Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Už léta říkáme, že rozmach elektromobilů má svůj přirozený strop, který je sakra vzdálený od 100 procent, kde by jej rádi viděli politici. Odhady mezi 10 a 20 procenty se nyní ukazují být správními, neboť za stavu asi 2procentní penetrace v Německu je ochotno je přijmout už jen 12 procent motoristů.

Prakticky od chvíle, kdy se politici rozhodli, že všichni lidé budou jezdit auty na elektřinu, poukazujeme na nereálnost takového cíle. Stávající spalovací auta totiž těží z více než stoletého vývoje. Navíc takového, kdy branži kupředu hnaly technologické inovace, nikoli ideologie. Během té doby se povedlo ceny srazit na minimum, ostatně před nějakými deseti lety jste celou řadu aut mohli koupit za méně než 200 tisíc korun. Na přídi se přitom nemuselo skvět jen logo Dacie, ale i řady jiných značek.

Dnes je nicméně startovní laťkou 300 000 Kč, pod ní se skrývá už jen pár aut. Ne však nadlouho, politický tlak je nemilosrdný a výrobci se mu navíc dobrovolně přizpůsobují. Otázkou však je, komu pak budou chtít své elektrické produkty prodávat. Dosavadní rostoucí prodeje totiž nejsou obrazem přirozené poptávky, ale dílem masivních dotací a dalších přerozdělovacích schémat. Ta jsou z podstaty neudržitelná, navíc i kdyby byla věčná, pro spoustu lidí elektromobil prostě nepředstavuje řešení.

Už léta tedy zmiňujeme, že prodeje elektromobilů jednou narazí na strop, skrze který budou pronikat jen s velkými obtížemi. Diskuze se vedly o tom, jestli půjde o 10 nebo 30 motoristů, jasnější odpověď dává nový průzkum společnosti Civey pro magazín Automobilwoche mezi německými majiteli benzinových a dieselových vozů. Ti v tuto chvíli představují asi 98 procent všech majitelů aut v Německu (ani léta relativně vysokých prodejů elektroaut nepřinesla větší než asi dvouprocentní penetraci napříč celým vozovým parkem) a právě jejich ochota přejít na elektromobily - ať už za jakýchkoli podmínek - rozhodne o tom, kdy jejich prodeje dojedou na konečnou. Výsledky průzkumu jsou jedním slovem šokující.

U nás by podobná čísla nepřekvapila, i mezi Němci ale pouhých 12 procent majitelů spalovacích vozů připustilo, ze vůbec ochotno přejít na elektrický pohon. Ve srovnání s tím drtivých 73 procent lidí odhodlaně říká, že elektromobily nechtějí za žádnou cenu a zůstanou u spalovacích aut tak dlouho, jak jen to bude možné. Tamní vláda si přitom dala za cíl, aby po německých silnicích v roce 2020 jezdilo přinejmenším 15 milionů elektromobilů, tedy sedminásobek současného stavu. Teoreticky to na základě těchto čísel možné je, v takovém případě se ale budeme bavit o vyčerpání prakticky veškerého tržního potenciálu. Co pak?

Je navíc nutné dodat, že stávající asi dvouprocentní podíl dobíjecích aut zahrnuje i plug-in hybridy, na které připadá necelý milion exemplářů. Pokud by tedy Německo mělo svou politickou elektrickou misi dotáhnout do zdárného konce, bylo by třeba, aby zákazníci každoročně nakoupili dva miliony elektrických aut. Jak pravděpodobné to je, když velkorysé dotace pro firmy budou skončí v září a pro soukromníky o silvestrovské půlnoci?

Výrobci přitom na elektrický pohon tlačí stále více, navyšování výroby ale nekoresponduje s těžbou vzácných kovů, bez nichž se baterie neobejdou. Znamená to, že potenciální zájemci mohou narazit hned na dvojí zdražení - jednak kvůli absenci dotací, jednak kvůli vyšším nákladům na suroviny. To ve finále může vést k ještě nižšímu číslu, než je oněch 12 procent. Zvláště pokud souběžně s tím půjdou nahoru také ceny elektrické energie.

Evropa se tedy skutečně musí připravit na tzv. Havana Efekt, druhou Kubu, tedy na skutečnost, že lidé si budou svá spalovací auta nechávat déle a déle. „Majitelé udělají tu nejsamozřejmější věc, i nadále budou používat svá současná auta. A když to má spalovací pohon, snadno může fungovat 10, 20, 30, 40 či ještě více let. Narušen tak bude dosavadní běžný zhruba sedmiletý cyklus, po kterém docházelo na výměnu auta,“ praví už roky motorový papež Fritz Indra.

Statistická data slova tohoto automobilového experta jen potvrzují. Dle německého registru totiž naši sousedé nejčastěji používají auta stará 5 až 9 nebo 10 až 14 let. V důsledku toho se již zvedlo průměrné stáří, a sice nejprve z 9,6 na 9,8 roku (2021) a následně dokonce na 10,1 roku (2022). Ještě před deseti lety, tedy v době, kdy nová auta byla za hubičku, přitom německý průměr činil pouhých 6,2 roku a byl jedním z nejnižších vůbec.

Vraťme se ale ještě na chvíli k onomu průzkumu, který pro příznivce elektroaut opravdu nepřináší dobré zprávy. Ve světle rostoucích životních nákladů by totiž nově širší publikum nepřesvědčil ani návrat dotací na původní úroveň či ještě vyšší. Vládní podpora by totiž zlákala jen 9 procent dotázaných. Oproti tomu 24 dotázaných by s elektromobilem nemělo problém, pokud by se zvýšila jeho využitelnost, zatímco 21 procent klade důraz na lepší infrastrukturu.

Ani v jednom případě nicméně nelze počítat s pozitivy. Jak jsme zmínili, ceny vzácných kovů rostou, snaha navýšit dojezd by tedy jen vedla k vyšším cenám. Registrace elektromobilů pak rostou rychleji než síť dobíjecích stanic, aktuálně tak hrozí fronty u stojanů více než kdy dříve. Proč někdo za takové situace dále zkouší ohýbat realitu přes koleno snad za jakoukoli cenu, je mimo naše chápání.

Zdroj: Automobilwoche

Petr Prokopec