Autoforum

/

Foto: Dodge

Dejte lidem na výběr a na elektrické auto zapomenou dřív, než přijde o veškerou kapacitu svých baterek. Tato data jsou fascinující ukázkou toho, jak přes ruku jsou elektrické modely lidem nuceny. Stačí pouhá existence reálné alternativy, aby si na trhu prakticky neškrtly.

Vážně chceme tolik, když si jen přejeme mít možnost si vybrat, jakým autem budeme jezdit do práce nebo za zábavou? Je pro nás jako pro svobodomyslné lidi nepochopitelné, že se o tom vůbec vede nějaká debata, že je nám podsouváno, že my něco lidem vnucujeme nebo upíráme.

Naopak, nevnucujeme a neupíráme nikomu nic, ať si každý koupí, co uzná za vhodné. Jen si přejeme, aby nikdo nic nevnucoval a neupíral nám. V dnešní době jsou ale podobné věci snadno obraceny naruby ve stylu „preventivně tě obviním z toho, co sám dělám špatně”. Je to jako by válka byla mír, svoboda byla otroctví a nevědomost byla síla. To už někdo někdy řekl, ne?

Bohužel, i takto prostý, racionální a za nás elementární požadavek dnes stačí k tomu, aby vás samozvaná lepší část společnosti označila za vyvrhele a mluvila o tom, že lidé stejně chtějí to, o čem my mluvíme, že je jim vnucováno, však se podívejte na čísla. Ano, ta mohou vytvářet dojem zájmu o kdeco, ale jaká je realita? Je to jako když někdo řekne, že dieselové nebo čistě spalovací motory ztrácí na zájmu, protože prodeje klesají. To klesají, ale začíná to nezájmem? Začíná to nabídkou resp. její neexistencí - dieselových aut z trhu zmizela snad už většina, ať se prodávaly jakkoli, bylo to podobně preventivní vymýcení. A nijak neelektrifikovaný pohon dnes také najdete ve stále menším množství aut, aniž by o to někdo žádal. Je to argumentace znovu obrácená naruby.

Čistě elektrická auta jsou pak kapitolou samou pro sebe - na trh jsou tlačena bez vazby na poptávku jako jediná alternativa. Však jak můžete vůbec posoudit, co lidé chtějí, na základě toho, že třeba Porsche prodává X elektrických Macanů. Jako by snad existoval nějaký jiný - 100 procent lidí si koupí elektromobil, ale nikdy nezjistíme, kolik by si jich koupilo spalovací verzi, protože žádná není - takoví nekoupí nic a ve statistikách chybí. Z vývoje na trzích, kde byl aspoň po nějaký čas k dispozici i morálně 12 let starý předchůdce, je ale zjevné, že mít vedle sebe obě možnosti v ekvivalentně nové formě, bude výsledkem prodejní masakr, ze kterého se elektrická verze už neprobere.

Pohádky? Ale kdepak, stačí se podívat na realitu tam, kde skutečné alternativy existují a ta či ona není uměle protežována či upozaďována jinými mechanismy. Nakonec to můžeme vidět i v Česku z dat SDA a prodejů třeba BMW, které v několika případech takové alternativy nabízí. Výsledkem jsou obvykle prodeje v poměru 6:1 pro spalovací verze. Ale to pořád zdaleka není volný trh, přerozdělovací mechanismy EU zahrnují elektromobily dotacemi na evropské úrovni ve skoro nekonečné míře.

V USA je situace po loňských úpravách zákonů o dost lepší, třebaže ani tam nelze trh nazvat volným. A na čerstvých číslech Stellantisu, který vnucování elektrického pohonu odpískal jako omyl za 538 miliard a důkladné obrací i v Evropě, je vidět, o co lidé stojí a o co ne. Pokud si mohou vybrat.

Čísla Stellantisu jsou vzhledem k paletě obsluhovaných značek rozsáhlá, ale za zmínku jistě stojí meziroční růst celkových prodejů koncernu v USA o 4 procenta za první kvartál v momentě, kdy se nejbližší konkurence potýká se ztrátami. A to Stellantis „normálně”, rozumějte obchodně racionálně, uvažuje jen chvíli a veškerý efekt jeho kroků se nemohl zatím projevit. I tak je zvlášť na některých modelech vidět, jak elektrický pohon málokoho zajímá, pokud dostane na výběr.

Nejpatrnější je to na dvou vozech - Jeepu Wagoneer S, dnes výlučně elektrickém SUV, a Dodgi Charger. Přímo Wagoneer S alternativu v nabídce Jeepu nemá, k dispozici je ale nyní Grand Wagoneer s motory V8, stejně jako několik dalších modelů Stellantisu s šesti- a osmiválci, které byly dříve upozaďovány či vyřazeny z nabídky. A to stačí k tomu, aby elektrický Wagoneer prakticky vygumovaly z prodejních statistik.

Zatímco třeba Grand Wagoneer meziročně prodejně roste o 667 % (sic, z 1 849 na 14 174 dodaných aut) nebo Dodge Durango znovu i s motory V8 zaujal o 48 % víc lidí (20 300 místo 13 701 vozů), Wagoneer S šel ke dnu. Místo loňských 2 595 kupců oslovil už jen 175 lidí za kvartál a je meziročně dole o 93 %. To je brutální.

Ještě výmluvnější je ale situace u Dodge Charger, původně měl být jen elektrický, nakonec ale dostal i šestiválcovou verzi. To ovšem trvalo, do té doby se elektromobil nějak prodával, třebaže ne bůhvíjak. Teď jsou k dispozici obě současně a Stellantis ve svých číslech s chutí ukazuje (ač by nemusel), že zatímco spalovací Charger vzalo v prvním kvartálu 1 672 lidí, elektrické verzi dalo přednost jen 240 kupců. A to mimochodem znovu znamená 88% pokles prodejů z roku na rok. To je další masakr, od elektromobilů se najednou odvrací okolo 90 procent dřívějších kupců.

Jinými slovy - hoďte před lidi reálné alternativy a přestaňte elektrické verze cukrovat penězi a nemají v ruce rázem skoro nic. Spalovací verze se prodávají v podstatě samy. Opravdu nás fascinuje, jak některé automobilky odmítají obchod, odmítají kouzlo uspokojování vysoké poptávky a raději jdou cestou „převýchovy” vlastní klientely. Však je to krásné, když něco děláte a lidé vám to pomalu trhají z rukou, aniž byste museli něco extra provádět. A naopak je učiněným zmarem a trápením nutit něco kupcům „na sílu” a investovat nekonečné prostředky i úsilí, abyste dosáhli aspoň nějak solidních prodejů. Je to v podstatě sebemrskačství, ale to je asi dnes populární věc. Stellantis už se mrskat nechtěl a toto je výsledek.

Jsme zvědavi, kdy mu to ostatní začnou závidět tak moc, že udělají to samé. Je to ale jen otázka času, trh pod dekou jakéhosi nabídkového diktátu nelze držet věčně, i komunisté to po pár dekádách museli vzdát...

Zdroj: Stellantis

Petr Miler