Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když svěříme řízení všech aut strojům, nejspíše ubude nehod, ale co když bude autopilot řídit jen jedno auto z mnoha? I to kupodivu může být prospěšné.

Autonomní vozy, ať už chceme či nikoliv, jednou převezmou vládu na silnicích. Jistě se to nestane dnes, zítra, ani za několik let, prakticky všechny významné automobilky ale pracují na tom, aby se to jednou stalo. A nelze předpokládat, že by žádná z nich neuspěla.

Nehořekujme ovšem nad tím, řada motoristů z toho jistě bude nadšená. Alespoň za nás se tedy děsíme zejména chvíle, kdy se na silnicích budou potkávat „elektroničtí řidiči” s těmi lidskými, což bude povede k mnoha nedorozuměním, která dnes nezažíváme, i v takovém momentě ale můžeme čekat i pozitivní dopady. Minimálně o jednom hovoří výsledky výzkumu michiganské univerzity, které vám dnes chceme přiblížit.

Jde o redukci dopravních kolon za jinak nezměněných podmínek. Ty totiž nevznikají jen kvůli dopravním omezením nebo nehodám, ale často prakticky z ničeho - jen kvůli hustotě provozu a chování lidí za volanty. Jak se to děje, jsme vám detailně vysvětlovali dříve - řidiči nejsou schopni jezdit plynule a na často bezvýznamné přibrzdění šoféra před nimi zareagují o trochu intenzivnějším brzděním. Říká se tomu efekt motýlích křídel - každý další řidič zpomalí trochu více, až ten desátý v řadě zastaví zcela. A ke stojící koloně není daleko.

Děje se to často i na českých silnicích a právě vozy s autonomním řízením tady mohou pomoci. A ne, když je budou mít všechny - zmíněný univerzitní výzkum ukázal, že už jedno auto osazené autopilotem a systémem komunikujícím s ostatními vozy, může mezi mnoha auty s lidskými řidiči pomoci, aby do oné „brzdové pasti“ nespadli všichni.

Princip výzkumu spočíval v jízdě osmi aut po silnicích v jihovýchodní části Michiganu, kde jedno dostalo úlohu vozu s autopilotem. Brzdy přitom byly nastaveny tak, aby reagovaly jen nezbytně nutnou silou a to navíc tak brzy, jak jen to bude možné. Všechna auta přitom byla schopná vysílat svou pozici a rychlost. Tato skupinka se pak pohybovala rychlostí okolo 88 km/h a čekala, až ostatní řidiči začnou brzdit.

Lze samozřejmě namítnout, že provádět takový experiment v neuzavřeném prostředí může být riskantní, nicméně na druhou stranu právě jen v reálném světě lze získat ničím nezkreslené výsledky potřebné právě pro reálný svět. Tým vedoucího výzkumu Gabora Orosze přitom zjistil, že lidé dupou na brzdy často tak prudce, až se jim uzamkne bezpečnostní pás. Oproti tomu umělá inteligence díky varování zpomaluje jemněji.

Pokud přitom lidé jedou za řidičem z masa a kostí, který brzdí prudce, logicky brzdí ještě prudčeji, až dojde k úplnému zastavení. Oproti tomu na chování umělé inteligence reagují taktéž jen postupným zpomalováním, k úplnému zastavení ale nedojde. Navíc vůz osazený autopilotem díky plynulé jízdě dokázal uspořit až 19 procent energie, lidské posádky za ním jedoucí pak pouze 7 procent.

Jak se tedy ukazuje, autonomní řízení skutečně může být prospěšné i jinak, než jsme si dosud mysleli. Stejně ale musíme s hořkostí dodat, že pokud by se lidé věnovali řízení daleko více, byli předvídavější a ohleduplnější, nebyl by nejspíše na jejich nahrazení roboty vyvíjen takový tlak. A také by rozumné nahrazení bylo o poznání obtížnější...

Zdroj: Wired

Petr Prokopec