Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

V sobotu náhle odvolaný šéf Fiatu, Ferrari, Chrysleru a několika dalších významných automobilových firem je na tom skutečné zle. Šéf mateřského holdingu připravuje zaměstnance na nejhorší.

V noci ze soboty na neděli obletěla svět zpráva, že šéfa koncernu FCA náhle odvolali ze všech významných funkcí. Nemá to bohužel nic do činění s tím, jak Sergio Marchionne tyto firmy vedl, ale s jeho zdravím, které se podle sobotního prohlášení společnosti „v posledních hodinách významně zhoršilo”. Na začátku všeho přitom stála relativně banální operace ramene, kterou Marchionne podstoupil ve Švýcarsku koncem června. Teď už víme, že je kvůli pooperačním komplikacím dodnes na jednotce intenzivní péče a bojuje o holý život.

Co přesně se v sobotu stalo, že holding Exor ovládající firmy impéria někdejšího šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho, odvolal Marchionneho ze všech významných funkcí a nahradil jej jinými lidmi, stále nevíme. Věrohodná italská média hovoří o tom, že upadl do hlubokého kómatu a jeho šance na návrat do normálního života jsou minimální. Tomu odpovídá i reakce Exoru, který by jistě nikdy nepřikročil k tak razantním změnám ve vedení svých firem, pokud by alespoň nedoufal, že se Marchionne do jejich vedení může někdy vrátit.

Hlava Exoru, Agnelliho vnuk a hlavní dědic jeho firem John Elkann už v noci ze soboty na neděli situaci pro média komentoval způsobem, který nevyzníval ani trochu pozitivně. Jeho slova připomínala spíše řeč na pohřbech, ještě otevřenější byl ale v nedělním dopisu adresovaném všem zaměstnancům Fiatu a Chrysleru. Už uvození slovy o tom, aby se „připravili na nejhorší” nevěstí nic dobrého a i v textu pokračuje v podobném duchu. Dále vám jej nabízíme v kompletním znění s českým překladem bez redakčních zásahů.

Dopis Johna Elkanna zaměstnancům Fiatu a Chrysleru z 22. července 2018

Drazí kolegové,

toto je bezpochyby nejsložitější dopis, který jsem kdy napsal. S hlubokým zármutkem vám musím sdělit, že stav našeho generálního ředitele Sergia Marchionneho, který nedávno podstoupil chirurgický zákrok, se v posledních hodinách prudce zhoršil a nedovolí mu vrátit se do FCA. V posledních 14 letech, nejprve ve Fiatu, pak v Chrysleru a nakonec v FCA, byl Sergio ten nejlepší šéf, kterého jste si mohli přát. Pro mě byl mentorem, kolegou a blízkým přítelem. Poznali jsme se v jednom z nejtemnějších momentů historie Fiatu a bylo zásluhou jeho intelektu, vytrvalosti a vedení, že jsme zvládli společnost zachránit.

Sergio se zasloužil o neuvěřitelný obrat i v Chrysleru a svou odvahou pracovat s kulturní integrací obou firem položil základy lepší budoucnosti pro nás všechny. Budeme Sergiovi navěky vděční za výsledky, kterých dosáhl a za realizaci toho, co se zdálo být neuskutečnitelné. Ale jak on sám mnohokrát říkal: „Skutečná hodnota šéfa není měřena tím, čeho dosáhl během své kariéry, ale tím, co byl schopen po sobě zanechat.”

Od našeho prvního setkání, kdy jsme hovořili o možnosti převzít vedení Fiatu, mě krom jeho manažerských schopností a inteligence zaujaly jeho lidské kvality. Kvality, které jsem viděl v jeho očích, ve způsobu řešení některých věcí, ve schopnosti rozumět lidem. Učil nás mít odvahu, změnit status quo, prolomit konvence a jít za hranice toho, co už známe. Vždy nás tlačil k tomu, abychom se učili, zlepšovali se a mířili vysoko - často za hranici našich vlastních limitů - a byl vždy tím prvním, kdo se do toho pustil.

Jeho odkaz, který nám dovoluje hovořit o tom, co pro něj bylo opravdu důležité? Snaha o dokonalost, myšlenka, že vždy existuje prostor ke zlepšení. Jeho doktrína, jeho nabádání k tomu nikdy nic nepřijímat pasivně, nebýt nikdy spokojený s pouhou dostatečností jsou nyní integrální součástí naší kultury v FCA. Kultury, která nás nutí neustále zvedat laťku a nikdy se nespokojit s průměrností. Definice slova „vůdce”, o kterou se Sergio postaral, je dnes platnější více než kdy dříve.

Na čem opravdu záleží, je kultura, kterou šéf ve firmě zanechá pro ty, kteří přijdou po něm. Nejlepší způsob, jak jej soudit, je podle toho, co firma bude dělat po jeho odchodu. Tohle je jen pár z mnoha příkladů dokazujících, jak moc vzácným a skutečným vůdcem Sergio byl. Už o mnoho let dříve jsme spolu začali pracovat na plánu, který garantuje návaznost a zachová kulturu, která dnes v FCA žije.

I tato slova bohužel naznačují, že Sergio Marchionne svůj boj o život spíše vzdává než cokoli jiného. Nedovedeme si představit, že by si člověk v pozici Johna Elkanna troufl říci, aby se zaměstnanci „připravili na nejhorší”, aby se smířili s tím, že „už se nevrátí do FCA” a tímto způsobem shrnoval jeho přispění firmě, pokud by aspoň doufal, že to alespoň jednou bude moci říci sám. Nechceme být špatnými proroky, už vůbec si to nepřejeme a neskutečně rádi se budeme mýlit. Obáváme se ale, že další významná zpráva o Marchionnem bude ta oznamující jeho odchod ze světa...

Petr Miler