Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jedna z nejsledovanějších firem světa aut posledních let se dostala do velmi svízelné situace. Právní posouzení jedné a té samé věci ji současně jednoho zásadního problému zbavuje a do jiného ji vrhá.

Před několika málo dny Uber zamířil na burzu a leckoho šokoval. Hodnota firmy ihned po úpisu akcií dvojnásobně překonala Ford, tedy automobilku se stoletou minulostí, která vyrábí miliony aut ročně a která i přes mnohé obtíže stále generuje zisk. To je něco, s čím jsme si Uber nikdy nemohli spojit a je nejasné, jestli se to vůbec kdy stane.

Víra investorů v zářnou budoucnost firmy ale hned záhy dostala vážnou trhlinu. V extrémním případě se totiž může stát, že Uber zakrátko půjde ke dnu, stejně jako jemu podobné firmy, třeba AirBnB. Poslat je tam paradoxně může skutečnost, která měla firmě provozující jakousi sdílenou autodopravu pomoci. Ve prospěch Uberu se vyslovil právník americké Národní rady odborů - a s ním následně i celá rada -, dle které nejsou řidiči Uberu zaměstnanci, nýbrž nezávislými dodavateli služeb.

Tato slova sama o sobě nejsou právně závazná, jsou ale zásadním argumentem ve sporech Uberu s úřady i některými řidiči. Pokud Národní rada odborů, která stojí na straně zaměstnanců, vysloví právní názor, že s řidiči Uberu není možné zacházet jako se zaměstnanci, protože si mj. sami určují, kdy, pro koho či zda vůbec budou jezdit, stěží si lze představit soud, který bude vnímat věc opačně. Detailní právní rozbor rady tak Uberu na jednu stranu velmi pomůže ve sporech, zda jej lze vnímat jako taxislužbu či zda by měl za řidiče platit rozličná zákonná pojištění nebo jim povolit sdružování se v odborech. Na tu druhou jej ale může zcela zničit.

Firma tedy může dále vystupovat tak, jakože sama nenabízí přepravní služby koncovým zákazníkům. Provozuje platformu, k níž mají přístup jak lidé požadující odvoz, tak i ti, kteří jej nabízí. Obě strany jsou pro Uber technicky vzato zákazníci, kteří pak platí za zprostředkování, a to 25 procent z utracené sumy. Až potud je po legální stránce vše v pořádku. Nicméně problém tkví ve skutečnosti, že Uber nestanovuje pouze výši poplatku, ale také výši částky, za kterou se samotná přeprava uskuteční.

Aby firma mohla diktovat všem řidičům, za jakou taxu mají jezdit, muselo by se dle amerického práva jednat o její zaměstnance. Jak jsme si ovšem vysvětlili, těmi šoféři nejsou a firma si ani nepřeje, aby jimi byli, neboť v takové pozici by zřejmě rychle skončila. Když ale samostatným subjektům mluví do toho, za kolik mají nabízet své služby, porušuje tím antimonopolní zákony, a to je též likvidační záležitost.

Nadějí Uberu je snad jen to, že žalobu by v tomto případě musela podat Federální obchodní komise, a to nelze úplně očekávat. Komise loni v létě jmenovala novou zástupkyni šéfa Správy konkurenčního chování firem, jíž se stala Gail F. Levine. Ta vystudovala práva na Harvardu a má za sebou opravdu slušnou praxi, mimo jiné i v právním oddělení ministerstva spravedlnosti. Pozornost však budí její poslední působiště, kterým byl právě Uber, kde pracovala na postu šéfa divize zaměřené na americké konkurenční právo.

Suma sumárum, komise má nyní možná tu vůbec nejlepší příležitost, jak poslat Uber před soud. Závěry Národní rady odborů jasně říkají, že firma nemá zaměstnance, ale smluvní partnery. Kvůli tomu ovšem nesmí jakkoliv hovořit do jejich podnikání, přesně to ale dělá. Flagrantně tak porušuje Shermanům antimonopolní zákon. Nicméně komise se k žádné aktivitě nemá, možná i proto, že v jejím vedení je již přes půlrok bývalá vysoce postavená manažerka Uberu.

Tento stav pochopitelně nemusí trvat věčně, a tak jsme zvědavi, jak se celá situace vyvrbí. Jisté však je, že pokud by Uber skutečně nakonec k soudu zamířil a byl navíc shledán vinným, pak spolu s ním půjdou ke dnu právě i firmy jako AirBnB, jež pracují s podobným obchodním modelem. A to by se teprve začaly dít věci...

Zdroje: Jalopnik, Uber, Reuters

Petr Prokopec