Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Koupit si ojeté Ferrari obvykle znamená smířit se i s horou budoucích výdajů. Ne tak v tomto případě, kupující dostal dva roky po koupi k autu ještě tučný bonus, za který si může pořídit klidně i Bugatti.

Ferrari F430 se dnes jako ojetá prodávají za ceny začínající na 1,8 milionu Kč. Žádná láce a jinak tomu nebylo ani v roce 2016, kdy si tento vůz pořídil Hamid Adeli jako ojetý u dealera Mercedesu v Bentonville v americkém Arkansasu. Stál jej 90 tisíc dolarů, dnešním kursem něco přes 2 miliony Kč, takže nebyl podezřele levný. A Adeli se jej rozhodl koupit i přesto, že jej osobně neviděl a nemohl jej tedy ani vyzkoušet.

U nás nepříliš častá, v poněkud větších Spojených státech ne až tak výjimečná praktika obecně není hodná doporučení, v tomto případě se ale kupujícímu vyplatila, třebaže nedostal auto ve stavu, ve kterém si jej přál mít. Nebyl přitom zase tak naivní - vůz nechal prodejce zkontrolovat u nedalekého prodejce Ferrari, který na něm provedl rozličné nezbytné opravy, například výměnu spojky. Servisní centrum však objevilo i další nedostatky, které zařadilo mezi „doporučené opravy”. Ty však prodávající neprovedl a před kupujícím je zamlčel.

Místo toho Adelimu tvrdil, že vůz je v „excelentním” stavu a do auta „stačí nasednout a jet”. Tomu tak bylo dodáno do místa jeho bydliště, kde hned při první jízdě zjistil, že věci se mají trochu jinak. Auto za jízdy silně zapáchalo a odér se z něj linoucí byl tak silný, že se po dojetí domů rychle začal nést z garáže celým domem. Adeli tak nechal vůz odtáhnout do servisu, který odhalil řadu dříve nezmíněných nedostatků, mimo jiné únik spalin z výfukového potrubí, jenž se staral o onen zápach. O většině z nich přitom prodávající vozu díky inspekci Ferrari dobře věděl, tyto informace si ale nechal pro sebe.

Nový majitel nechal vůz opravit a požadoval po dealerství Mercedesu úhradu nákladů. To ji odmítlo s tím, že „cokoli co by mohlo být považováno za problém u 10 let starého vozu bylo opraveno”. Adeli se ale s takovou reakcí nespokojil a po opakovaných pokusech o smírné řešení dealera zažaloval mj. pro podvod. Pochopitelně leckdo nyní může říci, že nemusel riskovat a auto si mohl prohlédnout. To je jistě pravda, koupě na dálku ale nedává prodávajícímu právo lhát o stavu vozu či zamlčovat důležité informace - jednání dealera Mercedesu jistě mohlo být férovější.

Soud to viděl stejně a porota prodávajícího potrestala vážně tvrdě. Podle jejího rozhodnutí má Adelimu zaplatit 6 835 dolarů (153 tisíc Kč) za vzniklou škodu, 13 366 dolarů (300 tisíc Kč) za další vzniklé náklady a ohromujících 5,8 milionu dolarů (130 milionů Kč) jako tzv. represivní náhradu škodu, která má na jednu stranu potrestat viníka a na druhou odměnit poškozeného.

Vzhledem k ceně vozu jsou to obrovské peníze, je ale třeba dodat, že rozsudek zatím není pravomocný a sám poškozený připouští, že by se v případě represivní náhrady škody spokojil i s 676 325 dolary (15,2 milionu Kč). Odvolací soud tedy může náhradu snížit, tak či onak bude výsledek celého obchodu prodávajícího hodně bolet, neboť jeho samotná vina už je nesporná. Američané jsou s rozsudkem vesměs spokojeni - dealerům rádi říkají „stealeři” (v podstatě zloději) a podobné případy jsou nejlepším vodítkem k tomu, že moudřejší bude chovat se čestně a auto prodávat v takovém stavu, v jakém skutečně je. Pro kupující je pak nejlepším připomenutím, že kupovat ojetinu bez vyzkoušení vážně není moudré - překrucovat realitu může zjevně kdokoli, i oficiální dealer prestižní značky.

Zdroj: Auto News

Petr Miler