Autoforum

/

Foto: Autocenter Bargeshagen, publikováno se souhlasem

Vidíte to místo na zadních sedadlech? Takhle jedou páni. A výrobce si myslel, že právě ti po takovém autě sáhnou, šeredně se ale zmýlil. Neprodal skoro nic, výrobu ukončil předčasně a dodaná auta se dnes s minimem zájmu povalují po bazarech bez ohledu na stav.

Bude těžké tomu dnes uvěřit, v 90. letech bylo ale docela normální, když mainstreamové automobilky nabízely reprezentativní auta vyšší třídy. Peugeot měl svou šestistovkovou řadu, Opel nabízel Omegu, Citroën prodával své XM a Renault zase Safrane. Pokud tuto dobu nepamatujete, pomyslíte si cosi o nevyhnutelných propadácích, realita byla ale jiná. Vlastně hodně jiná.

Tahle auta se totiž prodávala velmi slušně, některá šla označit dokonce za velký úspěch. Taková Omega svého času překonávala hranici 100 tisíc prodaných aut v Evropě za jediný rok. To je skutečně skoro neuvěřitelné, když vezmeme v potaz, že tatáž značka loni prodala na celém kontinentu pouze 400 tisíc aut všech modelů a jen prťavá Corsa se dnes Omeze může rovnat. To je fascinující.

Na přelomu milénia ale jako by výrobci těchto modelů ztratili sebevědomí. Osobně si pamatuji, že řada těchto vozů tehdy měla své zákazníky, automobilky jim ale přestaly nabízet to, co očekávali. Buď místo úspěšných typů nepřišly s ničím, popř. se pokusily rozšířit záběr nově koncipovanými auty. A totálně pohořely.

Touto cestou se rozhodl kráčet i Opel, který v roce 2003 vyřadil přestárlou Omegu z nabídky. A místo ní začal prodávat něco, čemu nikdo soudný nemohl věštit úspěch - hatchback vyšší třídy s názvem Signum. Už koncepce auta byla bizarní, navíc ji doprovázel design, pro nějž bylo slovo „nezajímavý” pochvalou.

Nutno říci, že nešlo o špatný vůz. Signum bylo velmi dobře vybavené, pod přední kapotu se montovaly benzínové i dieselové šestiválce, po faceliftu dokonce i přeplňovaná „dva-osma” o 250 koních. Zavazadelník byl hodně velký a zejména na zadních místech byla spousta prostoru, ještě více než prostorem proslulé Omeze, však se podívejte na fotky. Zadní pasažéři si také mohli sami ovládat rádio, stačilo připojit sluchátka a mohli si na vlastním ovládacím panelu vybrat mezi rádiem a CD a upravit hlasitost.

Po podvozkové stránce bylo Signum pohodlné a velmi dobře odhlučněné. Byl to ale hatchback a o taková auta ve vyšší střední třídě stojí leda excentrici. Jasně, i takoví lidé existují, bývá jich ale příliš málo na to, aby uživili prodeje drahého auta. Přehlédnout pak nešlo ani to, že vůz se po všech stránkách odklonil od technické koncepce Omegy. Signum byl k mání jen s pohonem předních kol, zatímco Omega bylo takové levnější BMW řady 5 - měla motor vpředu a pohon zadních kol. Dieselový šestiválec (s obchodním označením 2,5 TD) pak dokonce od BMW přímo pocházel a prodejci Opelu byli tehdy hrdí na to, že ho mají pod palcem jako argument.

Něco takového o modelu Signum říct nešlo, dostali nafouklou Astru, a tak staří zákaznici zůstali neosloveni. A jakýchkoli jiných do showroomů mnoho nedorazilo. Auto byl takový prodejní propadák, za celou svou éru oslovilo přibližně tolik lidí, co kdysi Omega za jediný rok a Opel se jeho trápení rozhodl v roce 2008 - po pouhých pěti letech na trhu a jednom docela velkém faceliftu - ukončit.

Tou dobou někteří tvrdili, že cosi jako velký hatchback bude oceněno časem a relativně vzácné Signum se jednoho dne bude prodávat dráže, než by jeho dobový obchodní „úspěch” naznačoval. Teď už si můžeme říci, že i to byla iluze. Celých 18 let poté, kdy byl život tohoto modelu poněkud násilně ukončen, se v bazarech marně prodává spousta kusů i za ceny nižší než 10 tisíc Kč. Auto do 15 tisíc Kč nebývá rarita a za 20 tisíc korun si můžete vybírat dosyta, třebaže opravdu hezky vyhlížející kousky vyjdou dráž.

Právě takový poslal do prodeje jeden z jeho německých majitelů a marnost existence tohoto Opelu jen stvrzuje. Jeho vůz je opravdu hezký, tedy stavem, neboť vizuálně je to zvlášť v nenápadité modré barvě neatraktivní auto, jakkoli faceliftované provedení vypadá aspoň trochu líp. První a jediný majitel sáhl po skoro základním benzinovém motoru 1,8 se 140 koňmi a manuální převodovkou, což je na tak velké auto nepřesvědčivé, ale i takové Signum tehdy vážilo kolem 1,4 tuny. A provedení Edition Plus nabízí aspoň nějaký komfort. Zajímavé je na tomto autě něco úplně jiného - po celou svou existenci od roku 2008 moc nejezdilo a většinu času strávilo v garáži.

Vypadá tedy velmi zachovale, rozhodně dalece nevyužitě. Za skoro dvě dekády své existence totiž najelo pouhých 58 500 kilometrů v rukou penzisty, to je skutečně skoro nic na auto takového kalibru. Takhle málo jeté Signum už se moc nevidí, přesto se ho nikdo ani nepokouší prodat za bůhvíjak vysokou sumu.

Signum bylo původně auto za milion a víc, přesto dnes tento konkrétní extra kousek můžete mít za pouhých 6 555 euro, tedy asi 157 tisíc Kč. To není velká část z původní ceny vozu, navíc je to jeden z nejdražších kusů v prodeji v Evropě, a tak jde také podle toho na odbyt - prodávající říká, že zájem je prakticky nulový. Asi bude muset zlevnit, o 50 až 60 tisíc níž by se podle nás zájemce našel. Jde vůbec říct víc pro potvrzení dojmu, že Opel s tímto luxusním modelem netrefil terč jako léta nikdo jiný?

Zdroj: Autocenter Bargeshagen@Mobile.de

Petr Miler