Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Je dnes něčím tak samozřejmým, že ani nepřemýšlíme nad tím, jak vzniklo a jaké pozadí mají ty či ony symboly. Je to škoda, jeho historie je totiž pozoruhodnější, než se může zdát.

Formování dopravní infrastruktury, jak ji známe dnes, přirozeně doprovázela nutnost stanovit jasná pravidla silničního provozu. V místech, kde se míjejí různé dopravní prostředky, není možné rozumně existovat bez vymezení práv a povinnosti každého z účastníků provozu, cesta k současnému stavu ale byla hodně dlouhá a trnitá.

Nejviditelnějším prvkem určujícím řád na silnicích je vodorovné značení. To se poprvé objevilo v USA v roce 1917. Tehdy jela doktorka June McCarroll ve svém Fordu Model T po jedné kalifornské silnici, když se na ni z protisměru vyřítil nákladní vůz a žena raději strhla řízení do písčitého příkopu.

Po nepříjemném zážitku ji napadlo, že by cesta měla být jasně rozdělena na dva jízdní pruhy. Proto doktorka McCarrol brzy sdělila svůj nápad místní obchodní komoře a dozorčí radě v Riverside. Autority ji neposlechly, ale to by nebyla správná žena, kdyby si neprosadila svou. Lékařka tak následně vlastníma rukama namalovala první bílý pruh uprostřed státní vozovky, čímž neústupná dáma stanovila jeden pruh pro každý směr.

June McCarrol zahájila osvětu prostřednictvím místního ženského klubu a mnoha dalších organizací. Celostátní kampaň měla konečně úspěch, v listopadu 1924 byla myšlenka přijata kalifornskou silniční komisí a bylo namalováno zhruba 5 600 kilometrů čar v ceně 163 tisíc USD (dnes 2,45 milionu dolarů, asi 57 milionů Kč).

Pozoruhodné v tomto kontextu je, že čára byla od začátku plná, právě vysoké náklady na její malování ale přivedly chytré hlavy k myšlence, že by mohla být přerušovaná. Historicky tedy plná a přerušovaná čára nemají nic společného s tím, kdo co může na silnici dělat - nejprve byly všechny čáry plné a později všechny přerušované, což náklady na malování výrazně snížilo. Myšlenka řidiče touto cestou usměrňovat je o několik dekád mladší. Zejména v levnější podobě se čáry v USA na rychle ujaly, a tak je následoval celý svět.

Prvenství vodorovného rozdělení si nárokují i jiní, historické prameny popisují dokonce určitou formu lajnování v dávném Římě či Mexiku ve 13., respektive 16. století, ale jediná pamětní deska oficiálně uznávající celosvětový počin byla odhalena na křižovatce Indio Boulevard a Fargo Street se jménem June McCarrol. Je to nepochybně tato lékařka, která značení dala jeho moderní podobu a v neposlední řadě se výrazně zasadila o jeho zavedení.

Evropa poznala potřebu vymezit působiště automobilů v roce 1918, první bílá čára se objevila ve Velké Británii. Během dvacátých let dramaticky rostl počet označených ostrovních komunikací, od roku 1926 byly dokonce zavedeny oficiální pokyny ministerstva, kde a jak by měly být použity viditelné značky.

Bílá barva na zemi se Britům hodila ve formě vymezení hranice křižovatky, tím se nápad definitivně dostal do podvědomí řidičů. Přibývalo uplatnění nátěrů, například takto cestáři pomáhali vytyčením krajnic a v roce 1959 vláda schválila přerušovanou středovou linii k určení úseku s dovoleným předjížděním. Lajnování se stalo součástí infrastruktury a v modernizované formě funguje dodnes.

Vodorovné symboly v Česku jsou jako všude na světě upraveny zákonem, měly by přispívat ke zvýšení bezpečnosti provozu a sloužit zejména k optickému vedení anebo usměrňování pohybu vozidel a ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích. Počátky obarvených silnic se datují až do 30. let 20. století, kdy šipky u hranic vyznačovaly používanou stranu provozu. V roce 1939 bylo jednotlivým samosprávám doporučeno použití bílé středové linie v nepřehledných místech.

Toto značení funguje do současnosti a svého původního smyslu nikdy nepozbylo. S novými reflexními barvami ještě stoupla jeho důležitost v noci, kdy velmi usnadňuje orientaci v prostoru, zejména pak za deště, mlhy či jiných nepříznivých podmínek. O to více nás mrzí, že jeho kvalita u nás není zdaleka vždy taková, jaká by mohla být - zůstáváme přesvědčeni, že kvalita infrastruktury je zásadním faktorem přispívajícím k bezpečnosti provozu a měla by být prioritním zájmem těch, kteří se o silnice starají. Že nakonec nejsou s to udržovat v bezvadné kvalitě ani přes 100 let starý nápad na vodorovné silniční značení, je docela tristní.

Jí iniciované značení je v prakticky stejné podobě používáno dodnes v celém civilizovaném světě

Zdroje: The History Guy: History Deserves to Be Remembered@Youtube, Travel Leisure

Mirek Mazal