Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Tohle auto bylo tak problematické, že jeho nástupce raději přejmenovali. Výjimka z bídy Land Roveru Discovery existuje, majitel ale musel jít štěstí naproti.

Pokud v automobilovém slovníku hledáte synonymum pro slovo „spolehlivost“, rozhodně nenarazíte na Land Rover Discovery. Především jeho druhá generace proslula tak častým pobytem v servisech, že Britové museli nástupce na americkém trhu přejmenovat na LR3, aby vůbec nějaký prodali. Skoro se tak nechce věřit bývalému pilotovi Harry Sirrosovi, že s tímto vozem najel již více než milion kilometrů. A že jej ani teď do starého železa nedává.

Sirros, který žije v Austrálii a dříve pracoval pro aerolinky Qantas, si vůz pořídil před čtrnácti lety. Tedy v roce 2004, který byl pro druhou generaci zároveň i tím konečným. V rámci motorového prostoru pak nezvolil benzinový osmiválec, nýbrž 2,5litrový pětiválcový turbodiesel Td5. Pohonná jednotka svého času produkovala 137 koní a 300 Nm točivého momentu, což u velkého off-roadu nezní zrovna jako dostačující čísla.

Kde ovšem Discovery poněkud zaostává dynamikou, tam se evidentně může - tedy alespoň v Sirrosově případě - pochlubit spolehlivostí. „Motor se sice dočkal dvou nových převodovek, ale za celou dobu jsem nemusel měnit vnitřní komponenty, stále má originální hlavu i blok,“ říká o voze jeho majitel.

Dle šéfa servisního centra Roving Mechanical Petera Davise je to neobvyklé, krom jistého štěstí na kus to ale přičítá nepřekvapivé věci - pravidelnému servisu. „Servisoval jsem toto auto prakticky od chvíle, kdy bylo téměř nové,“ říká Davis s tím, že majitel sice auto nikdy ne nešetřil, pokud jej ale více zatěžoval, adekvátním způsobem se o něj také staral. „Kolikrát jsme se na auto podívali třeba i třikrát po sobě jen po nějakých 10 000 km,“ dodává s tím, že Sirrosovo Discovery zná pomalu lépe než své boty.

Sám Sirros potvrzuje, že své Discovery od počátku nebral jako nějaké tintítko, ale jako vůz, který musí zvládnout úplně naprosto vše. „Jezdil jsem s ním ve městě, občas jsem i něco odtáhl. Nicméně hlavní zátěž spočívala v cestách mezi Bowralem a Sydney, které jsem absolvoval skoro každý den. Také jsem s ním třikrát či čtyřikrát objel Austrálii.“

„Dříve jsem létal nad různými kouty buše, takže když jsem koupil Discovery, rozhodl jsem se navštívit všechna ta místa, nad kterými jsem přelétával,“ říká dále bývalý pilot Boeingu 747. A dodává, že „v kabině se jedlo, spalo, převlékalo... a přitom vůz nikdy nebyl garážovaný.“

Sirrosovým cílem je nyní najet milion mil, tedy 1,609 milionu kilometrů. To od něj již představuje také nemalou „administrativu”, neboť tachometr se zasekl na čísle 999 999. Další kilometry tak někdejší pilot sleduje pouze na krátkodobém číselníku, který zvládá počítat maximálně do tisíce. Nezbývá než popřát hodně zdaru, pro nás příběh tohoto vozu budiž inspirací - i auto se dokáže odvděčit za to, že se o něj řádně staráte...

Zdroj: Motoring

Petr Prokopec