Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Asi od nikoho se v dalších letech ve Formuli 1 nečeká tolik jako od něj. Po Hamiltonovi a Vettelovi někoho musí převzít kormidlo a vše nasvědčuje tomu, že to vedle Maxe Vestappena bude Charles Leclerc. Právě ten v létě v Monaku krotí zajímavý stroj.

Letošní sezónu Formule 1 lze v mnoha ohledech považovat za překvapivou. I když bychom si vlastně již mohli pomalu zvyknout, že takové Ferrari vypadá během testů špičkově, ovšem následně předvede typický italský šlendrián, kvůli němuž již nyní nezvládá držet krok nejen s Mercedesem, ale rovněž s Red Bullem. Rakušané přitom neskutečně bodují díky pohonné jednotce Hondy, která je již dvakrát vynesla na stupeň nejvyšší. Ferrari oproti tomu strádá, jakkoliv má k dispozici jeden z největších talentů poslední doby.

Řeč není o čtyřnásobném světovém šampionovi Sebastianu Vettelovi, ale naopak o nováčkovi Charlesi Leclercovi. Ten se sice v celkovém pořadí musí spokojit až s pátým místem, ovšem svému zkušenějšímu kolegovi v posledních pěti kvalifikacích zvládl vyprášit kožich. Úspěšnější pak byl i v samotných závodech, ze kterých si přivezl více bodů. Vettel však evidentně nezvládá tlak, který je na něj kladený, a začíná chybovat. Není tedy překvapivé, že celý paddock spekuluje, kdy jej vystřídá Mick Schumacher.

My se ale nyní zaměříme na Leclerca, jehož mentální vyspělost je na jednadvacetiletého závodníka neskutečná. Pokud se ale zadíváme do jeho minulosti, zjistíme, že za těmito schopnostmi stojí dva velmi bolestivé milníky, které Charlese neskutečně zocelily. Za úspěšnou kariérou jezdce z Monaka totiž stojí jeho otec Herve, jehož velmi dobrým přítelem byl Philippe Bianchi, jinak také otec Julese Bianchiho, dalšího talentovaného jezdce, který naneštěstí v roce 2014 ošklivě havaroval a o pár měsíců později zemřel.

Herve začal svého syna stále častěji brát na motokárový okruh, který vlastnila Bianchiho rodina, kde se sice ukazovala jeho rychlost, ale zároveň i jistá nevyrovnanost. Té si byl Charles vědom, a proto na sobě začal pracovat. I díky tomu se dokázal posadit do kokpitu jen pár dní poté, co jeho kmotr, jímž Jules Bianchi byl, zemřel. Podobně tomu bylo v roce 2017, kdy náhle a navíc těsně před závodem v Azerbajdžánu zemřel i jeho otec. Charles však přesto zvítězil, a to jak v kvalifikaci, tak v samotném klání.

Od té doby sám sebe do značné míry považuje za doktora Jekylla a pana Hyda. „Když jsem doma, dělám opravdu neskutečné blbiny. Jsem zkrátka normální jednadvacetiletý kluk. Ale když se dostanu na trať, soustředím se pouze na závodění. Jasně, občas je to neskutečně náročné, neboť je třeba se vypořádat s opravdu těžkými věcmi, ale takový už je život. Proto jsem potřeboval, aby se moje mysl dokázala od těchto starostí odpoutat a já mohl dělat svou práci na maximum.“

Na jednadvacetiletého jezdce jsou to neskutečně silná slova, nicméně jen díky nim a tomu, že se jimi Monačan řídí, je tam, kde je. Tedy v kokpitu Ferrari. A tím nemyslíme pouze monopost F1, Charles si totiž od automobilky převzal i silniční model 488 Pista. Za jeho volantem byl nyní nafocen, což ale ve výsledku nebylo až tak těžké. „Mám na něm speciální značku, takže lidé mne začínají poznávat.“ Kromě ní přitom Ferrari zdobí tradiční červená barva Rosso Corsa, s níž kontrastují černé pruhy.

Ve srovnání s Leclercovým prvním vozem jde o neskutečný posun, jakkoliv italským značkám zůstává Charles evidentně věrný. Ferrari totiž vyměnil za předchozí Fiat 500 z roku 1969. Jak je tedy patrné, veškeré jeho kroky vedly ke Scuderii, se kterou by mohl dokázat opravdu velké věci. Jen možná bude muset počkat, než do týmu znovu dorazí Schumacher a přinese s sebou disciplinovanost, která s jeho krajanem Vettelem nedorazila.

Foto: Autojunk.nl

Petr Prokopec