Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Příběh vydávaní registračních značek na osobu nabírá v posledních době na síle. Je to ale nesmysl, nic podobného se v tuto chvíli nechystá.

Značka „na osobu” má řadu úskalí...

V posledních dnech a týdnech se do médií dokola vrací zpráva o takzvaném „přidělování SPZ pro řidiče na doživotí“. Ve zkratce se mělo jednat o to, že registrační číslo již nebude spojeno s konkrétním automobilem, ale podle návrhu ministerstva dopravy přímo s řidičem - jinak řečeno s majitelem anebo provozovatelem auta se souhlasem majitele. Než se podíváme na to, jaké je skutečné znění navrhované novely zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve zkratce si nastíníme, co by taková úprava obnášela a jaké problémy by s sebou mohla přinést.

Pokud připustíme, že registrační číslo na osobní automobil, jinak též espézetka, by byla do konce života opravdu vázaná na jedno konkrétní jméno, měli bychom tu v podstatě další unikátní identifikátor významově na stejné úrovni, jako je třeba rodné číslo. Akorát s tím rozdílem, že jen málokdo si své skutečné rodné číslo píše z nějakého plezíru na viditelné místo. Podobné řešení otevírá řadu otázek už z hlediska ochrany osobních údajů, otázníků je ale mnohem více.

Pokud by bylo jedno unikátní číslo opravdu spjato s jedním člověkem, znamenalo by to, že jeho například pět aut by mohlo mít identickou SPZ? Anebo bychom měli pět „jedinečných“ registračních značek na osobu? Anebo ještě jinak, ad absurdum - nosili bychom si každý v batůžku své tabulky a podle potřeby je nacvakávali do prázdných plastových rámečků aut, se kterými zrovna pojedeme, aby měl Big Bro lepší přehled? Zní to orwellovsky, ale nějak podobně to v pár státech skutečně funguje. Výhodou je, že obdobu tamního povinného smluvního pojištění můžete platit jen za jednu sadu značek a ty pak přehazovat z auta na auto. Nevýhodou zase to, že takový systém povětšinou funguje na bázi objektivní odpovědnosti provozovatele, což je jen jinak podaná obezlička pro postih majitele auta i za přestupky, které třeba nemusel spáchat.

Proti podobné realitě by se úřednický stát patrně nestavěl. Už teď se na našich silnicích monitoruje pohyb aut pomocí kamerových systémů a mýtných bran a vada je akorát v tom, že tím nelze zcela sledovat pohyb lidí, neboť ty svá auta nakupují a zase prodávají dál, střídají, registrují na své blízké, firmy... Přiřazením espézetky ke konkrétní osobě by se ale celý sledovací systém opět „vylepšil” a zpřesnil. A z toho by pak mohly vzejít hodně zajímavé informace (rozumějte obchodní komodita) pro soukromé provozovatele mýtných brán, různých czechradarů, pojišťoven a pochopitelně i státních orgánů.

...podobnou novelizaci ale ministerstvo nenavrhuje

Našli bychom zkrátka spoustu důvodů, proč se podobnému řešení bránit, naštěstí ale můžeme zůstat ve zcela teoretické rovině, nic takového totiž v tuto chvíli rozhodně nehrozí. Bez ohledu na to, co zaznělo v různých slovutných médiích o „SPZ na celý život“ odvolávajíc se přitom na tvrzení ministra Dobeše a vycházejíc z původní tiskové zprávy ČTK, fakta vypadají jinak. K dispozici je totiž již nějaký ten pátek paragrafové znění nově navrhované úpravy a to o nic podobného neusiluje. Ani nebylo potřebné provádět hloubkovou investigativní žurnalistiku, stačilo prostě otevřít příslušnou stránku ministerstva dopravy a najít znění a důvodovou zprávu připravovaného zákona.

Konkrétně paragraf 7, písmeno d, odstavec 4 říká: „Pokud při podání žádosti o změnu vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla dosavadní vlastník nebo provozovatel silničního vozidla nepožádá podle odstavce 1 nebo 2 o přidělení registrační značky tohoto silničního vozidla jinému silničnímu vozidlu, jehož je vlastníkem, nebo jehož provozovatelem se stane, a k němuž není přidělena registrační značka, přidělí obecní úřad obce s rozšířenou působností tuto registrační značku novému vlastníku nebo provozovateli silničního vozidla k tomuto silničnímu vozidlu, pokud nemá přidělenu jinou registrační značku, a zapíše tuto skutečnost do registru silničních vozidel.“

Důvodová zpráva k tomuto návrhu je poněkud srozumitelnější a povšimněte si především poslední věty: § 7d: „Navržená úprava umožňuje za určitých okolností a při splnění zákonem stanovených podmínek převod registrační značky mezi vozidly nebo ponechání registrační značky k vozidlu i po jeho přeregistraci za stanovených podmínek. Vždy však musí být zachován základní princip, že registrační značka je přidělena k nějakému konkrétnímu silničnímu vozidlu.“

Jedna espézetka na několika autech je v některých státech běžná záležitost, u nás ale nic podobného není ve hře

Jednoduše to znamená, že po novém by mohly být registrační značky ponechány vozidlu i po jeho přeregistraci a navíc předchozí majitel auta by mohl požádat o přenos své původní registrační značky na svůj nový automobil (tzv. možnost převodu registrační značky mezi vozidly). Takže jakási přenositelnost a ponechání vazby na osobu ano, ale jen na principu dobrovolnosti a to se jeví jako docela rozumný nápad.

Tím totiž bude docíleno onoho praktického efektu spočívajícího v eliminaci zbytečných výměn značek při přepisech aut, popř. v situaci, kdy si majitel místo staršího auta vyřazeného z evidence koupí jiné. Z těchto důvodů je často horováno za „osobní SPZ”, ale pro docílení takového stavu značka opravdu nemusí být vázána na majitele. Stačí pozměnit současná ustanovení zákona, která povinné výměny značek za nové nařizují, však ještě před pár lety jste při koupi vozu od pražského majitele a jeho následné registraci v Brně také nemuseli značku měnit. Právě k podobnému stavu se navrhovaná úprava vrací. Nic více a nic méně.

Proč tedy celý ten mediální humbuk?

Důvodů by se našlo více, ale co třeba menší odvedení pozornosti? Ono totiž rozumné znění konkrétního paragrafu je jedna věc a to, co se dá přilepit v rámci novelizace zákona do druhého paragrafu, je zase jiná. ČTK ve zprávě, která byla kopírována napříč médii, uvádí, že navrhovaná změna vázání registrační značky na konkrétní osobu (což je ale nesmysl - viz výše) ušetří asi polovinu z 200 milionů vynakládaných na výrobu a distribuci SPZ. Senátorům z podvýboru pro dopravu to prý měl říci ředitel ministerského odboru silniční dopravy Miroslav Tůma.

A zde je možná původ oné dezinformace. Nevím, co přesně konkrétní hlava pomazaná řekla, nicméně ministerstvo dopravy pociťovalo potřebu upozornit na fakt, že 200 milionů na značky sice vynaloží, ale poplatky za značky vybírané od motoristů padnou do kapsy obecním úřadům s rozšířenou působností, kde jsou značky vydávány. Že je to jen jiná kapsa stejných kalhot? To je sice možné, ale stát, potažmo odbor dopravy si to nemyslí. A proto chce uvedené obecní úřady donutit, aby ministerstvu začaly za výrobu a distribuci registračních značek platit. Znamená to tedy, že se teď dva úřady podělí o jeden poplatek? Pokud si myslíte, že nikoli, samozřejmě tipujete správně. Obecní úřady se zahojí tím, že stát novelizací zákona v některých případech až zdvojnásobí poplatky spojené se změnou majitele auta, aby byly obě kapsy stejně plné. A hádejte, kdo místo jedné kasičky bude nadívat nově i druhou? No jistěže my.

Tento případ má ale ještě i jinou, poněkud méně očekávanou rovinu, která zde ještě nezazněla. A to jsou ekologické poplatky a poplatky obecně spojené s přeregistrací. Je známou věcí, že lidé ve snaze vyhnout se dalšímu zdanění ve formě „environmentálního výpalného“ při prvním převodu staršího auta buď využijí někoho s průkazem ZTP (který je od této povinnosti osvobozen) anebo prostě nechají auto v polopřevodu - tj. původní majitel auto odhlásí, ale nový majitel jej na sebe nepřihlásí. Sice to není dovolené, ale neexistuje výnos, který by přímo toto dané chování motoristů postihoval a to se samozřejmě státu nelíbí, protože tím přichází třeba o nepřímé daně maskované za boj o záchranu planety.

Fronty, registrační číslo na osobu, ani espézetky pro novorozeňata zatím nehrozí. Přesto se mediální bublina pořád nafukuje...

Jak tohle vím? Stačí se opět podívat do důvodové zprávy k novele zákona č. 56/2001 Sb.: „Jako klíčový problém platné právní úpravy registrace vozidel se ukazuje zejména absence jednoznačné a komplexní úpravy zápisu změny údaje o vlastníkovi či provozovateli silničního vozidla (tzv. „přeregistrace“ vozidla), která by neumožňovala obcházení nebo porušování povinností dosavadního i nového vlastníka (či provozovatele) vozidla řádně a včas zajistit zápis změny údaje vlastníka či provozovatele silničního vozidla.“

Takže pokud dáme tuto tezi vedle na první pohled „vstřícného“ rozhodnutí státu nabídnout vlastníkům prodávaných aut možnost ponechat si původní značky, ve skutečnosti tím stát nesleduje blaho občana, ale pouze to, aby auto zůstalo bez registračních čísel a nový majitel byl donucen provést registraci na sebe. A tedy platit. Ani novela ovšem toto nebere jako povinnost a bude proto na uvážení majitele prodávaného vozu, jak se svými espézetkami naloží. Nepochybuji ovšem o tom, že by se státu líbilo, kdyby si ona čísla musel ponechat, ať se mu to líbí nebo ne. To by totiž byl přesně ten stav, který byl popisován na začátku.

Stručně shrnuto, ministerstvo má dnes připraveno pouze novelu, která dovoluje ponechat na voze starou značku bez ohledu na to, k jakému se váže kraji, nebo použít značku starého vozu na novém. To je celé. Vše ostatní je jen výplod fantazie, který po hlučném mediálním entré začal žít vlastním životem. Možná je to jen následek něčího amaterismu, možná je to záměr, jak později do jinak rozumné novely dostat něco, s čím se původně nepočítalo. Ministerstvo dopravy nám dnes na každý pád potvrdilo, že návrh novely je stále stejný a žádný jiný vládě a parlamentu předložit nehodlá. Zdá se tedy, že můžeme být v klidu, občanky nám nikdo na čelo lepit nehodlá. Tedy alespoň prozatím...

Miro Mihálik