Autoforum

/

Foto: EU/EP Multimedia Center, tiskové materiály

Mnozí s oblibou říkají, že Evropská unie je německý projekt a vedení EU udělá vždy to, co Němcům na očích uvidí. Možná to tak bývalo, teď to tak bude stěží. Dnes už i Němci vidí, že bruselské struktury získaly zničující autonomii, kterou neváhají použít ani proti svým strůjcům.

Pokud dnes někdo ještě věří tomu, že Evropská unie je ve své současné podobě prospěšný projekt, který nás zejména v ekonomickém smyslu těchto slov posouvá dál, pak má cit pro ekonomii srovnatelný s těmi, kteří v roce 1985 velebili RVHP. Jednoduše to tak není.

Z projektu akcentujícího volný pohyb zboží v bezcelním prostoru, který i díky tomu posiloval vnitřní (a s ohledem na minimum externích bariér také vnější) konkurenceschopnost jednotlivých zemí i firem, se stalo zaostávající místo plné regulací a přerozdělovacích mechanismů postavených kolem z prstu vycucaných zelených ideologií. Ty uměle zdražují a znesnadňují prakticky vše, co zde lidé a firmy mohou dělat, což je v pomyslném globálním závodě libovolného typu staví předem na konec pelotonu. EU tak nezbývá než se před vnějším světem bránit uzavíráním se za hradbu cel, čímž ale zmíněný problém jen akceleruje a prohlubuje. A automobilový sektor mezi dotčenými oblastmi rozhodně není výjimkou, právě naopak.

Vedení Unie by si to mohlo přiznat a něco změnit, místo toho se ale rozhodlo vydat cestou znovu nápadnou té, kterou už jsme jednou zažili. Dříve aspoň bylo možné se o těchto věcech svobodně bavit a volnou diskuzí přispívat k tomu, aby se co nejvíc lidí chytlo za nos a tlačilo na ty s otěžemi v rukou, aby se jen nepokoušeli práskat bičem z exkrementů. Dnes už to možné není, před vnitřní kritikou se EU brání bujícími opatřeními na omezování šíření „nevhodných” pohledů na ožehavá témata. Pořád se nezavírá za to, že říkáte, co se nehodí, dostat kritické myšlenky k širšímu publiku je ale vzhledem k náhubkování všech významných prostředníků typu sociální sítě stále obtížnější.

Od nás vás podobné pohledy asi nepřekvapí, EU za jednání směřující k těmto koncům kritizujeme dlouhodobě a bohužel nám nikdy nedala důvod v tom ustat. Co zaskočit může, je, že se takto začíná mluvit i v Německu, kde to vůbec není zvykem. Sebastian Viehmann z německého Focusu vydal překvapivě ostrý článek jasně říkající, že už to není žádná vnější konkurence - jmenovitě Čína -, která evropské automobilky ničí. Ale vnitřní nepřítel v podobě EU, který se je zjevně rozhodl ubít až na hranici přežití s pomocí nového pojetí snahy o centrální plánování ekonomiky. A je fascinující, že vedení automobilových firem mu v tom většinou roky nadšeně sekunduje, ač zničující dopady nemůže nevidět.

Focus se odráží od už přiznaného záměru VW udělat z německého automobilového průmyslu jen další rozšíření čínských továrních hal. Místní výroba už se stala tak nekonkurenceschopnou, že největší německý automobilový koncern podle Automobilwoche plánuje „dovážet modely z Číny do Evropy a později je lokalizovat v místních továrnách, aby se zvýšilo využití kapacity továren”. Jinými slovy by VW z Číny dovážel téměř hotové vozy, zde je skládal, aby se vyhnul clům a zachoval aspoň nějakou výrobu.

„To se dřív dělo v rozvojových zemích. Nyní jsme rozvojovou zemí my,” říká bez okolků Focus. A míří přímo na střed terče.

Zmíněné je jen posledním z projevů evropského automobilového zoufalství, ke kterým patří i záměr EU uvalit po čínských elektromobilech cla i na čínské hybridy, jak informoval Handelsblatt. Focus k tomu znovu trefně dodává, že Čína nepřišla s ničím zázračným technicky ani jinak, profituje jen a pouze z toho, že jsme si tu automobilový průmysl i průmysl vůbec zregulovali a zatížili umělými poplatky až do té míry, že tu samou věc neumíme vyrobit ani zdaleka tak efektivně. Brusel pak, místo toho, aby řešil příčinu, potře následek tím, že stejně uměle zdraží i automobily vyráběné efektivněji v jiných zemích. Tím se ale místní autoprůmysl reálně konkurenceschopnějším nestane, jen víc uvízne v té samé pasti, ze které se bude dostávat stále složitěji.

Focus vše shrnuje: „Chránit se před konkurencí je málo platné, pokud zároveň navlékáme vlastnímu průmyslu svěrací kazajku 'transformace', v níž je vše do nejmenšího detailu podřízeno vlastní klimatické politice. Energetická politika EU vedla k vysokým cenám elektřiny a zdanění CO2 generuje obrovské dodatečné náklady pro podniky, průmysl i spotřebitele. Nápady jako 'zelená ocel' vytvářejí požadavky, které je buď zcela nemožné splnit, nebo je lze konkurenceschopně dosáhnout pouze s miliardovými dotacemi. Nic z toho neexistuje v Číně ani v USA, které se tak stávají skutečnými vítězi 'zelené transformace',” uvádí magazín a pokračuje.

„Brusel současně reguluje konstrukci a teď už i provoz vozidel. Automobilový průmysl je regulován víc než kdykoli předtím, každý rok přibývají obrovské soubory předpisů: povinné recyklační kvóty, přísné environmentální normy pro výrobu baterií pro elektromobily a restriktivní a v praxi někdy kontraproduktivní asistenční systémy řidiče. Všechny tyto předpisy mimochodem zvyšují cenu našich nových aut,” připomíná a uvádí, že vidět jako důvod Čínu je jen projevem neschopnosti domýšlet věci do důsledku: „Nelze Číňany obviňovat z toho, že využívají hlouposti evropské politiky,” konstatuje smutně.

Čína jedná chytře, Amerika též, byť se to tu nenosí říkat: „EU stává akorát obětí své vlastní politiky. Zatímco Brusel se svým centrálním plánováním zaměřeným na klima diktuje, které pohonné systémy budou v budoucnu povoleny a které ne, Čína vyvíjí všechny pohonné systémy paralelně,” připomínají dále Němci s tím, že Brusel donutil automobilky, aby se vzdaly svého know-how v oblasti spalovacích motorů a zaměřily se výhradně na elektromobily, se kterými se ale nyní mohou jít vesměs jen vyfotit.

Focus to sumíruje přesně: „Evropa je dnes trhána vejpůl dvěma giganty, USA a Čínou. Nic se nezmění, dokud Brusel nepochopí, že řešením není víc klimatické politiky, není jím jím víc regulace a není jím víc zásahů do trhu. Je to spíš drasticky méně všeho zmíněného.”

Jsou to věci, které jsme v té či oné podobě zmínili tisíckrát, je ale příjemné slyšet je také od někoho jiného. Tím spíš od významného německého magazínu. Třeba se dřív, než EU všechny kritiky nadobro umlčí, ještě stihneme chytnout za nos a vystoupit z vlaku, který míří do záhuby, aniž by po se cestě staral snad už o cokoli pozitivního. Možná nejvýmluvnější jsou slova nejmenovaného manažera BMW, kterého Focus cituje: „Od Bruselu už neočekáváme vůbec nic.” My také ne, ale v jednu věc pořád doufáme: Že si bruselské elity podobně jako ve své době ty komunistické ještě včas uvědomí, že jejich pokus řídit neřiditelné se vyčerpal a předají Evropu do ruku kompetentnějších lidí. Ještě je toho pořád hodně co zničit, neměli bychom si to nechat vzít od nekompetentních lidí, jejichž vrcholnou schopností je prospěchářsky rozebírat to, co jiní dekády budovali...

Zdroje: Focus, Automobilwoche, Handelsblatt

Petr Miler