Autoforum

/

Foto: Autoteile Koch, publikováno se souhlasem

Pohled na tohle auto dnes vyvolává surreální pocity, přitom to není tak dávno, kdy jste si jej ještě mohli koupit jako nové. Jen tak, z normální nabídky, nejde o žádnou limitovanou specialitu ani ostrý speciál. Prostě lepší kompakt s šestiválcem pro kohokoli, nezní to krásně?

Pravidelně se s kolegy z redakce i s „automobilovými přáteli” stejné generace z různých koutů Evropy přeme o to, jak máme vůbec hledět na to, že jsme jako řidiči zažili přelom milénia a roky jej následující. Na jednu stranu to byly krásné časy, jeden z vrcholů evoluce, který v řadě ohledů zůstává a zřejmě zřejmě i zůstane nepřekonán. Jako takový byl zdrojem nadšení, s odstupem času je ale zdrojem o to větší frustrace, neboť bez jeho prožití nemůžete chápat, o co všechno jste později přišli.

V diskuzích na toto téma jde skutečně o generační střet. Stačilo do světa aut skočit rovnýma nohama o nějakou dekádu později, takovým lidem tedy dnes snadno může být přes 30 a nemusí to být žádní řidičští junioři, aby vůbec nechápali, o čem mluvíte. Šlo by napsat knihu o tom, jaká auta se prodávala kolem roku 2002, ze kterých už v roce 2012 nezbylo buď vůbec nic, nebo jen náhodné dozvuky éry, která byla zejména bujícími regulacemi odsouzena ke zkáze.

Dnes ale nechceme plakat nad rozlitým mlékem, nemá to smysl, připomenout si ovšem ony chvíle chceme. Náhodou totiž jsme narazili na jedno auto, které úžasným způsobem vrací vzpomínky. Psal se rok 2005 a - jakkoli to dnes bude znít neuvěřitelně - v nižší střední třídě jste si mohli vybírat hned z několika šestiválcových aut dosti rozdílných koncepcí. Neděláme si legraci, osobně pamatuji tehdejší teoretické debaty o tom, zda dát přednost Alfě Romeo 147 GTA, Audi A3 3,2 V6 quattro nebo BMW 130i. Mohli jste mít řadový i vidlicový šestiválec, pohon předních, zadních i všech kol, automaty, manuály... Neuvěřitelná selekce v tak krutě úzkoprofilovém subsegmentu.

Obecně vzato byla tato auta stejně zbytná jako kdykoli dříve i později, bylo ale otázkou prestiže je nabídnout a vytvářet image prémiové značky náležitě výjimečnými věcmi. A to ani nemluvíme o tom, co se dalo koupit vedle nich od těch samých značek - třeba takové Audi současně nabízelo verzi V6, vedle toho ostřejší S3 s dvoulitrovým turbem a později dokonce i RS3 s řadovým pětiválcem 2,5 TFSI. Mám skoro pocit, že tohle bude jednou dětem vyprávět někdo na dobrou noc jako pokračování pohádky o Červené Karkulce. Ale stalo se to, vlastně docela nedávno. A auto na fotkách níže je důkazem.

Z pohledu řidiče jde asi o nejméně zajímavý vůz ze zmíněného tria. Alfa 147 GTA byla rozšafná Italka, která sice v některých situacích nefungovala úplně příkladně, emoce z ale ní čišely. A její motor byl jako pila. BMW 130i je legenda svého druhu, jediná šestiválcová zadokolka v tomto segmentu, která kdy vznikla, s vytříbeným motorem a všemi výhodami klasické koncepce. A3 V6 vedle toho byla spíše lvicí salónů nezakládající si na sportovních dovednostech a její motor byl tak uhlazený, až byl trochu nudný, tehdy mu lidé „nadávali do elektromotoru”. Ale 250 koní na všech kolech s „fofrklackem” v ruce nebo automatem jako alternativou, to má svou hodnotu, na normální ježdění to bylo nejpříjemnější auto velmi vysoké úrovně. A řekli jsme, že tuhle rozmarnou bizarnost šlo mít ve tří- i pětidvéřovém provedení?

Jednu z nich teď máme před sebou a je to skutečně úžasná, současně ale velmi nevýrazná vzpomínka na ony časy. Na tomto provedení je vidět, jak Audi verzi 3,2 V6 quattro nabízelo prostě „jen tak”, bez velkých dramat. Vidíme auto už ve velmi dobré výbavě s koženými sedadly a čalouněním, ale klidně jste jej mohli mít jako docela oholený Ambition s látkovými sedadly nebo volantem bez dálkového ovládání čehokoli. Zcela tuctově je pak vyvedená pětidvéřová karoserii v černé barvě a alespoň líbivějšími koly z lehkých slitin. Ale nenechte se mýlit, tohle není nic velkého tak či onak - Audi A3 8P na délku měřilo jen o fous víc než dnešní Škoda Fabia.

Ale zpátky k vyhlédnuté A3, která měla dosud jen dva majitele, kteří s ní za 21 let najeli pouze 93 tisíc km. A auto nevypadá ani na to, působí skoro dokonale vším od světel přes kola až po nevytahanou kůži na sedadlech. Historie s veškerou servisní dokumentací je navíc bezchybná, jak byste od německých majitelů staršího data zrodu čekali.

Uvážíme-li, jaký klenot kompaktní nabídky to byl tehdy, jaká fascinující vzpomínka na jednu éru a jaká rarita je to dnes, pak lze i ne úplně skromnou cenu 17 990 Eur, tedy asi 438 tisíc Kč, označit za přijatelnou. Však za to dnes dostanete leda onu novou Fabii - o třídu menší auto s výbavou blízkou nule, motorem o méně jak třetinovém objemu, polovičním počtem válců, polovičním počtem hnaných kol, naprosto nulovou historickou hodnotou a nulovým generovaným nadšení z řízení. Tohle auto je touto optikou snad i hřích nekoupit.

Zdroj: Autoteile Koch@Mobile.de

Petr Miler