Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Mysleli jste si, že auta na sprintech po projetí cílem vyhazují padák jen pro pobavení publika? Tak se podívejte, co se stane, když takový padá selže a nesplní svoji funkci.

Závody ve sprintech v české kotlině záplavu fanoušků nemají. Není to až tak překvapivé, neboť zejména z pohledu televizního diváka nejde o úžasnou podívanou, u níž vydržíte několik hodin. Spíše je jistota, že po pár průjezdech vám již vše bude připadat naprosto stereotypní. Prostě se jen dvě auta postaví na startovní čáru, po startu pokračují 400 nebo 800 metrů v přímém směru... a je hotovo. Tedy na první pohled.

Ten druhý je ovšem mnohem komplexnější. Ačkoliv jde o velmi krátký závod, a to jak v rámci metrů, tak i sekund, odehraje se při něm mnohé. A to navíc v tempu, které nelze nazvat jinak než jako frenetické. Ostatně si stačí uvědomit, že u nejrychlejších dragsterů vůz následně zrychluje z 0 na 160 km/h za méně než 1 sekundu.

Tohle tempo je tak vražedné, že by se z něj i Cobře 11 zamotala hlava. A vlastně nejen německé dálniční policii, ale prakticky každému netrénovanému jedinci, neboť na závodníky při odpíchnutí z místa působí větší přetížení než na astronauty při startu rakety. Jen díky tomu mohou někteří dosáhnout rychlostí přes 500 km/h za necelé čtyři sekundy, přičemž spálí přes 60 litrů nitrometanového paliva.

Nejde však pouze o akceleraci, stejně důležité je i zastavení vozu. A právě v tomto bodě se dostáváme k meritu věci. Jak se totiž můžete přesvědčit na vlastní oči, upravenému Chevroletu Chevelle z roku 1969 (nebo spíše úplně jiné technice oblečené do hávu Chevelle), jenž byl řízen Mikem Bowmanem, se na konci cílové rovinky neotevřel padák.

Dragstery sice jsou vybaveny klasickým brzdovým systémem jako běžná auta, kvůli vysokým rychlostem, jichž během krátké chvíle dosahují a které je zároveň třeba během krátké chvíle zredukovat, pro ně ale nejsou primární. Pokud by nějaké kotouče měly něco podobného zvládnout, byly by velké, drahé a těžké a to se na sprintech nehodí.

Dragstery proto používají jako primární nástroj pro zpomalení padáky, jež jsou vypouštěny stiskem tlačítka. A teprve poté, kdy vozy dostatečně zpomalí, jezdec šlápne na klasické brzdy, jež dokonají zbytek. V případě Bowmana padák ale selhal a brzdy byly při daném tempu pomalu nepoužitelné - ostatně i proto se rychle rozžhavily do ruda a vůz nezastavily. Jak dopadl, se podívejte sami - skončilo v záchranné síti na konci dráhy, která je tu pro tento případ postavena. A vůz zachytila docela šikovně.

Pilotovi se naštěstí nic nestalo a jeho duchapřítomnost je třeba pochválit. Ač onen Chevelle nepatří mezi nejrychlejší dragstery na světě, Bowman s ním stále zvládl pokořit čtvrtmíli (tedy oněch 400 metrů) za 5,89 sekundy, přičemž v cíli měl na tachometru 255 mil v hodině (410 km/h). Pilot pak musel bleskurychle zareagovat na selhání padáku. Auto následně srovnal do osy dráhy tak, aby se trefil do středu záchranné sítě. Náraz do ní se tak obešel bez rotací.

Bowman tak nehodu přežil bez újmy na zdraví a zdá se, že ani vozu se toho příliš nestalo. Závody dragsterů můžeme považovat za jednoduchou zábavu, jde ale o přehlídku špičkové techniky a ještě lepších pilotů.

Petr Prokopec