Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Méně ambiciózní auto než Škodu Yeti 1,6 TDI Greenline abyste pohledali. S trochou snahy ale může i takový vůz jet jako splašený.

Když si koupíte Škodu Yeti Greenline s 1,6litrovým dieselem a pouze předním náhonem, na sportování se svým autem asi moc nepomýšlíte. Přiznejme si to, není to nejvhodnější základ pro stavbu auta na řezání okresek či drcení okruhů. Už stavba tohoto auta s vysokým těžištěm je krajně nevhodná a malý motor a pohon „špatné nápravy” také nejsou moc dobré vyhlídky.

Jenže existují lidé, kteří takovou věc udělají. Ne jako vtip, zcela vážně. Někdo aspoň začne se čtyřkolkou 1,8 TSI a pak nainstaluje 2,5litr z Audi TT RS. Jistě, za investované peníze by si mohl koupit opravdový sporťák, jenže od Škody Yeti jako majitel Arielu Atom nečekáte, že vám na okruhu ujede - a v tom právě spočívá to kouzlo, je to sleeper, v tomto případě zcela mimořádného kalibru. Jenže není pro každého, taková stavba je nejen extrémně náročná, ale i nákladná.

Jiný člověk, Darrell Tunningley, se tak rozhodne, že chce mít nejsilnější motor 1,6 TDI v Evropě. Koupil si tedy Škodu Yeti Greenline s tímhle motorem a pustil se do práce. Mohla by se jako lepší základ nabídnout třeba Škoda Rapid, která je lehčí a má nižší těžiště. A v trakci by tu deficit nebyl, protože bílý Yeti, který vidíte na fotkách, má náhon na přední nápravu.

Ovšem, cesta ke stroji, který Darrell chtěl mít, byla dlouhá. Jednou z prvních větších úprav bylo přemapování řídící jednotky. Firma Shark Performance, která se starala o úpravy elektroniky v první fázi, přemapovala řídící jednotku a spolu s Darrellem očekávali asi 130 - 135 koní. Na brzdě se ale ukázalo, že motor dává koní téměř 150.

Následovalo nahrazení sériového mezichladiče jednotkou z Audi S3. Ta je totiž úplně stejně velká, jen je hustší a chladí vzduch prý o 40 % lépe. Samozřejmě se s tím pojila úprava elektroniky a výsledky byly ohromující. Auto táhlo v mnohem širším pásmu otáček a mnohem více. „Je to jako řídit úplně jiné auto,” popsal mimo jiné změnu Darrell.

Při tomto zásahu se na místo sériových příčných stabilizátorů nastěhovaly tlustší kousky o průměru 24 mm. Jak vidno i na fotografii, oproti sériovým stabilizátorům to je slušný nárůst. A i zde jsou výsledky ohromující, zejména na tak vysoké auto. Boční náklony v zatáčkách jsou prý nesrovnatelně menší, zlepšila se odezva řízení, celková stabilita auta a také míra přilnavosti je na mnohem vyšší úrovni.

Dalším krokem byl výfukový systém Milltek. Nebyl konkrétně pro předokolku Yeti 1,6 TDI, nicméně pro dieselový automobil stavěný byl - konkrétně pro Golf GTD Mk. V. A na místo sériového výfuku SUV Škodovky pasoval krásně, snad až na potřebu odříznout jeden malý kousek plastového krytu, což je více než akceptovatelné.

Cílem této změny nebylo ani tak dosáhnout hlasitějšího zvuku, jako spíš trochu jiného, lepšího. A také zachovat sériový vzhled Yetiho, protože když stavíte sleeper, nenápadnost je právě to, co chcete. I tenhle krok se povedl, a to ve všech aspektech. Od sériové koncovky se ta na potrubí Milltek liší jen velmi málo a zvuk je příjemnější, ale nikoliv hlasitější.

Klíčovým aspektem celého projektu je to, že se o něco takového před Darrellem nikdo jiný nepokusil. Přímo na Yeti Greenline 1,6 TDI neexistovaly žádné tuningové díly, všechno, co na tohle auto bylo v průběhu času namontováno, původně patřilo jiným autům. Zde však je výhodný přístup Volkswagenu, který z několika základních stavebních prvků postaví desítky různých modelů. Přesto každému nákupu dílu a instalaci předcházelo ohromné množství internetového i jiného hledání, zda bude pasovat.

Pružiny Eibach a tlumiče Bilstein, které auto snížily o 35 mm vpředu a 30 mm vzadu, na tom byly stejně - v seznamu aut, do kterých pasují, byste Yeti Greenline hledali marně. Přední brzdy měly tentýž příběh - kotouče mají 312 mm průměru a jsou na nich nasazeny třmeny z ostrého Seatu Leon s lepšími brzdovými destičkami. Nové, tvrdší destičky jsou také jediné vylepšení, které se dostalo zadním brzdám, ale s poměrem brzdné síly na přední ku zadní nápravě 70:30 ani nic dalšího není potřeba. Pokud člověk dopředu nenamontuje něco na způsob šestipístkových třmenů a ještě větších kotoučů.

Darrell říká svému Yetimu „Sharky”, a to patrně z více důvodů. Jednak asi proto, že to je mezi ostatními rybami tak trochu žralok, a jednak snad i proto, že zprvu spolupracoval s již zmíněnou firmou Shark Performance. Anebo taky proto, že Yeti je velký a bílý, kdo ví. V každém případě to však je jeho jediné auto a používá ho i k odvozu rodinky za babičkou, takže denní použitelnost byla pořád jednou z priorit. I proto není snížení podvozku větší.

Snad i proto se do auta nastěhovala tlumicí sada. Ta odhlučnila interiér takovým způsobem, že motor téměř není vůbec slyšet, pokud jedete na volnoběh. Zvuková izolace byla přidána na celý spodek kabiny a také zespodu na kapotu, třebaže zrovna tam jí je docela málo, a výsledky jsou podle Darrella skutečně ohromující - auto je prý při jízdě vážně tiché.

Další krok byl skutečně velký - pod kapotu se nastěhovalo větší turbodmychadlo. Je značky Garrett a pochází z motorů TDI CR o výkonu 177 koní, tedy z dvoulitrů pod kapotami vozů Audi. Proč bylo zvoleno zrovna tohle turbo, je jednoduché - má oválné výfukové porty, takže se dá na 1,6 TDI CR přimontovat bez nutnosti nákladně vyrábět různé mezikusy a adaptace. Je potřeba „jen” upravit řídící jednotku a podle požadovaného tlaku případně namontovat nové potrubí.

Také je to dmychadlo, které je známé svým rychlým roztáčením - na velká turba dieselových motorů, samozřejmě. To byl důležitý faktor opět proto, že Sharky je auto na každý den, takže se hodí rychlejší odezva v nízkých otáčkách. Filtr pevných částic zůstal na místě a větší tlak turbodmychadla mu nedělal dobře - Darrell zůstal stát na kraji silnice po cestě domů.

Do vozu se tedy nastěhoval filtr pevných částic z dvoulitrových motorů a samozřejmě se šlo znova na přemapování řídící jednotky a testy na brzdě. Nyní už na autě pracovala firma ADE Tuning, která mimo jiné upravila první část výfukového potrubí, aby na něj šlo přimontovat lambda senzory. Po úpravě elektroniky se mohlo konečně jít na brzdu a výsledky byly očekávány s velkým napětím. Darrell doufal v nějakých 190 - 200 koní.

Po několika testech se ukázalo, že maximální výkon, který je takhle upravená šestnáctistovka schopná ze sebe dostat, je již v titulku zmíněných 210 koní a 464 Nm. A není to jen náhodný výkyv, jak se můžete podívat na grafech níže. Přes 200 koní - zde hp, nikoliv PS, protože jsme ve Velké Británii - dává motor pokaždé.

Tenhle projekt je prvním svého druhu, alespoň ve Velké Británii, jak zazní i na videu, které si můžete pustit níže. Jeho základem je motor, který podle prvních zpráv moc upravovat nejde. Darrell a firmy, se kterými spolupracoval, však dokázali, že to jde, a to docela dobře - dostali z něj dvojnásobek výkonu, se kterým vyjel z fabriky.

Samozřejmě, trvalo to mnoho měsíců a nebylo to levné, ale výsledek se dostavil. Je to prý nejsilnější 1,6 TDI nejen v Británii, ale také v celé Evropě. V Yeti Greenline určitě. Pokud tedy vaše „stopětka” - podle počtu koní, vážně nemyslíme nic jiného - 1,6 TDI působí slabá a pomalá, na vyšší výkon se dostat lze, když člověk vážně chce. A je jasné, že v takové Octavii bude výsledkem dynamicky ještě zajímavější auto.

Příběh Darrellova bílého Yeti, který je možno téměř od počátku sledovat na fóru Briskoda, má nicméně trochu smutnou dohru. Auto bylo dokončeno zjara tohoto roku a už tehdy jeho majitel věděl, že se ho kvůli zaměstnání bude muset zbavit. Auto je patrně pořízeno na leasing a právě leasingová společnost si ho bude brát. Bude tedy muset být přeměněno zpátky do standardní formy, a to od sání po koncovku výfuku.

Tento „de-tuning” začíná probíhat právě v těchto dnech a vážně to vypadá jako zmar dlouhých měsíců náročné práce a spousty investovaných peněz. Nejsou samozřejmě známy detaily leasingové smlouvy, ale u nás se nedávno stalo výrazně snazším zaregistrovat auto s volantem vpravo. Takže pokud vás tohle auto oslovilo natolik, že nechcete dopustit, aby se změnilo zpátky na pomalou bílou krabici, můžete zkusit nabídnout jeho odkup. Ne, že by byl úspěch pravděpodobný, ale za zkoušku by to mohlo stát. Je-li totiž tohle auto tak unikátní, jak vypadá, mohlo by stát za to ho zachovat...