Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Nebojte se, i klasický test bude. Ale jsme online magazín a 1 M Coupe je natolik zajímavé auto, že vám dojmy z něj nabízíme takřka bezprostředně.

Dokola mě převapuje, jak velký humbuk se podařilo BMW vytvořit kolem jedničkového „eMka”. Ne, že by to nebylo zajímavé auto, to nesporně je a je jím tím spíše, pokud si uvědomíme preference automobilky ve směřování jejích masověji vyráběných modelů. Otevřeně je ale třeba si říci, že technicky se jedná o méně specifické auto než jakým je kupříkladu poslední generace M3, která svého času nesklízela tolik pozornosti.

U BMW - s trochou nadsázky - vzali model 135i, naroubovali na něj zadní nápravu z M3 E46, adekvátně zvětšili rozchod přídě, jinému podvozku přizpůsobili karoserii a nakonec všechno vhodně odladili. Ne, že by takto nemohlo vzniknout zcela jedinečné auto, když si ale vše uvědomíme v souvislostech, 1 M nezdobí vlastně nic jiného než specifické naladění a drobnější kousky nové techniky jako je samosvorný zadní diferenciál.

Když se tedy tento model začátkem loňského prosince odhalil světu, srdce každého nadšeného příznivce sportovně laděných bavoráků jistě zaplesalo, žádné větší množství infarktů z té doby ale hlášeno nemáme.

Myslím, že takto 1 M vnímala většina lidí do chvíle, než BMW začalo „čachrovat” s jeho dostupností. Vůz nikdy nebyl veřejně označen za limitovanou edici, faktem ale je, že sehnat jej je snadné asi tak jako koupit před třiceti lety hifi věž Sony. Když se k omezené dostupnosti přidaly zprávy o výjimečném jízdním projevu tohoto modelu, na světě byla mánie, která připomínala doby uvedení bílého iPhonu - všichni jej chtěli, ale nikdo ho pořádně neviděl.

Nebudu se nyní rozepisovat o obtížné dostupnosti tohoto auta, faktem ale je, že i u nás zmínky o něm sklízely až nemístnou pozornost a když jsme vám nedávno nabídli fotky jednoho z prvních kusů pro Českou republiku, sklidil tento článek velký ohlas. A to nešlo o nic jiného než snímky vozu, které už jsme mohli vidět na desítkách jiných fotek a řadě videí.

Přiznám se, že i já jsem časem podlehl velké zvědavosti, co za zázrak „ta 1 M” musí být. Dostat se k ní bylo velmi složité, nyní ji ale konečně máme k dispozici a můžeme o ní zjistit vše podstatné. Samozřejmě vám z této zkušenosti přineseme podrobný test, ale protože zvědavostí v tomto případě nejsem postižen jen já, rozhodli jsme se, že vám dílčí dojmy z ježdění 1 M přineseme i v průběhu testování.

Na mé poměry půjde o zmínky nezvykle stručné, bezcenné ale doufám nebudou. Zde je prvních pár postřehů.

Už z dálky ministr války

Ne, že bych nyní viděl 1 M naživo poprvé, vždy mě ale překvapí, o jak zvláštně vyhlížející auto jde. Když jsem se k němu poprvé blížil s klíčky v ruce, musel jsem se udiveně pousmát. I na fotkách vypadá nejmenší M Coupe svalnatě, ale v reálu je takové mnohem více. Přitom stačilo jen pár výše zmíněných modifikací.

Zepředu je vůz ještě relativně umírněný, jakkoli z jeho hladového nárazníku čiší agrese. Pohled zezadu ale vyvolá dojem podobný tomu ze spatření křížence jezevčíka a pitbulla - na relativně subtilní karoserii jedničkového kupé je napasována monstrózní náprava předchozí M3, snad bez jakýchkoli úprav. Podvozek z auta vyloženě vytéká, samotnou karoserii činí bezvýznamnými druhými houslemi v partu symbolizujícím náhlou letní bouři. Když se k tomu přidá zvláštně zprohýbaný zadní nárazník a čtveřice velkých koncovek výfuku, na světě je zcela jedinečné ztvárnění síly na kolech. Pěkné to po mém soudu není ani trochu, ale svaly z celé zádě vyloženě čiší.

Že tento vůz není obyčejná jednička musím být jasné každému, kdo se alespoň trochu orientuje v autech. Ostatně o to svědčí o nebývala pozornost okolojdoucích. Za normálních okolností bych řekl, že to je až zbytečná show, ale u 1 M to neplatí. Silácký vzhled přesně odpovídá charakteru samotného auta. Jak vypadá, tak jezdí.

Jede jako z praku. A není to jen pocit

Auto máme půjčené jen na pár dnů, tak nelze ztrácet čas jen civěním na tuto ve své podstatě roztomilou kreaturu. Usedám tedy poprvé za volant a startuji motor. Ten sotva vydá zvuku, ale z čtveřice výfuků se začne linou rachot jak linky vítkovických železáren. Výfuky nejsou jen hodně hlučné, to by byla nuda, jsou v nich snad nějaké klapky, které se na volnoběh nahodile otevírají a zavírají, aby vytvořily dojem jak ze závodního auta s neposedným volnoběhem. A podobně se výfuk chová i po rozjezdu.

Toto už je ryzí show, poctivému mechanickému zvuku starších motorů BMW M se něco podobného nemůže rovnat, ale vzhledem k mým bohatým zkušenostem zejména se starším motorem 3,2 R6 mohu odpovědně říci, že alespoň na volnoběh je to simulace velmi přesvědčivá.

Vyjíždím tedy poprvé na silnici a za jemného dráždění plynu a vší té zvukové parády kolem trpělivě čekám, až se na teploměru oleje objeví alespoň stovka. Poté začnu postupným zrychlováním ohřívat i olej v převodovce a diferenciálu a po chvíli to poprvé zkusím - plný plyn. Úplně prvotní dojem není příjemný, motor reaguje s velkou prodlevou, co se ale začne dít poté by v myslích veteránů z Vietnamu vyvolalo jediné slovo: Saigon.

Autu zůstaly velmi dlouhé převody z modelů s motorem 35i, přidal se k nim ale o hodně vyšší výkon ve středních i vysokých otáčkách. S jakou intenzitou a trváním dokáže toto auto zrychlovat je neskutečné. Poznal jsem v životě řadu mnohem silnějších aut a nenechám se opít kdejakým turborohlíkem, toto auto nedělá jen dojem dynamiky, ono skutečně jede. Působí jako novodobý hot rod, vítězství motoru nad zbytkem auta je zcela jednoznačné.

Jestliže po prvních akceleracích jsem váhal, zda je to jen dojem, nebo motor vozu musí mít více než 340 koní, později jsem o tom přestal pochybovat. Takhle 340 koní nevypadá. V nízkých rychlostech se to pozná hůře, tento vůz ale s rozběhem „bourá” i do omezovače rychlosti ve 250 km/h a to vypadá aerodynamicky optimalizovaný jen o něco lépe než krabička od sirek. Zde zkrátka výkon neošidíte a 340 koní by na něco podobného nestačilo. Rychlost tohoto auta je vzhledem k ceně a udávanému výkonu neuvěřitelná a musím ještě využít stopek a srovnání s dalšími vozy podobného výkonu, abych vám řekl, jaká ta rychlost vlastně skutečně je.

Bohužel, báječný pocit z dynamiky permanentně kazí prodlevy turba. Že motor nenabídne bezprostřední reakce atmosférického motoru bylo jasné, ale takový 35i trpí jen relativně malými prodlevami a tato verze má pouze dalších 34 koní navíc. Přesto si i v 2 000 ot. na dvojku počkáte na reakci sekundy, nad 3 000 ot. pořád alespoň sekundu a i za 4 000 ot. vás bude motor trápit prodlevami v řádu několika desetin. To bych nečekal a je to opravdu nepříjemné, zvláště u auta, kde je přesná dávkovatelnost plynu tak důležitá.

Zkusím vozu dopřát trochu kvalitnějšího paliva, zda se reakce motoru nezlepší, kdo ví, čím byl dotankován...

Pan Neposeda

A co naladění podvozku? Ze všeho nejdříve musím říci, že zkoušený vůz má (tedy spíše měl...) čerstvě obuté nové pneu, což jej činí poněkud více neposedným, ale i tak bylo jasně cítit, že podvozku zůstal zachován charakter jedničkové řady. A ten žije z jasného přátelského motta: tam, kam chceš, jedu dříve, než mi to řekneš.

V rychlostech přes 200 km/h můžete být zklamáni z jisté nervozity celého auta na jakkoli nedokonalém povrchu, tuto nutnost jej poctivě řídit ale bohatě vyvažuje svou mrštností v rychlostech nižších. 1 M se pořád někam chce zatáčet. Na rovinkách jako by se ji nelíbilo, do zatáček se ale pokládá ochotněji než dámy z E55 do postele. Příď nejeví známky nedotáčivosti a záď ji ráda následuje svým přetáčivým charakterem.

Skvělou práci odvádí samosvorný diferenciál. Je báječné, jak dokáže jinak výkonem přezásobenou zadní osu uklidňovat a to zejména v zatáčkách. Auto má i při akceleraci na trojku na suché silnici tendenci si „hrábnout”, pečlivé rozdělování výkonu mezi zadní kola ji ale nedovoluje trakci zcela ztratit. Je velmi příjemné hnát se táhlou zatáčkou pod plným plynem na třetí nebo čtvrtý převodový stupeň a cítit chirurgickou práci zadního diferenciálu.

Co už je cítit méně je práce předních kol, poloelektrický posilovač řízení je prostě oněmělý. Na druhou stranu si na jeho reakce lze zvyknout - dokonalé soužití si s ním neužijete, ale po pár desítkách kilometrů vám přestane vadit.

Také mě nevzalo u srdce fungování podvozku na horším než trochu špatném povrchu, toto starší M uměla lépe (ani toto nemá runflaty). Před finálním verdiktem si ale zkusím pohrát s tlakem pneumatik, je možné, že jsou po přezutí přehuštěné, zvláště pak pro rychlejší ježdění.

Zpátky za volant...

Jak vidíte, práce nás ještě čeká spousta a času je k dispozici tuze málo. Pro tuto chvíli tedy zůstanu u zmíněných dojmů a dalšími se přihlásím až zítra.

Zatím na mě 1 M působí jako nehorázně rychlé auto s ohledem na to, za jakou je prodáváno cenu. Nepamatuji jiný nový vůz s cenovkou okolo 1,3 milionu Kč, který by byl schopen nahánět mnohem „serioznější” automobilové náčiní. Před 1 M si ani slabší Porsche nemohou být jista svou kůží...

Na druhou stranu říkám, že jsem pro toto auto zatím nezahořel touhou jako po některých dřívějších M, pár věcí by mohlo být jinak. Zejména obtížná ovladatelnost motoru a nedokonalé fungování podvozku na špatných cestách, kterých je v Česku přehršel, není to pravé. A ani ono elektrické řízení vám nikdy nepřestane hlodat v hlavě, zda v tomto autě kvůli mrzké úspoře paliva muselo být. Ještě nám ale zbývá čas ověřit, zda jsou tyto záležitosti skutečně takové, jakými se na první pohled jeví být...

Pavel Janda