Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Někteří obdivně vzhlíží k tomu, jak prodeje elektrických aut rostou a dosahují desítek procent podílu na trhu. Není to ale prohra v momentě, kdy je jim od kolébky draze dlážděna cesta životem, zatímco spalovací auta schytávají jeden klacek pod nohy za druhým a ještě celou tu elektrickou show platí?

Nebude to poprvé, co zmíníme, že míra přerozdělování peněz v automobilovém světě dosáhla takové úrovně, že už snad nikdo není schopen říci, kolik některé věci skutečně stojí. Obyčejný člověk to nemusí vnímat a má pořád pocit, že firmy něco dělají, vyrábí to ze surovin a za pomoci prostředků, které něco stojí, a pak to nabídnou za peníze, které určité věci dokážou zajistit odbyt a firmě přinést přiměřený zisk. Nic dnes nemůže být dále od pravdy.

Politici si v mnoha oborech - zdaleka ne jen v tom automobilovém - vybrali své favority a ty, na které si „zasedli”. Zlatými vidlemi pak přehazují peníze od jedněch směrem k druhým bez jakékoli vazby na touhy zákazníků či technickou a ekonomickou racionalitu. A děje se to na tolika úrovních, že už vážně není možné spočítat, co kolik stojí. To nejsou má slova, ale věta, kterou mi v trochu jiné podobě už před pár lety řekl jeden z manažerů největší české automobilky. Ten pouze odhadl, že nebýt výše i níže popsaných mechanismů, bude elektrické auto dvakrát až třikrát dražší než to spalovací. Přesnější odhad si netroufl dát, nebylo a není z čeho jej vyvodit.

Ani nechceme znova popisovat, kde všude se tahá za nitky a cvrnká do kuliček na kraji propasti, a tak připomeneme jen pár věcí. Zkuste si třeba dnes zažádat o nějakou přímou dotaci, daňovou úlevu, příspěvek na podporu zaměstnanosti nebo cokoli podobného, co by bylo spojené s novou továrnou na výrobu čehokoli pro spalovací auta. Nedostanete nic, i kdybyste chtěli vyrábět ten nejlepší produkt na světě, je to prostě „špatný” obor. Když naopak budete chtít dělat cokoli spojeného s elektrickými auty, budete zahrnuti projevy velkorysosti ze všech stran, i kdyby šlo o naprosto nekonkurenceschopný nesmysl.

Už tohle je neviditelná manipulace, která prostupuje všemi strukturami dodavatelů automobilového průmyslu až k samotným automobilkám. Ty pak těží z jakýchsi emisních povolenek svého druhu, tedy flotilových emisí CO2, kdy elektromobily generují papírově nulu (ač to není pravda, ani zdaleka) a spalovací vozy množství adekvátní své spotřebě paliva. Tím jsou druhé zmíněné vozy uměle zdražovány snadno o stovky tisíc korun na kuse, které se automobilka může rozhodnout neplatit, pokud k nim bude vyrábět klidně ztrátové elektrické vozy, které průměrné emise sníží a pokutám zabrání.

Přidejte si k tomu už více či méně viditelné formy protežování jedněch aut na úkor druhých v podobě prodejních dotací, různých odpisových schémat pro firmy, rozličné registrační a silniční daně a v neposlední řadě umělé zdražování benzinu a nafty dalším a dalšími daněmi za současného téměř nulového zdanění elektřiny (a pokud je k její ceně něco uměle přidáno, pak je to náklad na podporu fotovoltaiky apod., což je to samé v bledě modré v jiném oboru) a opravdu nejste schopni spočítat, co kolik stojí.

Nežertujeme ani trochu, však jak víte, kolik stojí auto, které vyrobíte v dotované továrně za pomoci dotovaných zaměstnanců a dotovaných baterek i dalších komponentů? Není jak, své dotace si ještě spočítáte, ale i ony dotované baterky vznikly v dotované továrně za pomoci dotovaných zaměstnanců a tato továrna použila dotované suroviny vytěžené v dotovaném dole za pomoci dotovaných strojů obsluhovaných dotovanými operátory... Je to nekonečná změť umělých podpor a snad nikdo nemá představu, kolik se vlastně do toho či onoho muselo nasypat, aby výsledná cena byla taková nebo maková.

Zvýhodňování elektromobilů dnes probíhá opravdu na všech myslitelných úrovních za nespočítatelných nákladů. U nás to v zásadě končí u výrobců, neboť jakmile se auto objeví v prodeji, musí si poradit víceméně samo, místní prodejní dotace a další podpory jsou pořád relativně okrajovým faktorem. Tedy až na extrémně zdaněná fosilní paliva a minimálně zdaněnou elektřinu, která je pak do aut „tankována” za pomoci dobíjecích stanic, které jsou znovu dotované na všech úrovních svého vzniku podobně jako auta. Ale „na západě” jsou i v tomto ohledu „dál”.

Jak jsem mnohokrát zmínil, asi půlku života trávím v Nizozemsku, kde jsou elektromobily podporovány mnohem víc, v Evropě nenajdeme jinou tak velkou zemi, kde by k nim byli podobně velkorysí. Se zájmem jsem se tedy začetl do výroční rekapitulace loňských prodejů nových aut v této zemi od asociací RAI a Bovag, která si pochopitelně bere na paškál hlavně elektrická auta. A samy asociace působí zklamaně z toho, že elektromobily tvořily v roce 2023 na celkových prodejích jen 30,8 procenta všech vozů.

Na jednu stranu je to hodně, i na poměry zemí EU extrémně hodně (u nás méně než 3 %), ale na věc se dá dívat také opačně. Skoro 70 procent lidí si pořád kupuje spalovací vozy, i když k tomu přinejmenším v ekonomické rovině nemají v podstatě žádný důvod. Elektromobily jsou v Nizozemsku zvýhodněny nejen tak, jak je popsáno výše, to platí v celé EU. Dostanete na ně také přímou dotaci, odpustí vám registrační daň, dodatečné zdanění aut na základě emisí CO2 i silniční daň (byť všeho do času, ale loni šlo o obrovské peníze) a máte třeba i onu lepší nákladovatelnost v případě firemních nákupů. K tomu jsou spalovací vozy extrémně znevýhodněny vysokými daněmi všech zmíněných typů a čerpat musí obvykle nejdražší benzin v EU. Do prkenný ohrady, kdo si vůbec za takových okolností koupí spalovací auto? No, víc jak dvě třetiny lidí.

Takto obecně řečené to možná nepůsobí dramaticky, reálně se ale věci mají tak, že když si u škodovky vyberete třeba končící, takže zvýhodněný Superb Combi ve verzi 1,5 TSI Sportline Business, což není výkonné, luxusní ani jinak jinak extrovní auto, necháte u škodovky nejméně 46 990 euro (1 160 000 Kč), protože skoro 11 000 euro zaplatíte na daních odvozených od emisí CO2. Od 44 990 euro, tedy o 50 tisíc levněji, můžete mít základní Enyaq. Do 50 tisíc „éček” se vejdete i s verzí Sportline a dokonce Enyaq Coupé koupíte levněji než Superb Combi 1,5 TSI. Však cenám elektrických SUV se přibližují i „vrcholné” verze Octavie. A pozor, to jsou pořád vozy s motory o objemu 1,0 až 1,5 litru, protože něco jako Octavii RS si Škoda v Nizozemsku ani netroufne nabídnout - takové verze by kvůli emisím CO2 stály tolik, že by je nekupoval skoro nikdo.

Obdobná situace panuje i u jiných značek, však je vynucena zákony. Přesto víc jak dvě třetiny lidí jdou a koupí si za v podstatě absurdní ceny naprosto podměrečné spalovací vozy (Superb 1,5 TSI nebo Octavia 1,0 TSI nejsou důstojné verze, to ať se na mě nikdo nezlobí) než aby vzali elektromobil. A se sebemrskačstvím tím nekončí, protože všechny provozní daně zůstávají pořád vysoké a budu platit další desítky a desítky tisíc navíc, rok co rok aby spalovací auto mohli mít.

Neukazuje to nakonec nejlépe, jak nežádaným zbožím elektromobily jsou? Brát jejich tržní podíl v některých zemích bez patřičného kontextu je ošidné a zrovna situace v Nizozemsku ideu vysokém rozšíření elektromobilů mezi lidmi opravdu nepodporuje. A to je na to nejlépe z celé EU. Pak je tu ještě Norsko s trochu jiným stavem věcí, ale tam jsou dnes spalovací auta podobnými mechanismy za enormních obětí skoro zakázána, navíc jde o velmi malou a specifickou zemi v mnoha ohledech. V Norsku to ale tolik neznám, a tak nebudu mudrovat, v Nizozemsku ano. A tam je jen 30,8 procenta podílu elektrických aut na celkových prodejích (a skoro 70 procent podílu spalovacích, dominantně benzinových vozů - 67,5 procenta) opravdu porážkou v momentě, kdy je jejich prodej tak vehementně uměle zvýhodňován, kam se jen podíváte.

Však tam zmíněné velké elektrické SUV koupíte za podobné peníze jako lepší verze Octavie Combi (ne však zdaleka RS, to by tam bylo tak drahé, že vůbec není v nabídce), o Superbu ani nemluvě. Foto: Škoda Auto

Zdroj: RAI/Bovag, RDW, SDA, Autoforum

Petr Miler