Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

U mechaniků by zálibu v umění čekal málokdo, nejde-li tedy o nahotinky na zdi. Někteří ale dokáží překvapit.

Připusťme, že automechanici u lidí nemají nejlepší pověst. Jakkoli nepochybujeme o tom, že jde povětšinou o lidi slušné, zručné a technicky zdatné, kteří si zaslouží úctu už proto, všichni nesou na svých bedrech důsledky chování menšiny, která svou práci prostě nedělá dobře. Buď ji „pouze” flinkají či neumí nebo se v horším případě snaží využít každé neznalosti zákazníka ve svůj finanční prospěch anebo se s vědomím toho, co dělají, účastní různých nekalých praktik. To se prostě děje a jistě nejen v tomto obory.

I na ty mechaniky, o kterých víme, že se ničeho takového nedopouštějí, ale někteří hledí trochu skrz prsty. Nejde-li o zaměstnance většího servisu, s nimiž zákazníci z podstaty nepřijdou do styku, nabude klient obvykle dojmu, že nejde zrovna o kulturní tvory. Je to trochu krátkozraké, neboť v malém autoservisu to prostě nemůže vypadat jako na operačním sále, pravdou ale také je, že někteří tomu sami pomáhají. Schválně, kolik jste sami poznali autoservisů, pneuservisů a podobných míst, na kterým vrcholným kulturním prožitkem byla možnost prolistovat si některý z erotických kalendářů visících na zdi...

Tohle všechno ale mohou být jen předsudky, váš automechanik skutečně nemusí být „buran”. Svědčí o tom i přiložené fotografie, na kterých skupina automechaniků z jednoho malého servisu na americkém středozápadu přetvořila ve stylu sobě vlastním slavné renesanční obrazy. Pochopitelně, nestalo by se to, kdyby k nim jednoho dne nezavítal fotograf Freddy Fabris, který při spatření těchto lidí a prostředí kolem nich dostal celý nápad, oni mechanici by se ale do této eskapády nikdy nepustili, kdyby jim tato myšlenka nebyla blízká.

Někteří mohou výsledek považovat za kýč, ale nám přijde být zábavný i zajímavý. Fabris dal takto dohromady s techniky servisu svéráznou živou podobu několika slavných obrazů renesančních mistrů. Jednak jde o reinterpretaci obrazu Poslední večeře, v tomto případě nikoli od Leonarda da Vinciho známého teď už snad pro každého z Šifry mistra Leonarda, ale jeho modernější alternativy od Philippa de Champaigne. Ten by mohl některé i pobouřit, další se ale kontroverzi vyhýbají.

Pravděpodobně bude znát také obraz Lekce anatomie dr. Tulpa od Rembrandta Harmenszoona van Rijna, který je slavný už tím, že se na něj holandský mistr poprvé podepsal svým celým křestním jménem - Rembrandt. Lekce „automobilové anatomie” není o nic méně zajímavá. A pak je tu ještě Stvoření Adama, další veleslavný kus, tentokrát Michelangela Buonarrotiho z výzdoby Sixtýnské kaple - obdobný výjev z opravy vozu...

„Přetvořit malbu ve fotografie byla výzva, na kterou jsem se těšil. Chtěl jsem respektovat vzhled a pocit z originálů, ale cítil nutkání přijít s jinou koncepcí, která by originálu dodala nový háv,” řekl k fotografiím Fabris.

Podívejte se na výsledek sami. Pro srovnání přidáváme i originály a také několik dalších pseudorenesančních portrétů vybraných mechaniků inspirovaných opět Rembrandtovou prací. Sami posuďte, jak moc se vám to všechno zamlouvá, my pouze konstatujeme, že přesvědčení o tom, že každý automechanik musí být nekulturní barbar, prostě může být hloupý předsudek. Ostatně jako kterýkoli jiný...

Reinterpretace Poslední večeře od Philippa de Champaigne

Pro srovnání originál

A pro úplnost da Vinciho obraz stejného jména (zde čitelnější kopie)

Reinterpretace Lekce anatomie dr. Tulpa od Rembrandta

Pro srovnání originál

Reinterpretace Stvoření Adama od Michelangela

Pro srovnání originál

Portréty automechaniků volně inspirované Rembrandtovou prací

Pro srovnání vybrané Rembrandtovy portréty

Zdroj: Freddy Fabris@Huffington Post

Petr Miler