Autoforum

/

Foto: NASA

Evoluce dopravních prostředků všeho druhu je tak rychlá, že obvykle stačí chvíle, aby se dřívější král toho či onoho stal tím druhým vzadu. Během příprav nové lodi pro návrat na Měsíc ale NASA používá fascinující transportní letadlo z roku 1965.

Národní úřadu pro letectví a kosmonautiku alias NASA se s koncem životnosti svých raketoplánů dostal do prekérní situace. Sice nadále provozoval velkou část Mezinárodní vesmírné stanice, své lidi tam ale mohl dopravovat pouze na palubách ruských Sojuzů. Rusové této závislosti samozřejmě využívali a není divu, že se Američané v této pozici necítili dvakrát komfortně.

V posledních letech se tak soustředí na opětovné získání možnosti cestovat do kosmu svými vlastními loděmi, přičemž tyto snahy mají být završeny návratem člověka na Měsíc. Dle původních plánů prezidenta Trumpa se tak mělo stát v roce 2024 a byť v tuto chvíli není jisté, zda se to povede, Bidenova administrativa zůstává tomuto cíli oddána.

Stát se tak má v rámci programu zvaného Artemis, který bude využívat hned několika pozoruhodných dopravních a vůbec technických prostředků. Jedním z nich je loď Orion vyvíjená společností Lockheed Martin, která se má postarat o poslední krok. Krom toho bude pracovat s raketou zvanou Space Launch System (SLS) a vesmírnou stanicí The Gateway - ta bude sloužit jako základna pro návrat do konečné destinace jménem Měsíc.

Dnes si posvítíme na Orion, který vychází z původních velitelský modulů programu Apollo. Tato loď prochází testovacím procesem, při kterém cestuje mezi jednotlivými zkušebními středisky NASA, což je klíč k podstatě tohoto článku. Orion totiž není žádný drobek, na výšku má 3,3 metru a kruhový půdorys v nejširší části zabírá průměr 5 metrů. Vzhledem k ceně jsou na jeho přepravu kladeny zvláštní nároky, navíc jde pochopitelně o čas. Orion tak není vhodné jen tak naložit třeba na vlak či kamion, jeho transport nejlépe zajistí letadlo. Jenže žádný moderní stroj, který by loď pobral, neexistuje. Práci tak musí zastat speciální letadlo zvané Super Guppy, které má v rodném listě napsaný rok 1965.

Tento vzdušný transportér je schopný pojmout náklad o rozměrech 34 x 7,6 x 7,6 metru a hmotnosti cca 25 tun. Nevšední prostornost je dána nafouklým trupem, kvůli kterému dostal přezdívku malých akvarijních rybek, pavích oček. Celkovými rozměry to není žádný obr, dnes létají výrazně větší stroje, ve své době to ale bylo jediné letadlo schopné převézt poslední stupeň Saturnu V, a mělo tak významný podíl na programu Apollo. A při návratu na Měsíc se bez něj NASA neobejde ani dnes, stále neexistuje jiné letadlo schopné pojmout tak neforemný předmět.

Super Guppy má rozpětí křídel 47,6 metru a prázdné váží 46 tun. Čtyři členové posádky mohou doletět na vzdálenost až 3 219 kilometrů, což bohatě stačí třeba na přepravu Orionu z Ohia, do státního zkušebního centra Plum Brook Station nedaleko Clevelandu. Tam Orion strávil měsíce v největší vakuové komoře světa teplotách od mínus 160 do plus 150 stupňů Celsia, aby struktura okusila teplotní přechody, které ji čekají ve vesmíru i následně při návratu na Zemi. A to je jen malá část ze zkoušek, kterým se Orion musí před svým nasazením podrobit - parťákem je mu při těchto i dalších cestách Super Guppy, pravý opak moderny, kterou se nový vesmírný program NASA snaží být.

Ve službě je už opravdu hodně, hodně dlouho... Foto: NASA

Zdroje: NASA, Jalopnik

Mirek Mazal