se podařilo dokončit několik různých strojů, z nichž některé alespoň krátce sloužily armádě, všechny ale nakonec upadly v zapomnění. Jejich osudy mapuje přiložená fotogalerie, téměř všechny v nějaké formě existují dodnes. Největší z odpadlíků je dokonce vidět na satelitních mapách v přístavu Kaspického moře. Tam si jej kdysi tvůrci odložili a s osamoceným monstrem dodnes nikdo nepohnul. Další kusy stihly rozličné osudy, žádný bychom ale neoznačili vyloženě za šťastný.

Fotografie mapující osudy jednotlivých verzí ekranoplánu

Ekranoplánů A90 Orljonok vzniklo celkem pět

Jeden je dnes vystavený v Moskvě

Lun MD-160 vznikl jen jeden

Dnes je z něj v podstatě hromada šrotu, vyřazený kus je vidět i ze satelitu. Uvnitř ale vypadá překvapivě zachovale

Zdroje: Mustard@Youtube, Archiv Autoforum

Mirek Mazal