Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Stále obvyklejším prvkem sportovně laděných aut je možnost nastavit jejich projev tlačítkem. Proč ne, logicky řešené to ale není v jediném z nich.

Jen málokterý moderní vůz se sportovními ambicemi postrádá možnost volby jízdních režimů ovlivňující zvukový projev vozu či přímo tlačítko, které má „hlasitost auta” na starosti. Někdy to může znamenat jen zesílení falešného zvuku motoru vycházejícího z reproduktorů, někdy může elektronika vypustit do světa více skutečného zvuku výfuků prostřednictvím klapek v potrubí. Ať už jde ale o cokoli z toho, ve všech sportovních autech do jednoho je možnost nastavení řešena přesně opačně, než by měla být. A nechtěně tak pomáhá rozporuplnému přijímání těchto moderních vymožeností.

Totiž, když si koupíte sportovní auto, chcete jej se vším, co k takovému vozu patří. Počítáte tedy i s tím, že bude hlasité, protože sporťák má takový být. Dokonce to od něj očekáváte, vyžadujete, přesto je v něm tlačítko, které něco takového aktivuje. Nic proti rozličným jízdním režimům, i ten největší fanda ostrého ježdění uvítá, když jeho stroj bude umět být tišší, měkčí, vyžadující méně energie při klidné jízdě. Ale proč se neaktivuje to, proč se ve sporťáku musí „aktivovat sporťák”?

Je to stejně hloupé, jako byste obyčejnou Octavii 1,0 TSI dostali s volbami jízdních režimů, kdy výchozí bude Sport s halasným projevem reproduktorů, tuhým adaptivním podvozkem a stejně naladěným posilovačem. A tlačítkem byste si museli pustit režim „Normální auto”. Je to nepochybně absurdní, ale nutnost zapínat cokoli sportovního u sportovně laděného auta je úplně stejně nesmyslná.

Stačilo by přitom logiku otočit a u sporťáků leckým odmítané systémy nastavení charakteru vozu by rázem byly vítané. Kdyby sportovní auto bylo standardně v režimu maximálního výkonu, který umožňuje co nejpřesnější ovládání a vydává nejříznější zvuk, nikdo by se jistě nezlobil, že má k dipozici také „Tichý mód”, který devalvuje sportovní kvality vozu, sníží jeho výkon, zhorší ovladatelnost... Třeba už jen proto, že pak nebude obtěžovat sousedy svými ranními odjezdy a večerními příjezdy.

Zůstaneme-li u samotného ovládání hlasitosti, to je na hlavu postavené zcela, však přidávání pouhé zvukové říznosti je show pro nic. Kdyby byl výfuk standardně naladěn tak, aby umožňoval co nejlepší vyplachování válců, tj. co nejlepší výkonový projev motoru a u toho byl také hlučný, je to ideální. A když byste jej mohli ztišit s tím, že se zhorší také výkonový projev motoru, byl by to rozumný obchod. Takto vám auto dává maximum už ve standardním nastavení a tlačítko přidá jen zvuk, který podráždí vaše emoce. A dál?

Stačilo by obrátit funkci jednoho tlačítka a přizpůsobit mu fungování samotné techniky a výsledek by byl nejen lepší a logičtější, ale i fandy vítaný. Však si vzpomeňte, kolik nadšenců už jste zažili „frfňat” nad tím, že dříve sedli do Porsche a měli Porsche, teď sednou do Porsche a mají „Porsche na vyžádání”. Nebo kolik lidí hořekovalo nad nutností nastavit si BMW M do formy, která teprve dovolí z něj dostat maximum? Kdysi si z toho utahoval i Clarkson v Top Gearu.

Za tohle všechno si automobilky mohou samy a popravdě řečeno nevíme, proč to dělají. Kdyby to tak dělala jedna či některé, dá se to chápat. Ale proč vám všechny dodají sporťák, který se musí „pouštět”? Hovorově řečeno, mít přirozeně tiché auto, které lze uměle učinit halasným, je „opruz”. Zatímco mít přirozeně drsné auto, které můžete učinit krotkým, je „hustá fíčura”.

Tichý mód, klidně pojmenovaný „Stealth Mode” jako v Knight Riderovi, by si každý zapínal rád. Nutnost zapínat pravý opak má i přesně opačné vnímání...

Jaguar F-Type je na tom velmi podobně...

...a i relativně klasicky pojatý Ford Mustang též

Třeba ve Škodě Octavia RS, i když výchozí stav je stejný, si můžete sportovní mód pustit a auto si to bude pamatovat i při dalším startu. Jenže Octavia RS není zrovna sporťák a výfuky s nastavitelnou hlasitostí též nemá, přidá jen reproduktory

Knight Rider v KITTu, ten to měl správně...

Inspirace: Jalopnik

Marek Bednář