Autoforum

/

Foto: Bugatti

Jeden z nejvíce fascinujících příběhů historie automobilismu se odehrál ještě před rozmachem internetu a širší veřejnosti uniká. Samo Bugatti jej nyní připomíná úžasným speciálem pro 10 vyvolených.

Aktualizováno 17.8.: Bugatti po úniku prvních fotek a informací z průběhu týdne představilo svou poslední novinku oficiálně. Článek byl doplněn a upřesněn o všechny zveřejněné snímky i další zajímavá fakta a komentáře.

Snad každý ví, že v první polovině 20. století existovala automobilka jménem Bugatti. Snad každý ví, že stejně pojmenovaná automobilka existuje nyní. A že obě spojuje snaha dělat ta nejúchvatnější a technicky nejpokrokovější auta světa. Širší veřejnosti ale uniká, že tu bylo „ještě jedno Bugatti”, které se na přelomu 80. a 90. let minulého století pokusilo o totéž a do značné míry uspělo. Tak rychle, jak vystoupalo k výšinám, ale zamířilo znovu ke dnu.

Jeho příběhu jsme se detailněji věnovali už před léty, kdy jsme svou pozornost zaměřili na továrnu, která byla - a do značné míry stále je - stejně úchvatná, jako sama tato éra existence Bugatti. Stojí za ní jediný muž, italský byznysmen od přírody jménem Romano Artioli, jehož fotka by mohla být ve výkladovém slovníku nalepená vedle pojmu „megaloman”.

Zejména prodejem aut vydělal takové jmění, že si mohl dovolit postavit designově nejúžasnější továrnu na světě, do ní přetáhnout ty nejlepší techniky a designéry italských automobilek, spojit se s francouzskými giganty jako Michelin a prakticky z ničeho vydupat oficiálně nejrychlejší auto světa, vedle nějž ani dnešní Bugatti Chiron nevypadá jako bůhvíco. Bohužel tenkrát přestřelil, nečekal příchod globální krize a obrovské investice spolu s tehdy omezeným volným kapitálem od kohokoli firmu poslaly firmu do kolen. Zbankrotovala a její aktiva byla rozprodána. Že značku Bugatti nakonec koupil Volkswagen, nemusíme připomínat.

Je z dnešního pohledu až absurdní, že se to stalo. Investoři nyní nenechají padnout ani Teslu nebo Uber s téměř nekonečnými ztrátami každý kvartál, Bugatti vedle toho potřebovalo nesrovnatelně méně peněz po nesrovnatelně kratší dobu a v ruce mělo věhlasnou značku i zcela jedinečný produkt. Přesto skončilo a jeho vzestup a pád je dodnes jednou z nejvíce fascinujících kapitol celé historie automobilismu.

S ohledem na to, jak se vše seběhlo, je znovu pozoruhodné, že se současné Bugatti pod křídly VW (který Romano Artioli nepřímo obviňoval z toho, že zákulisními tlaky napomohl krachu jeho firmy, aby značku získal) rozhodlo vzdát hold právě této éře. Stvořilo speciální model Centodieci, který - jak italštinou poznamenaní už jistě tuší - se pokouší být moderním nástupcem právě tehdejšího model EB110. A ještě ke všemu jej odhalilo v té samé továrně, která kdysi uchvacovala svým designem i provedením.

Auto samotné si dovolíme označit za vzhledově velmi zdařilé. Každý designér vám přitom řekne, že není nic složitějšího, než dělat retro. Nemůžete udělat to samé, zároveň nemůžete udělat něco úplně jiného. Musíte udělat vůz moderní a přesto takový, ze kterého bude cítit minulost. Je to něco jako černou pomocí bílé fixy, ale někdy se to povede a troufneme si říci, že toto je ten případ. Moderní Centodieci nevypadá, jako by přijelo z minulosti a zároveň je z něj jasně patrné, že navazuje na někdejší EB110.

To jen potvrzuje Achim Anscheidt, designový šéf značky. „Přenést tento klasický vzhled do nového milénia bez jeho kopírování bylo přinejmenším technicky komplexní. Museli jsme vytvořit nový způsob zkombinování složitých aerotermálních potřeb základů Chironu s kompletně odlišným vzhledem,” potvrzuje Anscheidt výše zmíněné.

A musel to být skutečně oříšek, protože EB110, ač jeho základní rysy stvořil Marcello Gandini, je ve výsledku dílem architekta z Artioliho rodiny, který se o žádné jiné auto v životě nezasloužil. EB110 tak není vyloženě krásný vůz a zejména jeho svérázně pojaté přídi muselo být složité dát moderní podobu. S pomocí uzounkých světlometů a podobně drobného nasávacího otvoru na něj navazujícího se to ale podařilo. Záď je více svébytná a pak je tu spousta detailů jako „děrování” na středním sloupku, které připomíná některé výjimečné aspekty EB110 ve verzi SuperSport.

Tohle auto je na první pohled hlavně designovou záležitostí, přepracování základů Chironu ale přineslo i technické změny. Jednak jde o snížení hmotnosti vozu o 20 kg, což se spolu s posílením osmilitrového W16 se čtyřmi turby na 1 600 koní podepsalo na dynamice. S výkonem dále mířícím na všechna kola zvládne vůz stovku za 2,4 sekundy, na 200 km/h je o 6,1 sekundy později a když ještě chvíli budete držet plyn až u podlahy, a dalších 7 sekund jste na 300 km/h. Elektronicky omezená maximálka 380 km/h odpovídá Bugatti Divo, též přepracovanému Chironu, ovšem o 100 koní slabšímu.

Do interiéru zatím nevidíme, do ceníku ale ano. Bugatti vyrobí jen 10 těchto specialit - pouze dvě ročně - které jsou zákazníkům k dispozici za cenu začínající na 8 milionech Eur, v přepočtu na 207 milionech Kč. Tedy vlastně byly. Málokoho asi překvapí, že celá produkce Bugatti Centodieci je až do roku 2024 předem vyprodaná.

Původní Bugatti EB110 SS s Michaelem Schumacherem, jeho nejslavnějším majitelem

Zdroj: Bugatti

Petr Miler