Autoforum

/

Foto: Stellantis

Investory prvotní prezentace neohromila, postupem času ale začali chápat, že tento obrat dává Stellantisu náskok před tápající konkurencí, která má zjevně pocit, že dosavadní nezdary napraví neustálým opakováním chronicky neúspěšných receptů.

„Západní” automobilový průmysl je zřejmě v nejhorší kondici, v jaké kdy byl. Většině velkých automobilek klesají nebo stagnují prodeje, klesají jim zisky, pokud už nejsou ve ztrátě, zavírají továrny, propouští lidi a většina jejich novinek budí u obecenstva hlavně údiv, ne nadšení. Situace pořád není tak hrozná, jak by se z těchto slov mohlo zdát, dobrá ale není a trend je téměř bezvýhradně negativní.

Kdyby k tomu došlo tím, že automobilky jako VW Group někdo jiný přes veškerou snahu zaskočil náhlým vzestupem a schopností nabízet srovnatelně nebo víc žádoucí auta za lepší ceny, označíme to za života běh. Jenže tak to nebylo a není, byť se nám to někteří intenzivně pokouší nabulíkovat. Zejména evropské, ale do značné míry i americké, japonské a korejské automobilky se nechaly chytit do pasti vlastního přesvědčení, že trhu vecpou auta postavená kolem řešení, o které lidé nestojí. A nezalekly se prvotních anu druhotných neúspěchů.

Neřešme nyní, kdo tu byl hybatelem a kdo byl spíš obětí, faktem je jen to, že v kolektivním nevědomí si najednou padly kolem ramen automobilky, politici i nekritický tisk a společně se začali podporovat v myšlence, která byla od počátku vadná. „Západní” automobilové firmy jsou se svými možnostmi pořád jistě schopné vygenerovat lepší produkty za lepší ceny, pokud ale na začátku stanovíte podmínku toho typu, že auto musí být elektrické, protože proto, a pak se bavme o tom, jaké bude dál, je to výchozí předpoklad tak špatný a tak limitující, že z toho nic dobrého vzejít nemůže.

Znovu nemá smysl se hádat, kdo za to může víc. Ne každý byl touto vizí ohromen, protestoval ale málokdo. Hodně Toyota, trochu BMW, pak už spíš jen okrajoví hráči typu Pagani. Ostatní se rozhodli tuhle hru hrát a doufali, že se nějak zapomene, že miliardy lidí mají dekády zkušeností s technickým řešením, které je v principu o tolik uživatelsky přívětivější, dostatečně dobré ve všem jiném a ještě ke všemu citelně levnější, že je rohlík neopije. Proto jsme nyní svědky tragikomických premiér, které neohromují skoro nikoho, zatímco strůjci tohoto ohňostroje marnosti se plácají po ramenou, že jim prodeje těchto nesmyslů z roku na rok stouply o 20 procent, když jejich nabídku rozšířili asi o 100 procent. Je to cesta do pekel.

Jsme tedy přesvědčeni, že z tradičních automobilek přežijí jen ty, které dogmatické lpění na této zjevně nefunkční strategii opustí co nejdřív a vydají se směrem... diverzity. Je to dnes populární slovo, ale jen když jde o fotku údajného pracovního týmu velké firmy v prezentačních materiálech. Jinak se o pestrosti mluví, zatímco všechny sázky míří na jednu kartu. Nikdo přitom neříká, že elektromobily jsou zlo a musí přestat existovat. Upřímně řečeno jsem přesvědčen, že by se vůbec nic nestalo, kdyby neexistovaly, neboť do hry nepřináší prakticky nic, co by jiná řešení neuměla a je to dost komplexně odlišné řešení, abyste jej nabízeli vedle jiných. Ale pokud po něm někdo touží, proč ne, jako součást nabídky dává smysl. Jako jediná alternativa ne.

Jedinou nabídku z nich chtěl udělat i koncern Stellantis pod vedením Carlose Tavarese, dostal se ale tak blízko pádu do propasti, že se sice hezky hovořícího, ale nehezky jednajícího manažera zbavil a sázku all-in odpískal i za cenu toho, že musel přiznat, že šlo o omyl za 538 miliard. Není to ale poslední krok, který musel udělat, protože jen z rušení starých plánů žít nejde. Včera tedy oznámil opravdu totální restart, který firmu přijde na dalších 70 miliard dolarů, tedy skoro 1,5 bilionu korun. A podobu i nabídku Stellantisu kompletně pozmění.

Během včerejšího dne pro investory toho tedy firma oznámila tolik, že by o tom šlo napsat pár knih, ale v kostce zrekapitulujeme to nejdůležitější. Firma oznámila, že začíná pomalu od nuly, když projde do roku 2030 restrukturalizací, během níž uvede pod hlavičkou všech ze svých stávajících 14 značek neskutečných 110 novinek. Plných 60 aut bude úplně nových, zbytek firma označuje za „významné modernizací”. Cíl je jasný - diverzifikovat nabídku s cílem uspokojit specifické požadavky zákazníků v rozličných oblastech světa, i tak maximalizovat unifikaci a skrze tu citlivě snížit náklady při návratu k prodejnímu růstu a ziskovému hospodaření.

Nechybí u toho pár patetických označení typu „FaSTLAne 2030”, ale známe i horší. To se týká též hlavní nové opory firmy při těchto snah, platformy STLA One, která bude poprvé uvedena do provozu příští rok a rychle se rozroste v „megaplatformu”, která podepře přes 30 modelů různých značek, jež obstarají prodeje asi 2 milionů aut ročně. STLAO ne je podle Stellantisu navržena tak, aby posloužila hlavně autům segmentů B, C a D, tedy v podstatě všem modelům od malých hatchbacků až po středně velká SUV.

Co je zásadní, nová modulární architektura není elektrická, podle firmy je „multi-energetická”, aniž by představovala podstatné limity pro vozy různých koncepcí. Ned Curic, technologický šéf Stellantisu, k ní uvádí, že je „příkladem skutečně modulární strategie, která nám dává flexibilitu multienergetické platformy, aniž by se neefektivita přenášela z jednoho pohonného systému do druhého”. Jistě odvážná slova, něco nám ale říká, že přednost beztak dostalo vnitřní spalování. Z oněch 110 novinek bude totiž jen 29 elektrických, zbytek budou tvořit čistě spalovací auta, hybridy a plug-in hybridy.

Stellantis dále uvádí, že spojením všech pohonů do jedné platformy a minimalizací složitosti výrobních linek dosáhne 20% snížení nákladů a vyjde vstříc i novátorským řešením. STLA One může podle firmy využívat integraci baterií do nosných částí karoserie, což zvýší tuhost a zároveň se sníží náklady a hmotnost. Novinka bude dále využívat tzv. „STLA Brain”, centrální počítačovou architekturu, která bude fungovat podobně jako „Heart of Joy” (to je patetické...) v BMW z rodiny Neue Klasse. Díky tomu dorazí také řízení po drátě. „STLA Smartcockpit” a „STLA AutoDrive” coby nová řešení infotainmentu a parciálně autonomního řízení. Na detaily si ale musíme počkat.

Co přesně bude zahrnovat oněch 110 novinek - a zejména 60 úplně nových aut - se též musíme nechat z větší části překvapit, vypadá to ale na velkou ofenzívu hlavně skrze nyní preferované značky. Stellantis bude investovat 70 % ze zmíněných prostředků do pouze čtyř „globálních značek” s vysokými objemy produkce: Jeep, Ram, Peugeot a Fiat. Až pod nimi se nyní nacházejí „regionální značky” Chrysler, Dodge, Citroën, Opel a Alfa Romeo, které teď mají nižší prioritu a musí využít technologií „velké čtyřky”, pokud chtějí na svých silných trzích něco velkého nabídnout.

Pro automobilky jako DS a Lancii je to ještě horší. Ty Stellantis degradoval na „speciální značky”, které nebudou mít nezávislý management a budou muset přežít jako podznačky Citroënu a Fiatu. Z party zbývá už jen Maserati, které se bude vymykat a dočká se vlastního záchranného plánu, jenž bude představen až v prosinci.

Buď jak buď dorazí řada novinek, z těch významnějších jmenujme rozšíření „medvědí rodiny” Fiatu o model Grizzly, který i firma ihned ukázala. Je to ale jen střípek ze 110členné mozaiky, z níž některé další části si ještě rozebereme.

Takže... zůstaňte naladěni, alespoň tak jako investoři Stellantisu. První reakce akciových trhů na „vyhození” dalších takových peněz byla velmi negativní a poslala akcie společnosti významně dolů, postupem času ale začalo obecenstvo chápat, že tohle je nutné. Že je třeba nejen vyndat vajíčka z jednoho košíku, ale také s nimi začít něco kloudného vytvářet. Stellantis to dělá a věříme, že ukáže cestu i ostatním. Od prvního do posledního dne si přejeme jen návrat evropského autoprůmyslu ke zdravému fungování - sázkou na jednu kartu se k němu ještě nikdo nikdy nedopracoval.

Zdroj: Stellantis

Petr Miler