Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Existují vážení zákazníci Ferrari, kterým automobilka neprodá ani sériový model. A pak jsou tu tací, kteří si u ní mohou pořídit i jinak zcela neprodejný vývojový prototyp. John Collins je z těch druhých.

Ferrari je zvláštní automobilka. Zatímco prakticky všechny ostatní, nevyjímaje třeba ani Bugatti, jsou rády, když si k nim někdo pro nějaké auto přijde a vyprodají veškerou plánovanou produkci, Italové si zákazníky vybírají. Vždy dbali na to, aby vyráběli méně vozů, než které jsou na trhu schopni „udat”, aby ještě zvýšili přitažlivost svých aut. Touto praxí se řídí dodnes a i když přednost před ostatními mají mít nejváženější z klientů, někdy vybrané auto nedostanou ani ti největší sběratelé.

Někdy máme pocit, že to Ferrari dělá schválně, aby docílilo stavu, kdy jisté u něj nemá nikdo nic. Nevíme, jestli se tak někdy zachová i k muži, o kterém bude řeč dnes, v tuto chvíli se ale u Ferrari hřeje na samém vrcholu pyramidy vážených obchodních partnerů.

Jmenuje se John Collins a je zakladatelem společnosti Talacrest. Úspěšný Brit už dekády obchoduje s automobily značky Ferrari, neprodává je ale nové, soustřeďuje se jen na klasické modely. Od roku 1968 jich prodal asi 1 750 a obrátil na nich více než 1 miliardu liber. To je důkazem dobrého odhadu na trhu s automobily, třebaže Collins uspěl i v jiných oborech.

Automobily z Maranella jsou dnes jeho doménou, začínal ale úplně jinak. V hloubi minulého století se živil jako fotoreportér, čímž si vydělal na první Dino, tehdy nejlevnější model značky. Okolnosti ho donutily auto brzy prodat, a když poznal sílu dobře uzavřeného obchodu, rozhodl se založit autobazar Talacrest. Například koupil auto za 41 000 liber a následně ho prodal skoro o 30 000 liber dráž, jak sám vzpomíná v tematické kanceláři s automobilovými motivy.

Prodeje se točily a do jeho garáží se dařilo získat stále lukrativnější modely. Pod jednu střechu se mu poštěstilo dostat jak závodní speciály, tak exkluzivní edice sériových automobilů. Mezi sběrateli se stal spolehlivým zdrojem s neopakovatelnou nabídkou výjimečných strojů. Přestože roste zájem o mladší sběratelské vozy, nezvažuje obchodování s moderními Ferrari a zůstává u aut se starším datem výroby. „Miluju nová auta - mám F12 TDF a LaFerrari, ale neprodávám je, protože jsou to moje osobní auta,“ vysvětluje Collins.

Jeho firma sídlí ve Velké Británii a v roce 2016 jí její úspěšné mezinárodní obchodní aktivity přinesly královskou cenu za podnikání. Collins kupodivu dosáhl uznání i u své oblíbené automobilky, která v něm našla spolehlivého partnera pro prodej starších vozů z vlastních zásob. Ještě sám Enzo Ferrari se osobně zavázal prosazovat Talacrest jako předního světového obchodníka s klasickými Ferrari, čímž ho výrobce odměnil i privilegovaným přístupem ke zboží, které běžně není na prodej.

Bohatý muž si může ukázat prstem na cokoliv, za branami továrny se mu dostává výjimečného přístupu. Naposledy ho zaujal testovací prototyp Ferrari LaFerrari z roku 2013, který byl kdysi k vidění během zkušebních jízd na okruhu Fiorano na dohled od maranellské fabriky. Collins dostal možnost investovat do zkušební muly a udělal si zní novou hračku. Vydařený nákup zkušebního stroje je i na poměry zámožného Brita velký úlovek - takové věci Ferrari běžně neprodává nikomu.

Pohonná jednotka černého přízraku byla tím hlavním, co se v tomto voze podrobilo testování, ostatní díly jsou složené z různých typů. Světla pochází z Ferrari FF, volant patří 458 Italia, zbylé části jsou často improvizací. Výsledek není vzdálený čínským replikám, ale v tomto případě se vše podřídilo funkčnímu provedení za účelem prověřování na trati. Collins se s novu hračkou rád nechal vyfotit, aby ukázal, kam jeho obchodní dovednosti dosahují. Snad mu to vydrží a jednou nebudeme psát o tom, jak Ferrari odmítlo svému kdysi váženému obchodnímu partnerovi prodat i ten nejobyčejnější model...

Zdroj: Marchettino@Youtube, talacrest@Instagram

Mirek Mazal