Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

„Když jsi šťastný a víš o tom, zatleskej, když jsi šťastný a víš o tom, zatleskej. Když jsi šťastný a víš o tom, ukaž nám to taky potom, když jsi šťastný a víš o tom, zatleskej.” Tohle si teď asi pouští v centrále Mercedesu, jinak to snad není možné.

Už párkrát jsme naráželi na to, že se dnešní době říká „postfaktická”. A myslím, že sama definice tohoto stavu společnosti, v němž „fakta a objektivní realita ustupují emocím, osobním přesvědčením a názorům”, v leckom zadrnká na ty správné struny pochopení toho, čeho býváme v posledních letech svědky. Mám ale pocit, že i z tohoto už se stává minulost, že se posouváme do další úrovně.

Aktuálně míříme do doby, kterou bych definoval jako „surreální” - takové, v níž realita přestává hrát už jakoukoli roli. My jsme pořád těmi, kteří o věcech diskutují, předkládají argumenty, snaží se někoho přesvědčit, že to či ono je jinak, než se jim zdá, protože věci obvykle mají nějakou reálnou podstatu, fungují podle jistých zákonitostí, určitá akce způsobí jistou reakci apod. Ale už nějakou chvíli je patrné, že takový dialog je možné smysluplně vést se stále menším množstvím lidí.

Co tedy nyní rozhoduje o vnímání reality? V podstatě nic, six seven, chce se říci. Vidíme to ze všeho nejdřív v politice, kde pro možná i 80 procent společnosti platí jediné dělení - někdo je prostě „dobrý” a „správný”, pak cokoli, co udělá, je „dobré” a „správné”. A někdo je prostě „špatný” a „zlý”, pak cokoli, co udělá, je „špatné” a „zlé”. A konec debaty, můžete předložit miliardu argumentů o čemkoli, ale s většinou lidí už to nikam nehne. Dokonce mohou zcela opačně hodnotit dokonce úplně stejnou věc, jak se to zrovna hodí.

Když byl někdo „správný” před rokem 1989 „ve straně”, pak je to jedno, odpracoval si to, poučil se, cokoli. Když tam byl ten „špatný”, a mohl tam hrát zcela podružnou roli, je to neodpustitelný a neodpracovatelný hřích. Fakta už zkrátka nepřicházejí jako faktor ovlivňující úsudek, ten je - na základě kdovíčeho - hotovou věcí a fakta jsou používána pouze jako následné zdůvodnění čehokoli. A je vážně úplně jedno, jaká jsou a co se zdůvodňuje, protože úplně stejný fakt může posloužit zdůvodnění úplně opačného vnímání.

A jde to dál, takový Orwell by měl radost. „Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla!” je překonanou tezí, dnes platí, že „cokoli může být důkazem čehokoli” nebo - jednodušeji - „cokoli může být čímkoli”. Stačí, že to „ten správný” člověk říká za „těch správných” okolností „tomu správnému publiku”. Ústava už se může hájit tím, že se porušuje, demokracie se může bránit popíráním výsledků svobodných voleb a vůle demokraticky zvolených institucí, proti zadlužování se dá bojovat rekordními schodky apod., nebere to konce.

Omlouvám se za obecný a poněkud filosofický úvod, obávám se ale, že je nutný pro pochopení toho, co se dnes děje i v jiných oblastech. Tohle není jen záležitost Česka a politiky, je to stav platící prakticky všude a v jakémkoli oboru. Myslím, že nejlepším potvrzením tohoto stavu je komická, až aprílově znějící, bohužel ovšem vážně míněná teze „s klimatickou změnou se nám vyplatí bojovat, i kdyby neexistovala”. V poslední době je připisována Janu Moláčkovi, ale mám pocit, že zazněla už dřív z úst jiných. Ale to je nakonec jedno, sama o sobě je dokonale výmluvná, neboť „krásně” vystihuje výše zmíněný posun. Dřív byli zastánci toho či onoho aspoň ochotni debatovat, byť s tím, že to jejich názor stejně nezmění. Dnes vám dopředu říkají, že ani debata není nutná, protože i kdybychom došli k závěru, že výchozí bod jejich tisíců následných kroků, východisek a pohledů na svět může být zcela popřen a stejně to na jejich jednání nic nezmění. Protože je to přece „správné”.

Popsané pomáhá pochopit jednání mnohých automobilek, které se uzavřely v podobných dogmatech a bavit se s nimi nedá prakticky o ničem, i kdybyste v rukou měli argumentační full house. Znovu - my jsme byli těmi, kteří roky něco tvrdili, roky před něčím varovali, roky malovali scénáře pravděpodobného reálného vývoje a spletli se maximálně v načasování. Přesto reakcí není nic ve stylu alespoň částečná akceptace jiného pohledu na věc, jiných argumentů, uvědomění si vlastních omylů. Reakcí je méně než nic, je jí ještě větší odpor a pokus o ušlapání toho, kdo se nemýlil. Automobilky probírá ze snů až hrozící ekonomické problémy, jinak by ze dvou třetin mohly razit slogan v duchu výše zmíněného: „Jen elektromobily budeme prodávat, i kdyby je nikdo nekupoval.” Proč? No protože je to přece „správné”.

S tímto přístupem pak neváhají sáhnout po dříve nemyslitelných praktikách typu přemalovávání reality narůžovo (pokud tomu nechceme ošklivě říkat lhaní). Fakta byla fakta, dnes už nejsou ničím, dnes může být libovolný údaj prostředkem ke splnění určitého cíle, účelu. A protože účel světí prostředky, pak účel „něco prodat” světí i prostředek „lhát”. Hned se nepozná, kdo skutečně lže, přesto to velí k obezřetnosti při důvěřování čemukoli. A poslední prezentační materiály Mercedesu velí k jedné velké obezřetnosti.

Automobilka se totiž různými kanály chlubí svými výsledky za první letošní kvartál. Vyznívají jako úspěch, zaznívají slova jako rekord, působí to zkrátka pozitivně. Nejsem ten, kdo by to nevítal, nejsem ten, kdo by si odmítal přiznat, že se mýlil a budu ve výsledku rád za úspěch kohokoli s čímkoli - nikdo není věštec, skeptické pohledy na počínání Mercedesu jsou kvalifikovaný úsudkem, víc nic. Tak otevřu materiál, které jsou takto prezentované, a... nic. Nic takového v nich reálně a neoddiskutovatelně není.

Automobilka popsaný způsobem mapuje kvartál, ve kterém prodala jen 419 400 osobních aut (a lehké užitkové vozy to nespasí, ani v nejmenším), což je o 6 procent méně než loni ve stejném období (446 300), které bylo horší než totéž o rok předtím (462 978), které bylo horší než o rok předtím (503 483) atd. Nevypadá to spíš jako klouzačka do pekel? Desítky procent prodejů jsou během pár let fuč a negativní trend zřetelně pokračuje.

Mercedes navíc ztrácí všude ve světě s jedinou výjimkou. V USA jsou podle americké tiskové zprávy firmy prodeje dole o 3 procenta meziročně, jakkoli evropská centrála hovoří o nárůstu. Tušíme, co bude přesnější, ale požádali jsme o vyjasnění. Asie je dole o 23 % „zbytek světa” o 14 %. V černých číslech je tedy jenom Evropa (+7 %) a hlavně domácí Německo (+9 %). Znovu, přijde vám to pozitivní?

Automobilka se dále chlubí prodeji elektrických aut (jak jinak), těch osobních ale dodala jen 44 300, což je s odřenýma ušima jen o málo víc než desetinový podíl na celku a 9% meziroční růst. S ohledem na to, kolik elektrických aut automobilka nabízí, kolik elektrických novinek přichází, jak jdou propagovány, jak je všechno jiné upozaďováno... A také s ohledem na to, že ještě nedávno chtěla za 3 roky 8 měsíců nabízet jen tyto vozy, je to bída s nouzí. Ani to pozitivně vnímat nelze.

Tak tedy co to je? Fakta to nejsou, musíte si počkat na fráze. Tou první je: „Zájem a nadšení zákazníků ohledně modelu CLA na americkém trhu nadále roste.” A tou druhou: „Nový plně elektrický GLC byl v prvních třech měsících objednáván častěji než kterýkoli jiný vůz v historii naší společnosti,” k tomu se vážou slova o rekordních „prodejích”.

Fajn, může být, obojí může být pravda. Ale věříte tomu? Takové fráze vídáme pravidelně - jediným faktem jsou prodejní čísla, která jsou jaká jsou, o objednávkách může každý výrobce básnit od rána do večera, nikdo jiný je nevidí. Nemusí lhát, jistě, ale nejednou se už stalo, že šlo spíš o snahu „roztleskat” prodeje než reflektovat reálný zájem. Vzpomeňme přesně takového pokusu Audi, které tvrdilo, jak je prvotina jeho nové levné značky hitem, na který se pomalu stojí fronty. Později se ukázalo, že tento vůz je totální prodejní propadák, který si za mnoho měsíců nekoupilo ani tolik lidí, kteří si jej podle tvrzení automobilky měli objednat během prvních pár hodin prodejů.

Neříkáme, že to tu tak je, ale chybí cokoli hmatatelného. Věříme, že prvotní prodeje jakékoli novinky budou slušné, ale elektrické GLC z podstaty může frčet jen tam, kde je masivně dotováno. Shodou okolností jsem se nedávno jednoho českého (mimopražského, dodejme) prodejce Mercedesu u plakátu podporujícího prodej právě tohoto vozu zeptal: „A kupuje to někdo?” Odpovědí bylo: „Ne,” a to s úšklebkem, který říkal ještě víc než tato lakonická odpověď. Je obtížné věřit, že by Mercedes uprostřed velmi podprůměrných celkových prodejů zaznamenal historicky rekordní zájem zrovna o takový vůz, skoro si troufnu říci, že to je nemožné. A i kdyby to tak bylo, jsme ve fázi, kdy automobilka bude zásobovat dealery apod., tak se lze dobrat k lecčemu. A pokud je tím míněn jen elektrický vůz, je to jednooký mezi slepými, dosud má automobilka v tomto ohledu na pažbě v podstatě jen větší či menší propadáky.

Že automobilka lakuje věci koštětem vymáchaným v kýblu s růžovou, ukazuje i jiný pokus o optimismus. Ten je spojený s jiným primárně (dnes už ne výlučně) elektrickým modelem CLA. O ten je prý takový zájem, že boří tabulky a nafukuje celý prémiový kompaktní segment, jak s chutí opakují kolegové z Auto News. Mercedes konkrétní čísla nedodává, ale možná optika to je, když se podíváme na údaje Data Force. Máme je do února a podle nich CLA v Evropě (bez ohledu na generaci a pohon, nerozeznáme to) oslovilo 13 138 kupců, což je o 127 procent víc než loni a druhé místo v pořadí Mercedesu.

Takže jo, je to tam? Špatné prodeje to samozřejmě nejsou, je ale třeba vidět věci v kontextu. CLA mělo původně zůstat úplně posledním kompaktem značky v prodeji, třídy A, B a další kompakty měly skončit úplně. To se nakonec nestalo, nové generace ale nedostaly, takže nemají šanci zůstat ve středu zájmu, například třída B meziročně přišla o 39 procent kupců, ztrácí ale třeba i předchozí elektrické EQA (-23 %), EQB (-50 %) a další alternativy ve stejné třídě. Zbytek nanejvýš stagnuje. A to už zase vypadá jinak.

Možná nejvýmluvněji ale 13 138 prodaných CLA není zase takovou hitparádou nominálně. Králem segmentu zůstává s 16 768 prodanými kusy Audi A3, morálně 6 let staré auto bez jediné elektrické verze. To už zní zase trochu jinak, že?

Prezentace výsledků Mercedesu nám zkrátka přijde jako „wishful thinking”, přání je zde otcem myšlenky, jde o snahu docílit skrze vysvětlování zřetelně opačných faktů vnímání, že realita je skvělá a měli byste se přidat k jejímu budování. Pamatujeme doby, kdy prezentování podobných výsledků byla zkrátka fakta, v dobrém i zlém. Dnes je to prostředek budování dojmu ze skutečnosti, která prokazatelně neexistuje.

My tedy raději zůstaneme zdrženliví a v pozdějších měsících si povíme, jak to s těmi rekordy opravdu je. Zatím to vypadá jen jako roztleskávání a udržování dobré nálady v duchu přiložené písničky, ta se musí linout centrálou firmy každý celý den...

Zdroje: Mercedes-Benz, Auto News, Data Force

Petr Miler